Pravé letadlo na scéně a přístup od osmnácti let. Janáček Brno zve na kontroverzní inscenaci

Norimberský operní soubor byl hostem festivalu Janáček Brno už v roce 2012, kdy s velkým úspěchem uvedl Věc Makropulos v režii Roberta Carsena. Letos představí Janáčkovu operu Z mrtvého domu v hudebním nastudování hudebního ředitele Marcuse Bosche a v režii významného španělského umělce Calixta Bieita.

Režisér Bieito patří mezi přední světové režiséry, jeho jméno však děsí milovníky klasických výpravných operních produkcí. Pucciniho Turandot umístil do továrny na panenky v Belfast, v Její pastorkyni Kostelnička zavraždí dítě přímo na jevišti a vytvořil i kanibalistického Wagnerova Parsifala. Násilí, zvrhlost, krev a sex jsou stálou součástí produkcí tohoto obávaného reižséra, jehož inscenace mohou připomínat filmy Quentina Tarantina nebo Pedra Almodóvara.

Bieitova inscenace Z mrtvého domu původně vznikla pro divadlo v Basileji v roce 2009. V letošním roce ji s kladnými ohlasy uvedlo na svůj repertoár Norimberské divadlo. Provedení je chváleno za režijní i hudební nastudování a jistě vytvoří zajímavý kontrast k poetické inscenaci Káti Kabanové, kterou byl otevřen letošní ročník festivalu. Diváci tak mohou porovnat odlišné přístupy k interpretaci Janáčkových oper.

Režisér Calixto Bieito rád na jevišti využívá skutečné věci. Součástí scénografie Z mrtvého domu bude tedy skutečné letadlo Antonov An-2. „Skutečné věci na jevišti v sobě mají něco autentického. Nápad s letadlem pochází ze starého filmu Ztracený obzor od režiséra Franka Capry, kde se v první scéně skupina lidí snaží odletět letadlem. Říkal jsem si, že skutečné rozbité letadlo na jevišti je opravdový symbol utopie lidstva, které se snaží uniknout svému osudu. Letadlo nefunguje, ale oni se ho celou dobu snaží spravit. Je to jejich konkrétní představa svobody. Obří orel", vysvětluje režisér v tiskové zprávě.

Představení Z mrtvého domu se koná dnes, 12. října 2016, v Janáčkově divadle.