Bouře a klid: Nevšední zážitek z multižánrového představení o životě Emy Destinové

Dne 28. ledna se soubor poprvé představil s programem Ema Destinn – Bouře a klid. (Repríze bude 18. Února) Ale pozor, ten prostor není „nafukovací“, lístky je nutné objednat včas. Ještě lze program zhlédnout v Braniborském městě Chotěbuz (31. ledna a 1. února.)

Proč umělci pod režijním vedením Martina Dvořáka věnují tolik pozornosti právě světoznámé české zpěvačce Emě Destinové? Odpověď je jednoduchá. „Božská Emma“ jak se jí ve světě říkalo, byla neuvěřitelně talentovaná, houževnatá a tvořivá česká vlastenka. (1878 Praha – 1930 České Budějovice) Původním jménem Emilie Paulina Jindřiška Kittlová se v mládí nedokázala prosadit v naší „Zlaté kapličce“ aby pak přes německá a další světová divadla dosáhla velmi rychle a trvale vrcholu své kariéry. Kromě nádherného zpěvu se ještě věnovala literatuře, psala dramatické texty, básně, přeložila například do němčiny Radúze a Mahulenu, navíc byla také členkou protihabsburské organizace a přenášela informace z C.K. monarchie ven, do světa. Byla vhodnou postavou pro konspirační činnost, protože hodně cestovala mezi Mocnářstvím a vnějším světem. Bylas to skutečně odvážná česká vlastenka, což ji stálo nakonec pozornost policejního aparátu a zákaz opustit monarchii.

Zvláštní člověk byla ta umělkyně. Stala se inspirací pro film Jiřího Krejčíka, Božská Ema, (1973) v hlavní roli s Božidarou Turzunovovou a Jurajem Kukurou. Protože Kukura zůstal po jednom filmovém angažmá jako emigrant v Západním Německu, nesměl být u nás film uváděn až to roku 1990.

I když odborná veřejnost tuto kouzelnou sopranistku zná, (také z nesčetných gramofonových nahrávek) přece jenom je až udivující, jak málo se obecně věnuje pozornost této světoznámé operní divě a vlastence. O to víc si vážím vysoce profesionální multižánrový program, který se odehrává ve vile Tugendhat.

Na texty Aleny Mornštajnové, Emy Destinnové, Martina Dvořáka a Adolfa Weniga vytvořil spolu s týmem umělců režisér, taneční choreograf se zkušenostmi s předních světových souborů, Martin Dvořák, sugestivní koláž hudby, zpěvu, pohybového umění, ve kterém s dalšími umělkyněmi v různých rolích Emmy Destinové, prochází životem zpěvačky a jejím komplikovaným osobním životem. S klavírním doprovodem docentky JAMU Marty Vaškové posloucháme krásný soprán Kateřiny Beranové. Díky svým zkušenostem ze scén v Lipsku, Londýně, New Yorku, Paříže nebo Dublinu, Vídně nebo Turína, přesvědčila i brněnské publikum o svých koloraturních kvalitách.

Irene Bauer po absolvování vídeňské baletní školy absolvovala angažmá v mnohých evropských divadlech. Dnes je kromě tanečních výstupů také pedagožkou klasického baletu a členkou ProART Company.

Golde Grunske po absolutoriu drážďanské Palucca Schule vede v Cottbusu Tanzwerkstatt a Tanzkompanie golde G.

Zajda Pajero z Garanady je tanečnicí, která svým uměním už okouzlila mnohá evropská jeviště. Žije a pracuje v Německu, Švýcarsku, Španělsku i v Rakousku.

Kateřina Jebavá je brněnská herečka, členka divadla Husa na provázku. Svůj mimořádný talent a všestrannost už nejednou prokázala. Ale to, jak ztvárnila mnohavrstevnou složitou postavu Emmy, to diváky přesvědčilo, že lze minimalistickými výrazovými prostředky dosáhnout maximální účinek. Její dialogy s partnerem (Martin Dvořák) byly opravdu nevšední.

Ještě je nutné připomenout, že se vše před zraky diváků odehrává v krásné češtině a stejně srozumitelné němčině, dá se říct, že se zde použila snad pražské němčina, jakou psali a mluvili Rainer Maria Rilke, Franz Kafka, Max Brod, nebo Franz Werfel. Všichni protagonisté představení mluvili perfektně česky i německy. Klobouk dolu!

Celkové vyznění, atmosféru představení podpořily i decentní kostýmy Jindry Rychlé a hudební nahrávky, na kterých se podíleli s použitím hudby E. Destinové a A. Dvořáka, Antonín Fajt, Omar Rojas Ruiz, Jan Hanák a Krištof Okrouhlický.

Multižánrová inscenace Bouře a klid, to je skutečně nevšední zážitek.