REPORTÁŽ: Dvě domácí premiéry, multimediální opera i kontroverzní inscenace. Festival Janáček Brno předvedl špičkový program

Ve dnech od 7. do 18. října se konal pátý ročník mezinárodního hudebního festivalu, věnovaného osobnosti významného českého skladatele Leoše Janáčka. Prestižní festival, který pořádá Národní divadlo Brno, nabídl 27 produkcí v různých brněnských koncertních i divadelních sálech, rozdělených do tří základních linií. Kromě různých přístupů v intepretaci Janáčkových oper v podání předních světových umělců a souborů, tvořila významnou část brněnského bienále i sborová tvorba, ale také mezižánrové přesahy díla tohoto významného českého hudebního skladatele.

„Víš, zdává se mi někdy, že jsem pták. Tak mě to láká vzlétnout!"

Letošní ročník festivalu Janáček Brno byl slavnostně zahájen premiérou opery Káťa Kabanová v provedení Janáčkovy opery NdB v režii jednoho z nejžádanějších operních režisérů současnosti Roberta Carsena. Carsenova Káťa vznikla už v roce 2004, kdy ji hrála Vlámská opera, postupně byla tato úspěšná inscenace převedena do dalších evropských divadel a dostala se konečně i k nám. Janáčkova opera je totiž prvním souborem v České republice, která Carsenovu inscenaci zařadila do repertoáru.

Carsenova Káťa Kabanová vyniká především po vizuální stránce. Inscenace je totiž založena na symbolice vody a vodou je reálně zaplněna scéna. Tu doplňuje pouze jednoduchá dřevěná konstrukce, která tvoří lávku. Skupina tanečnic v rámci choreografie dřevěné panely různě přeskupuje a tvoří ve vodě vizuálně působivé obrazce, které zároveň jdou po smyslu libreta a odráží jak vztahy postav, tak i emocionální rozpoložení titulní hrdinky. Velmi působivá je například scéna posledního setkání Káti s milovaným Borisem, kdy každý stojí na jedné straně scény a mezi nimi leží nepřekročitelná propast vody. Uhrančivou scénografii efektně dotváří projekce na zadním prospektu, kde je promítáno dění na scéně z ptačí perspektivy.

Po všech stránkách excelentní inscenaci doplňuje také výborné obsazení. Vynikající je především Pavla Vykopalová v titulní roli, která bez problémů zvládá roli pěvecky, ale také herecky. Její Káťa je energická, i poeticky zasněná, zamilovaná i nešťastně utlačovaná společností, a tvoří tak silnou hrdinku, s níž není těžké se ztotožnit. Jejího milence Borise výborně ztvárnil dánský tenorista Magnus Vigilius, který se nadto perfektně vyrovnal s češtinou.

Janáček z Hebronu

Součástí programu festivalu Janáček Brno 2016 byla česká premiéra multimediální opery The Cave skladatele Stevea Reicha a jeho partnerky, videoartové umělkyně Beryl Korot. Dílo je natolik náročné technicky i umělecky, že si na jeho provedení hned tak někdo netroufne. Orchestr Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra si ale troufl a je to opravdu významná událost.

Autoři opery se inspirovali Jeskyní patriarchů v Hebronu, která je posvátným místem tří velkých světových náboženství – judaismu, křesťanství a islámu – a využili je ke konfrontaci jejich názorů. Opera se tak pohybuje na hranici dokumentárního divadla, kdy videoprojekce mluvčích doprovází živý orchestr a zdvojuje tak melodii mluveného slova (čímž samozřejmě navazuje na Leoše Janáčka a jeho nápěvky mluvy).

Je až s podivem, jak excelentně se s náročným hudebním dílem Šnajdrův soubor vyrovnal. Dokonalá souhra všech účinkujících jak vně orchestru, tak i s projekcí a zpěváky je přímo obdivuhodná. V orchestrálním partu se navíc objevuje i tleskání nebo rytmické ťukání do klávesnice, je tedy třeba ocenit především přesnost perkusistů. V druhé polovině inscenaci dostala výraznější prostor i čtveřice zpěváků, kteří svými sehranými a vyrovnanými výkony doplnily zbytek ansámblu.

"Svoboda, svobodička!"

Norimberský operní soubor přijel na festival Janáček Brno už podruhé. V roce 2012 zde uvedl Věc Makropulos v režii Roberta Carsena. Tentokrát přivezl inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu kontroverzního španělského režiséra Calixta Bieita. Inscenace byla přístupná od osmnácti let, pravidelnou součástí Bieitových produkcí jsou totiž sex a násilí. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak.

Poslední operu Leoše Janáček, která se odehrává v prostředí sibiřské věznice, Bieito ozvláštnil reálným letadlem na scéně, které má představovat symbol svobody. Funguje to hlavně na vizuální rovině, letadlo zabírající celou scénu se sice na pohled krásně vyjímá, Bieito s ním ale už dále nepracuje. Scéna je také plná odpadků, krve a mrtvol, což vytváří sugestivní prostor depresivního prostředí, zároveň je však po celou inscenaci přítomný jakýsi chaos, který nedovoluje plně sledovat jednotlivé příběhy postav.

Bieito ukáže nahého muže, znásilnění mladého Aljeji a různé sexuální scény, v tomto množství už ale divák ani nestíhá být šokován. Vzhledem k vězeňskému prostředí to vlastně ani až tak šokující není. Přesto oceňuji volbu představit na festivalu tuto produkci, tvoří totiž výborný kontrast například k poetické Káti Kabanové a cílem festivalu je přece jenom představit různé přístupy k Janáčkovým operám.

