RECENZE: Na thriller nemusíte jen do kina. Divadelní hra Mindgame to zvládá v přímém přenosu

V anglickém Suffolku se nachází bývalé hrabství z 19. století nesoucí malebný název Líbezné vyhlídky. Pod tímto názvem se skrývá psychiatrická léčebna, jejíž pacienti jsou směsicí sériových a masových vrahů. Spisovatel Mark Styler míří právě sem vyzpovídat vraha Eastermana pro svoji další knihu.

Aby mohl něco takového uskutečnit, musí napřed dostat souhlas od podivínského doktora Farquhara. Záhy si uvědomí, že na tomto místě něco nehraje, a tak začíná opravdová „hra mysli“. Hromadící se otázky roztáčí děsivou spirálu přicházejících odpovědí. Do toho není vůbec jisté, kdo je blázen a kdo duševně zdravý.

Mindgame je divadelní prvotinou britského spisovatele a scénáristy Anthonyho Horowitze (1955), který je znám kromě románové tvorby za scénáře k seriálům Hercule Poirot, Vraždy v Midsomeru nebo Foylova válka. Po své premiéře v září 1999 se drama velmi zalíbilo britskému publiku a kritikům, proto nepřekvapí, že se ho později chopila i jiná divadla. Naposledy ji převzalo Městské divadlo v Talinnu v roce 2014.

Divadelní společnosti StageArtCz je blízké současné anglofonní divadlo, jež si zasloužilo pozornost mimo Britské ostrovy. Volba Horowitze je tedy opodstatněným krokem zvlášť v době, kdy je poptávka po krimi stále větší a větší. Zároveň nové drama koncepčně zapadá do repertoáru společnosti, která na podzim roku 2016 uvedla dojemnou britskou komedii Odhalená pravda (The Naked Truth).

Klíčem pro inscenaci tohoto ražení je scénář. Ten se liší od tradiční detektivní zápletky motivací protagonisty, jenž nepátrá po zločincovi, ale naopak jej vyhledává k vlastním potřebám. První dějství pomalu buduje napětí v duchu konzervačního thrilleru, kdy se to nepohodlné odehrává na pozadí. Divák tuší, že něco nehraje, ale nemá pro to dostatek důkazů.

Druhé dějství je výrazně akčnější. Prozatímně rozehraný děj musí někam doputovat, tedy alespoň do dalšího zvratu, jehož příchod je nevyhnutelný. Ve hře totiž není nic stálé, kdyby děj třeba skončil kolektivní vraždou všech aktérů, nebylo by to překvapením. Divák, který si myslí, že tuší, jak to vše dopadne, může být v průběhu pár minut snadno vyveden z omylu.

Inscenace se rozehrává na více rovinách. V té první je k vidění relativně snadno přístupný příběh z prostředí psychiatrické léčebny, v té druhé se explicitně odkazuje k slavným psychiatrům a sériovým vrahům a v té poslední pak implicitně ke kultovním snímkům jako Psycho, Mlčení jehňátek nebo Prokletý ostrov, s nímž má hra nejvíce společného.

Na rozdíl od zmíněných filmů je Mindgame komornější, odehrávající se pouze v kanceláři doktora Farquhara obklopené knihami, psacím stolem a záhadnou kostrou. Vybudované napětí místy kazí technická stránka představení. Když jde do tuhého a má dojít ke „krvavým scénám“, dění na scéně zavání béčkovými horory. Nehledě na tom, jak náročné je něco takové na divadelních prknech zpracovat.

Dramatický příběh stojí na ústřední dvojici protagonistů. Režisér a herec Petr Halberstadt je v roli Marka Styler přesvědčivý a zvlášť v závěru strhující. Po celou dobu bere dech jekyllhydovský výkon Miroslava Etzlera, jenž mírně převyšuje svého kolegu. Postavení Gabriely Míčové jako sestry Paisleyové je menší, avšak pro děj neméně důležité.

Adaptace Horowitze v rukou StageArtuCz skrývá pod kůrkou napínavého thrilleru směsici trefných dvojsmyslů a černého humoru. Atmosféra postupně houstne a stává se méně čitelnou. Nevyhnutelný závěr splní divákovo očekávání a probudí v něm neřešitelnou otázku „Jak to vlastně skončilo doopravdy?“, což by mělo být účelem divadla. Přemýšlet nad tím, co se na scéně děje a vzít si z toho ponaučení.

Celkové hodnocení: 75 %

StageArtCz

Anthony Horowitz: Mindgame - Líbezné vyhlídky

Režie: Petr HalberstadtDramaturgie: Jan KrupaScéna: Jaroslav MilfajtÚčinkují: Miroslav Etzler, Petr Halberstadt, Gabriela Míčová

Premiéra: 13. dubna 2018 (psáno z reprízy 25. listopadu 2018)