Jánošík Revisited. Zbojnická legenda ožívá v Národním divadle Brno

Jánošíkovská legenda vznikla na Slovensku na základě skutečných reálií, ovšem legendou se stala právě proto, že ten opěvovaný a na skle malovaný Jánošík bohatým bral a chudým dával. Podobně jako další evropští zbojníci. Třeba německý Schinderhannes byl idealizován již za svého života, ještě v průběhu soudního procesu totiž vychází o tomto zbojníkovi první román. Další Němec, zloděj a vrah Nickel List, který se o bohatství dělil s chudinou, byl po právu popraven roku 1699, Lips Tullian skončil na šibenici v roce 1715. Nebo Ilja Muromac a Čurila Plenkovoč, o kterých obdivně píše Čelakovský, taky si rádi zazbojničili bohatýři ruští….

Pak tady máme Švýcara Viléma Tella, zázračného střelce s kuší, který už ve 14. století bojuje proti habsburské šlechtě. A co tak ještě Robin Hood, který vládl Sherwoodskému lesu o okrádal cestující panstvo už ve 13. století. Přidat můžeme karpatského Nikolu Šohaje, kterého proslavil v roce 1933 Ivan Olbracht. Co mají všichni ti zbojníci společné? Byť to často byli nelítostní zloději, občas dokonce vrazi, lid jim fandil. Vzepřeli se přece oficiálnímu establishmentu. A to se předně u nevzdělaných vrstev populace nosí dodnes. Nerad bych zabředl do současné politické situace. Ale kdo fandí černobílým řešením? Kdo vidí za všemi osobními neúspěchy neúnavnou práci těch bohatších? Jánošíkovský komplex je věčně živý dodnes. Bohaté nemáme rádi, místo aby byli naší inspirací. Ten rovnostářský „socik“ je v nás bohužel zakořeněn.

S Jiřím Mahenem, s tím nádherným básníkem, který oslavoval humanismus, to nějak nesedí. Ale pro Mahena nebyl Jánošík pouhou legendou, ale člověkem cítícím, strádajícím a neposlušným, to ano. Byl stejně excentrickým, jako generace neposlušných českých intelektuálů, od Mahena, po F. X. Šaldu. Bylo tak trochu v módě, chovat se post romanticky. A k tomu byl Jánošík vhodným materiálem. Pro Mahena to byla postava až tak důležitá, že se podílel i na filmovém scénáři Martina Friče, který v roce 1935 podle Mahenovy divadelní hry natočil svého slavného Jánošíka. To už čas pokročil, Evropa potemněla hnědou barvou, aby pak nacismus převálcoval Čechy. Jiří Mahen to nesnesl. Raději spáchal sebevraždu, než aby žil pod Hitlerovým diktátem.

Máme tady novou inscenaci Mahenova díla, se kterým se setkal zkušený režisér a… naštěstí, žádný revolucionář, který chce být lepší a nápaditější než původní autor. (To je, bohužel dnes občas v módě). Františák ctí autora. Pravda, musel asi hodně škrtat, vždyť v původní divadelní hře je neúměrně hodně postav, byť by v dramatu neřekli téměř žádnou větu. Úkol tedy byl jasný: ubrat postavy, syntetizovat text, ale být věrný Mahenovi, mít úctu k jeho jazyku. Alespoň tak to režisér sliboval na tiskové konferenci a vzhledem k tomu, jak známe jeho režijní přístupy k textu, není proč mu nevěřit.

Inscenace se bude hrát v poměrně abstraktním prostoru Mareka Cpína, kde bude dost možností na evokaci představivosti diváků. Kostýmy Markéty Sedláčkové dle popisu se nebudou vyhýbat současnosti (třeba džínová bunda, kožený kabát). A hudba Nikose Engonidise by spolu se zpívanými texty Jiřího Mahena měla podpořit na jedné straně romantický ráz výpovědi, na straně druhé skutečné drama celého jánošíkovského příběhu. Režisér připomínkami na současnost (třeba revolver místo valašky) vkládá inscenaci do nadčasového rámce. Nebude to tedy historické drama, ale drama platné kdykoliv a kdekoliv.

Zapomněl jsem se na tiskovce zeptat na to nejdůležitější. Jaké je poslání inscenace, jaký má vzkaz dnešnímu divákovi? Určitě to nebude pouhý hold zbojnictví. Bude to příběh o zločinu a nevyhnutelném trestu? Nebo to bude obraz rebelie, která je už předem odsouzená k neúspěchu? Bude to příběh o neposlušnosti? O pouhé realizaci svobodného rozhodnutí, bez konkrétní představy, jaká bude budoucnost, žít bez představy budoucnosti, tak jak žili třeba hippies? O čem ten Jánošík je? Na to nám jistě dá odpověď inscenace, která bude mít premiéru v Mahenově činohře Národního divadla v Brně už 14. prosince 2018.

Jánošík Revisited

Zbojnická legenda ožívá. Spravedlnost. Pomsta. Zrada a láska. Nezabiješ!

autor: Jiří Mahen, Martin Františák režie: Martin Františák úprava: Martin Františák dramaturgie: Lucie Němečková scéna: Marek Cpin kostýmy: Markéta Sládečková hudba: Nikos Engonidis pěvecké nastudování: Petr Svozílek asistent režie: Petr KlariN Klár

Osoby a obsazení

Jánošík: Dominik Teleky j. h. Ilčík : Tomáš David Garaj, Kněz: Jaroslav Kuneš Hrajnoha: Jan Grygar Adamčík: Martin Sláma Putnok: Pavel Doucek Uhorčík : Petr Halberstadt Harala: Josef Králík j. h. Gajdoščík: Jaroslav Dostál j. h. Vlček: Petr Bláha Michalčík: David Kaloč Ďurica: Vladimír Krátký Mucha: Jiří Pištěk j. h. Otec Jánošíka: Vladimír Krátký Anka: Elena Trčková Matka Anky: Monika Maláčová Samko: Tomáš Žilinský j. h. Šandor: Bedřich Výtisk Šandor´s Panters : Jakub Šafránek, Martin Veselý Cigánka: Jana Štvrtecká Ďuricovi synové, Kněz: Šimon Bílina, Radek Melša, Jan Horák Muzikanti: Jitka Šuranská, Nikos Engonidis