"Ty poslední dveře neotevřu..."

Druhou premiérou domácího souboru NdB byly dvě jednoaktové opery – Modrovousův hrad Bély Bartóka a Očekávání Arnolda Schönberga – spojených do jednoho večera. Bartókovu operu o Judit, která následuje Modrovouse do hradu, kde objeví sedm zamčených dveře a postupně je otevírá, a Schönbergovo Očekávání, které pojednává o ženě čekající na milence, aby našla jeho mrtvolu, pojí společné téma. Tedy touha poznat tajemství a následující děsivé poznání. Radok spojil orchestr Janáčkovy opery se třemi švédskými sólisty z Opery Göteborg a vytvořil tak úchvatnou inscenaci, která je pravým vrcholem celého festivalu.

Modrovousův hrad je inspirován známým příběhem, opera se ale soustředí pouze na část, kdy Judit postupně otevírá sedm dveří. Půvabná představitelka ženské role, Katarina Giotas, výborně ztvárnila energickou mladou ženu, která postupně poznává děsivá zákoutí duše svého nového manžela, a nakonec je zdrcena svým poznáním. Anders Lorentzon v roli Modrovouse vytvořil kontrast tajemného muže. Oba sólisté nadchli svými pěveckými výkony i charismatem. Za zmínku stojí i velmi efektní scénografické řešení dveří, které tvoří posuvné stěny.

Schönbergovo Očekávání naváže na první polovinu večera díky scénografii. Za sedmými dveřmi Modrovousova hradu totiž Judit nalezne pokoj, v němž se poté odehrává druhá opera. Žena v podání vynikající mezzosopranistky Katariny Karnéus zde najde mrtvolu svého milence. Režisér Radok záměrně nechává situaci na divákově představivosti, do konce totiž není vyjasněno, zda se jedná o sen či realitu. Údajně mrtvý milenec se totiž prochází po pokoji, při čemž Žena na něj někdy reaguje dotykem, jindy jako by ho ani neviděla. Za okny pokoje se nadto mění výhled, což dotváří surrealistickou atmosféru inscenace a tím víc, ale příjemně, znejasňuje situaci.

Program festivalu byl vskutku nabitý. Kromě operních představení, které byly pravým tahounem janáčkovského bienále, se konalo několik sborových koncertů. Přijela například i Iva Bittová nebo Emil Viklický jako součást programové linie "Jazz goes to Janáček". Národní divadlo Brno dokázalo, že je schopné jak pozvat, tak i vytvořit špičkové produkce. Doufejme, že další ročník bude stejně kvalitní a úspěšný.

Leoš Janáček: Káťa KabanováJanáčkova opera NdBPremiéra: 7. října 2016Režie: Robert CarsenDirigent: Ondrej OlosScéna a kostýmy: Patrick KinmonthSvětelný design: Peter van PraetChoreografie: Philippe GiraudeauAsistent režie: Maria LamontObsazení: Pavla Vykopalová (Káťa), Magnus Vigilius (Boris Grigorjevič), Gianluca Zampieri (Tichon Ivanyč Kabanov), Lenka Čermáková (Varvara), Jiří Sulženko (Savël Prokofjevic Dikój), Eva Urbanová (Marfa Ignatěvna Kabanová), Petr Levíček (Váňa Kudrjáš), Igor Loškár (Kuligin), Jitka Klečanská (Glaša), Jitka Zerhauová (Fekluša) + sbor Janáčkovy opery NdB

Beryl Korot, Steve Reich: The CavePremiéra: 11. října 2016Dirigent: Pavel ŠnajdrBrno Contemporary OrchestraScénická realizace: Rosound – Radek OdehnalObsazení: Dana Toncrová, Lucie Kořínková, Jakub Kubín, Tadeáš Hoza

Leoš Janáček: Z mrtvého domuStátní divadlo NorimberkRežie: Calixto BieitoDirigent: Marcus BoschScéna: Calixto Bieito, Philipp BerwegerKostýmy: Ingo KrüglerScénické nastudování: Barbora Horáková JolySvětelný design: Michael Bauer, Thomas SchlegelDramaturgie: Ute Vollmar /Johann Casimir EuleSbormistr: Tarmo VaaskObsazení: Tilmann Unger (Luka Kuzmič), Edwart Mout (Skuratov), Antonio Yang (Šiškov), Kay Stiefermann (Alexandr Petrovič Gorjančikov), Cameron Becker (Aljeja), David Yim (Velký vězeň), Alexey Birkus (Malý vězeň/ Čekunov), Marcell Bakonyi (Placmajor), Richard Kindley (Stařičký vězeň), Hans Kittelmann (Šapkin / Kedril), Lucas Noerbel (Poběhlice), Levent Bakirci (Vězeň hrající Donna Juana a Brahmina), Youngseung Song (Mladý vězeň / Čerevin), Chool Seomun (Opilý vězeň), Wonyoung Kang (Kuchař), Vikrant Subramanian (Kovář), Rüdiger Krehbiel (Duchovní)

Béla Bartók – Modrovousův hrad, Arnold Schönberg – OčekáváníJanáčkova opera NdB ve spolupráci s Operou GöteborgRežie: David RadokDirigent: Marko IvanovićScéna: Martin ChocholoušekKostýmy: Zuzana JežkováSvětelný design: Torkel BlomkvistObsazení: Modrovousův hrad: Anders Lorentzson (Modrovous), Katarina Giotas (Judita); Očekávání: Katarina Karnéus (Žena)