RECENZE: HaDivadlo s dramatem Eyolf sází na divákovo okouzlení technikou

Podtitulem letošní divadelní sezóny HaDivadla je Věčný návrat neboli Krize budoucnosti. Toto nietzscheovské téma lze chápat jako návrat k minulosti jako klíč k pochopení budoucnosti. Tázání se po konci dějin, po tom, co je v dnešní době umění a jaké by mělo být naše budoucí já. To, co začalo v minulosti se prolíná do toho, co je dnes a patrně bude i zítra.

Tento cyklus otevřelo nepříliš známé drama Eyolf od norského dramatika Henrika Ibsena, pocházející z jeho posledního tvůrčího období, ve kterém se prolíná realismus se symbolismem. Ibsen v něm pracuje s kontrastem lidského poslaní s lidským štěstím, otázkou mravní odpovědnosti a se situací, kdy jedna tragédie může šťastnou rodinu zcela rozložit.

Režisér Ivan Buraj aktualizoval a interpretoval drama do současného pojetí, tak, aby v něm byl zachycen rozpad snů a představ o funkční rodině. Zároveň se pokusil zdůraznit rozdíl mezi obyvateli tam nahoře a chudými lidmi tam dole. Z tohoto důvodu je Eyolf ideální volbou k zahájení nové divadelní sezóny s takovým tématem.

Není to poprvé, co se HaDivadlo pustilo do z inscenace jedné z Ibsenových her. V roce 2015 mělo premiéru drama Stavitel Solness (premiéra 9.5.2015) v režii Jana Friče, které se řadí do stejného období jako Eyolf. Jedním z ústředních témat obou dramat je manželská krize.

Eyolf je tragický příběh skřípajícího manželství spisovatele Alfréda Allmerse (Matěj Nechvátal j.h.) a jeho manželky Rity (Lucie Andělová). Alfréd se vrací domů po tom, co se pár týdnů snažil psát v ústranní knihu o lidské zodpovědnosti. V průběhu času o samotě zjistí, že by měl zanechat psaní a odevzdat veškerý svůj čas zchromlému synovi Eyolfovi (Antonín Šitavanc j.h.). Na návštěvu přijde Alfrédova mladší nevlastní sestra Asta (Agáta Kryštůfková), která svojí přítomností rozvíjí dramatičnost konverzace. Nějaký prostor je věnován rodinnému příteli inženýru Bergmanovi (Jiří M. Valůšek), jenž neúspěšně usiluje o srdce Asty. Zvrat v podobě utopení Eyolfa zakončuje první dějství.

Druhé dějství se nese v duchu rozjímání nad smrtí Eyolfa, celkového života a vztahů, nejen manželských, ale i sourozeneckých. Prolíná se zde právě ona minulost s budoucností, jakýsi nejistý otazník nad tím vším. Manželé se nějakým způsobem snaží vyřešit svoji krizi a dojít ke smířlivému řešení. Smysl života nachází v pomáhání chudým venkovským dětem. Zvolení tohoto závěru bylo Ibsenovi často vytýkáno kvůli přílišnému pozitivnímu ladění.

Scéna je rozdělena na dva prostory – první se nachází před diváky a je přikryt modrým igelitem – druhým je místnost nacházející se za tunelem obsypaným štěrkem. Režisér Ivan Buraj a Antonín Šilar společně vytvořili interiér místnosti včetně kuchyně připomínající showroom IKEA.

Diváci v prvním dějství sledují dění v pokoji z dálky skrze francouzské okno. Aby měli přehled o tom, co se děje, je tu pro ně toulavá kamera, která voyeuristicky sleduje dění uvnitř. Toto filmové pojetí působí dost problematicky, protože si na to divák musí nejdříve zvyknout. Střídající záběry preferující vždy jednu postavu působí chaoticky, divák zbytečně ztrácí přehled o tom, co probíhá okolo. Rozostřený obraz, které má nejspíš posílit umělecký prožitek, je zbytečnou hříčkou, jenž diváka rovněž mate.

Po skončení přestávky se dění přesouvá z místnosti k zahradnímu stolku s pár židlemi. Divák má konečně možnost sledovat dění celistvě. Bohužel to občas kazí situace, kdy herce není slyšet, buď kvůli jejich tichému přednesu nebo kvůli hlasité muzice. Děj působí místy prázdně a nevysvětluje některé události, jež se v minulosti odehráli. Techniky jako stroboskop či opakované stmívání, pak doplňují podívanou o jakousi záhadnou estetiku, která sice na první pohled vypadá hezky, ale není funkční.

Bujarovo zpracování Eyolfa by bývalo dopadlo lépe, kdyby se zaměřilo na logickou posloupnost děje, nikoliv na přílišnou mystiku a okouzlení technikou.

Celkové hodnocení: 70%

HaDivadlo

Henrik Ibsen: Eyolf

Překlad: František FröhlichRežie: Ivan BurajDramaturgie: Matěj NytraVýprava: Antonín Šilar a Ivan BurajAsistenka úpravy: Karolína SrpkováKameramani: Matěj Nytra a David MatuškaÚprava hudby: Pavel V. BoikaObsazení: Matěj Nechvátal j.h. (Allmers), Lucie Andělová (Rita), Agáta Kryštůfková (Asta), Jiří M. Valůšek (Borgman), Marie Ludvíková (Krysařka), Antonín Šitavanc j.h. (Eyolfek)

Premiéra: 16. listopadu 2017 (psáno z reprízy 29.května 2018)