Divadelní adaptace jurodivého románu Andreje Platonova Čevengur

„Román, který Platonov napsal v letech 1926–1929, byl pro svou experimentální a nadčasovou povahu (dobovými kritiky častován jako ,jurodivý‘), nevyhovující jasnému požadavku na ideologickou prospěšnost umění za Leninovy éry, po dlouhá léta pro vydání zakázán a v ruštině vyšel poprvé až v roce 1988 (tedy přesně před 30 lety),“ říká umělecký šéf HaDivadla Ivan Buraj, který na vzniku inscenace vedle režiséra Jana Kačeny výrazně spolupracoval.

Dílo, které svou ambiciózní a symbolickou podobou náleží k proslulé skupině průkopnických modernistických děl 20. let minulého století – vedle Joyceova Odysea, Haškova Švejka či Brochových Náměsíčníků –, bývá zpětně objevováno jako nejvýstižnější a nejodvážnější pojednání o revolučním období, které otřáslo nejen sovětskou krajinou, ale zasáhlo celou Evropu včetně zčerstva ustanoveného Československa. Andrej Platonov (vlastním jménem Andej Platonovič Klimentov), ve své době pronikavý literární pokušitel forem a avantgardního způsobu psaní, se po zavržení Čevenguru ocitl na okraji společnosti, potýkal se s restrikcemi režimu a zemřel v poměrně mladém věku v roce 1951. Román přesto patří k vrcholným klenotům živelné tvůrčí ruské generace 20. let ovlivněné konstruktivismem, suprematismem, filmovou montáží či utopickým charakterem vize o kosmologické přeměně nového revolučního člověka a „společným plánem“ vzkříšení člověka, odvrhnutí smrti a skloubení bytí lidstva, přírody a strojů. Dodnes stále inspiruje k mnohým adaptačním výzvám (např. velkolepá inscenace Schauspiel Stuttgart Franka Castorfa) či filozofickým pojednáním (v českém prostředí mj. Zdeněk Vašíček).

Autoři scénické adaptace – režisér Jan Kačena, který v HaDivadla pracuje poprvé, ve spolupráci s Ivanem Burajem, uměleckým šéfem scény – v projektu akcentují především téma vazby otce a syna, vztahu člověka k půdě a motiv očekávání nového pořádku věcí a příštích, zatím málo probádaných, a spíše jen tušených výzev, které závěr první světové války a moskevská Velká říjnová socialistická revoluce celé ruské krajině přináší.

Čevengur v pojetí HaDivadla zobrazuje lidstvo a zemi ve třech fázích: před začátkem Dějin, v průběhu zrání a cesty směrem dál – za novou budoucností, která se společným úsilím musí budovat – a v závěru v přímém, absurdně nutném a zároveň všedním, zároveň tragickém, střetu s počátkem éry sekretariátu, vedeném ideologií rovnosti a marxismu. Komunismus, který se skupina obyvatel malého městečka Čevengur hluboko v ruské pustině snaží, dle moskevského návodu, nastolit a dovést do důsledků (což v praxi znamená též zbavit se hříšné buržoazie, ale také instituce práce, egoismu a umírání), se v symbolické rovině stává apokalyptickou vizí, která lidské síly a možnosti snad převyšuje. Mýtický rozměr fenoménu komunismu a zkušenost 20. století, která se k ideji pro dnešní Euroasii váže, ve zpracování obrazivě nahrazuje syrovou a vypjatou metaforu apokalypsy – tak jak jí končí samotný román – tedy vyvraždění evengurských vojsky běsnící občanské války.

Vyprávění se tak stává především magickým a žánrově pestrým příběhem o cestě, ztrátách, nacházení a hledání budoucnosti, opřeným o kolektivní hereckou energii takřka celého souboru HaDivadla a pronikavou naturálně-budovatelskou výpravu Matěje Sýkory a autorky kostýmů Bio Mashy.

Čevengur

Bucharin řekl, že dějiny se dělí na tři fáze: matriarchát, patriarchát a sekretariát. Co ale skutečně přijde po smrti otce?

Román zapomenutého klenotu ruské meziválečné literatury Andreje Platonova. Jurodivý pohled na uskutečňování Velké říjnové revoluce. Šílenější Švejk. Rok 1917 – mladý Saša Dvanov je pověřen, aby prozkoumal, jak se komunismus usazuje na ruském venkově. Pouť mladého komisaře nám otevírá katalog postav ubohého lidství, které si v noci potřebuje k někomu lehnout, aby necítilo tolik samoty. Příroda, lidi a stroje. Dějiny jako permanentní apokalypsa plná barev a tvarů. Je ale cesta ven?

Ve vzdálené vesnici Čevenguru vyhlásili, že komunismus už nastal. Nikdo nepracuje a buržoazie leží mrtvá opodál. Jak se žije v Prvním dni komunismu? A jak ve Druhém? Dá se láska institucionalizovat? Šílená cesta do nitra lidských dějin a přírody jako jejich nestranného pozorovatele. Přijde Lenin?

„Mám tě rád, Saško, a skoro bych řekl, že moc a z té moci vznikla válka.“

Autor: Andrej Platonov

Režie a adaptace: Jan Kačena

Dramaturgie: Ivan Buraj

Scéna: Matěj Sýkora

Kostýmy: Bio Masha

Výběr hudby: Pavel Boika

Citovaný překlad: Anna Nováková

Obsazení

Saška: Mark Kristián Hochman

Malý divák, úředník, Moskvič: Jiří Svoboda

Čepurný, Ceckin, umírající: Jan Lepšík

Kulkin, cestující: Jiří Miroslav Valůšek

Bůh, Šoustalov, umírající: Miroslav Ukul Kumhala

Proška: Táňa Malíková

Zachar Pavlovič, Ostatní: Cyril Drozda

Kopjonkin: Lucie Andělová

Soňa, Miss Moskva: Agáta Kryštůfková

Hlasy: Teodor Švanda, Magdalena Straková a David Fadinger

Klavír: Kiril Chlebnikov

Premiéra 25. září 2018