Drahokam mezi balety. Spící krasavice se po dvaceti letech vrací do Brna

Inscenační tým společně se sólisty dorazil na tiskovou konferenci rovnou z generální zkoušky, premiéra Spící krasavice se totiž koná již zítra. Ještě před rozpravou nad samotnou inscenací se Mário Radačovský krátce vyjádřil k blížící se rekonstrukci Janáčkova divadla, o kterém jsme informovali dříve.

Stejně jako ostatní soubory i Balet NdB se pokusí přizpůsobit se opravám, a neochudit tak své diváky o zážitky z baletních inscenací. Proto budou inscenace jako Labutí jezero, Made in USA, Petite Mort a Sněhurka přeneseny do Mahenova divadla. Například oblíbeného Louskáčka však přenést nelze, na něj si budou muset diváci počkat až do znovuotevření Janáčkova divadla.

Novinková Spící krasavice však měla být uvedena v Mahenově divadle bez ohledu na rekonstrukci, je to totiž podle Radačovského jeden z baletů, kterému Mahenovo divadlo sluší.

Dramaturg Baletu NdB Karel Littera přišel na konferenci v kostýmu Krále, kterého v inscenaci ztvární, a promluvil k historii pohádkového baletu Spící krasavice, jenž měl světovou premiérou v roce 1890 pod dohledem samotného autora Petra Iljiče Čajkovského. Poslední z trojice slavných Čajkovského baletů (kromě zmíněné ještě Labutí jezero a Louskáček) vznikl na motivy známé pohádky o Šípkové Růžence Charlese Perraulta. Společně s choreografií Maria Petipy Čajkovskij stvořil snad nejnáročnější balet po hudební i taneční stránce. Littera Spící krasavici nazval drahokamem mezi balety a šperkem pro fajnšmekry.

V Brně byla Spící krasavice poprvé uvedena v roce 1952 v režii legendárního tanečníka a choreografa Iva Váni Psoty, který však během zkoušek zemřel a premiéru museli dokončit jeho žáci. Poslední brněnská inscenace tohoto pohádkového baletu se hrála během let 1984 až 1993, nyní se tedy vrací potřetí a po více než dvaceti letech.

Tvůrci nové inscenace Národního divadla Brno se rozhodli zdůraznit petrohradskou baletní tradici a ke spolupráci oslovili ruského baletního mistra a choreografa Bachrama Juldaševa. „Toto představení žádá špičkový výkon souboru,“ řekl Juldašev, který Spící krasavici s brněnským souborem nastudoval podle původní Petipovy choreografie. Protože však původní verze trvá tři a půl hodiny, Juldašev tu brněnskou musel zkrátit, a výsledný tvar tak bude trvat o hodinu méně.

Kromě náročnosti hudební a taneční složky klade dílo také velké nároky na bohatost a pompéznost scénické a kostýmní výpravy. Podle Radačovského je Spící krasavice po Labutím jezeře druhou nejdražší produkcí Baletu NdB. Podle kostýmní výtvarnice Ludmily Várossové bylo při tvorbě kostýmů použito 2 400 metrů materiálů.

Podle Várossové je klasický kostým baleríny ta nejtěžší práce a i pro výtvarníka s čtyřicetiletou praxí je to velká výzva. Po diskuzích s Radačovským se společně se scénografem Petrem Čaneckým rozhodli výtvarnou složku inscenace zařadit do stylu art deco, zároveň však ve spojení s obdobím rokoka, kde diváci dobové zasazení příběhu očekávají. Várossová na kostýmech pracovala s pomocí moderní technologie, díky níž přenášela design výšivek přímo z počítače na materiál.

Titulní roli Princezny Aurory ztvární Klaudia Radačovská v alternaci s Andreou Popov Smejkalovou a Eriko Wakizono. V roli Prince Desirého uvidíme Gregora Giselbrechta, Ivana Popova a hostujícího Karla Audyho, sólistu Baletu Národního divadla. Pro Radačovskou se jedná již o třetí setkání se Spící krasavicí, na prvním dokonce spolupracovala s Juldaševem. Byla to inscenace v Bratislavě z roku 2001, kde se však tanečnice objevila v menších rolích. V Bratislavě poté v dalším uvedení ztvárnila Auroru, k níž se nyní vrací.

Brněnský rodák Karel Audy se se Spící krasavicí setkává podruhé. Pražské Národní divadlo totiž pohádkový balet také mělo na repertoáru, hlavní role však na Audyho čeká až nyní v Brně.

K potěšení inscenačního týmu je o Spící krasavici velký zájem. Představení do konce června jsou téměř vyprodaná. V příští sezóně se inscenace vrátí hned v září.

Premiéra Spící krasavice se koná v sobotu 22. dubna 2017 v Mahenově divadle v Brně.