RECENZE: Nenaplněné sny, hebké věci a dojemný Lennie v Městském divadle Brno

„Chlapi jako my, co dřou na rančích…“

Příběh o nesourodé dvojici přátel napsal držitel Nobelovy ceny za literaturu, John Steinbeck, v roce 1937 a dal mu zároveň prozaickou i dramatickou formu. Autor se inspiroval vlastními zážitky a stvořil postavy slaboduchého siláka Lennieho a jeho ochránce George, kteří společně přicházejí pracovat na jednu farmu v Kalifornii. Lennieho záliba v hlazení hebkých věcí se jim stane osudnou, Lennie totiž nechtěně zabije manželku šéfova syna.

Drama plné nadějí a nenaplněných snů bylo poprvé uvedeno v roce 1937 v broadwayském Music Box Theatru, kde se setkalo s velkým úspěchem. U nás jej poprvé uvedlo Národní divadlo Brno v roce 1945 a od té doby vzniklo ještě dalších třicet šest různých inscenací. Tou nejnovější je právě inscenace Petra Gazdíka v Městském divadle Brno.

Režisér Gazdík a dramaturg Jiří Záviš jsou zároveň autory nového překladu, který dal příběhu lepší srozumitelnost a jazyk přiblížil současné mluvě. Režisér se zároveň nesnažil drama celkově aktualizovat či výrazněji upravovat, spoléhal na nezpochybnitelnou nadčasovost příběhu, který se odehrává ve 30. letech.

Minimalistická režie Petra Gazdíka je založena na hereckých osobnostech a síle příběhu. Nesnaží se o originální interpretaci, v inscenaci nenajdeme v podstatě žádný režijní vklad než „pouhé“ převyprávění příběhu. Vzhledem ke kvalitě předlohy je však nutné uznat, že tentokrát to není na škodu. I pomalejší tempo inscenace je v tomto případě výjimečně pozitivním prvkem, který navozuje atmosféru „klidu před bouří“.

„Jak já bych si mohl krásně žít, kdybych tě neměl na krku…“

Inscenace je plná velmi působivých momentů. Jedním z nejsilnějších je pro mě zabití starého psa (na scéně se předtím navíc vyskytuje reálný pes) nebo Lennieho nechtěná vražda Curleyho ženy za zvuků koňského ržání. Výborná je také potyčka Lennieho s Curleym. Věrohodné bitky na scéně se hned tak nevidí, v tomto případě se však vydařila na výbornou.

Jednoduchá scénografie Emila Konečného je v úvodní scéně v podstatě abstraktní, tvoří ji pouze stěny s průhledem do prázdna. Teprve s příchodem hlavních hrdinů na farmu, kde se odehrává hlavní část příběhu, se scéna konkretizuje (postele, bedny atd). Efektně ji také doplňují přírodní materiály typu pytloviny nebo sena.

Jak již bylo řečeno, silnou stránkou inscenace jsou především herecké výkony. Jakub Uličník jako by se narodil pro roli slabomyslného Lennieho, který je v jeho podání přerostlým dítětem. Uličník svou postavu naplnil přirozeností a nutno říct i jistou roztomilostí, díky níž s ním divák soucítí a dokáže mu odpustit i krutosti, jichž se silák nevědomky dopouští. Uličníkovi zdatně sekunduje Ondřej Studénka jako poněkud prchlivý sympaťák George. Je nutné zmínit i půvabnou Kateřinu Marii Fialovou v roli Curleyho ženy a dojemného Karla Mišurce v roli starce Candyho.

Inscenace O myších a lidech je jedna z nejvydařenějších činoher z repertoáru Městského divadla Brno. Díky hereckým výkonům a kvalitě předlohy má sílu dojmout diváka a donutit jej přemýšlet.

Celkové hodnocení: 80 %

Městské divadlo BrnoJohn Steinbeck: O myších a lidechPremiéra: 18. února 2017Režie: Petr GazdíkPřeklad: Petr Gazdík, Jiří ZávišKostýmy: Eliška Lupačová OnráčkováDramaturg: Jiří ZávišScéna: Emil KonečnýSvětelný design: David KachlířObsazení: Ondřej Studénka (George), Jakub Uličník (Lennie), Karel Mišurec (Candy), Ladislav Kolář (Správce), Jan Brožek (Curley), Kateřina Marie Fialová (Curleyho žena), Viktor Skála (Slim), Martin Havelka (Carlson), Alan Novotný (Whit), Igor Ondříček (Crooks)