RECENZE: Srnky. Bláznivá komedie o bláznivých lidech v Divadle Bolka Polívky

Tomáš Svoboda je známý jako divadelní i filmový režisér. Na kontě má filmy Hodinový manžel nebo Jak se zbavit nevěsty. V divadle je jeho asi nejpopulárnějším počinem politický kabaret Blonďatá bestie (A studio Rubín, premiéra 2011). Absurdní komedii Srnky napsal v roce 2008 a získal za ni Cenu českého rozhlasu Vltava v rámci soutěže o Cenu Alfréda Radoka. Aktuálně ji má na repertoáru Divadlo F. X Šaldy Liberec a nově také brněnské Divadlo Bolka Polívky. V obou případech v režii samotného autora.

Hra Tomáše Svobody je plná geniálních nápadů, mezi které patří samotný námět a bizarní problémy všech čtyř hrdinů. Nejzábavnější je hned první příběh dirigenta Petra (Josef Polášek), který touží dirigovat orchestr Státní opery, ale je pouze vedoucím orchestru ostravské operety. Jeho kariéru, ač už dost smutnou, navíc překazí transplantace očních víček; jeho nová plastová víčka totiž při hlasitém mrkání ruší muzikanty v orchestru.

Petrovo vyprávění je nadto plné chytrých vtipů z muzikantského světa, autor se nebojí do příběhu začlenit i reálné osoby (např. dirigent Jiří Bělohlávek) a v důmyslné parodii použít klišé typu not padajících z „nebe" na dirigujícího Petra. Navíc podání Josefa Poláška je standardně výborné a zábavné.

Na nešťastného dirigenta navazuje příběh Patrika, který během jedné noci vyrostl a od té doby má zavrať, kdykoli se napřímí. Roli Patrika jako by autor psal na tělo Pavlu Šimčíkovi; nejvyšší český herec sám údajně měří dva metry. Zábava pokračuje při střetnutí Petra s Patrikem, dojem umocňuje reálná škodovka na scéně a píseň Půlnoční, kterou si noví přátelé spolu prozpěvují po cestě do Brna.

Ve třetím příběhu však jako by autor i režisér v jedné osobě ztrácel dech. Úředníka Karla, který pořád pláče, protože se stydí za své hříšné myšlenky ztvárnil Roman Blumaier s knírem a ulíznutými vlasy sice skvěle, v jeho vyprávění se však najde i několik vyloženě trapných míst, mezi které řadím například sex s kolegyní z kanceláře. Naopak výborná je „taneční" scéna Karla s jeho novou přítelkyní v podání Milady Vyhnálkové.

Přestože je inscenace plná výborných režijních nápadů, najde se i několik méně povedených a „hluchých" míst. Například když v závěru už všichni protagonisti společně jedí polévku a zní známá píseň Každá trampota má svou mez, tempo se zbytečně zpomaluje. Vzhledem k většinou povedeným komickým situacím během celé inscenace navíc divák čeká gradaci, ta se bohužel nekoná a pointa (kterou nechci prozrazovat, figurují v ní však samozřejmě srnky) může být pro mnohé zklamáním. Neubráním se navíc dojmu, že by všechny čtyři ženské role mohla klidně odehrát pouze jedna herečka. V příběhu, který se točí kolem našich čtyř mužských hrdinů, jsou ženské představitelky v inscenaci jaksi navíc.

Tomáš Svoboda však dokázal, že je nebývale všestranným umělcem. Kromě předlohy a režie má totiž na svědomí i návrhy scény a kostýmů. Sladil vzor tapety v pokoji, kde se celý děj odehrává bez ohledu na dané prostředí, se vzorem látky některých kostýmů, čímž velmi efektně dotvořil bizarní atmosféru inscenace.

Srnky v Divadle Bolka Polívky jsou i přes výhrady povedenou komedií, především pro ty, kteří si chtějí v divadle odpočinout. Hlubší myšlenku bychom zde sice hledali marně, neštěstí druhých lidí se však každý s chutí zasměje.

Celkové hodnocení: 70 %

Divadlo Bolka Polívky

Tomáš Svoboda: SrnkyAutor a režie: Tomáš SvobodaNávrh scény a kostýmů: Tomáš SvobodaProdukce: Ilona PawerováRealizace kostýmů: Barbora KuropatováSvětla: Michal FridrichZvuk: Leoš Janíček, Honza Horký ml.Hrají: Josef Polášek (Petr), Pavel Šimčík (Patrik), Miroslav Sýkora (Aleš), Milada Vyhnálková, Mariana Chmelařová, Irena Kristeková, Kristýna Štarhová, Roman Blumaier (Karel)Inscenace je nevhodná do 15 letPremiéra: 28. listopadu 2016