Nebezpečné vztahy v Brně: Proč znovu inscenovat Valmonta? Po premiéře je odpověď jasná

Autor vypráví příběh dvou libertinských šlechticů – Vikomta de Valmonta a Markýzy de Merteuil – jejichž zálibou je zahrávání si s city ostatních blízkých lidí. Svádějí a následně bez výčitek odvrhují své nevinné oběti. Dostávají se však nakonec do pastí svých vlastních her. Z korespondence mezi postavami vikomtem de Valmont a markýzou de Merteuil; Cecilií Valangesovou a přítelkyní Sofií Carnayovou; Cecilií Valangesovou a markýzou de Merteuil; vikomtem de Valmont a paní de Tourvel je sestaven atraktivní a „lechtivý“ příběh, který se stal pro čtenáře konce osmnáctého století – dnes bychom řekli – hitem.

Vznikl totiž román, ve kterém jsou klíčová témata lásky, touhy a rozkoše, ale také beznadějné zamilovanosti i bezcitné odvrhnutí zamilované osoby. Román byl čtený, obdivovaný i zatracovaný. Ale oblíbila si ho mladá královna Marie Antoienetta a tak se módně šířil mezi aristokracií dál, po celé Evropě..

Britský dramatik a scenárista Christopher Hampton je autorem prvního filmového zpracování, za které dostal sošku Oscara. Po něm se tématem zabývalo několik scenáristů a režisérů, snad jich bylo u nás známých nejméně sedm, od krásné adaptace Rogera Vadima s Jeanne Moreauovou a Gérardem Philipem, přes československou verzi režiséra Miloslava Luthera s Emílií Vášáryovou, Jurajem Kukurou a Janou Nagyovou, až po americkou verzi Miloše Formana s Colin Firthem a Anette Beningovou. Kolik bylo uvedeno ve světě různých divadelních verzí, včetně těch českých premiér, to se snad nedá ani spočítat. Takže se na první pohled zdá, že je to téma, ehm, jak to napsat, profláknuté.

Ale světe div se, téma je známé, zápletka také a stejně příběh do hlediště láká další a další diváky. Ale to přece není nic nového. Již v antickém divadle všichni podrobně znali příběh, a stejně se na těch Velkých Dionýsiích v amfiteátrech předvedli se svou verzí známého tématu mnozí dramatici a stejně jako dnes, si divák liboval v tom, jak to obecně známé drama herci předvedou.

Tak tedy Valmont, nebo Nebezpečné známosti se odehrály v premiéře i v Městském divadle v Brně. V dramaturgii Jana Šotkovského se pustil režisér Mikoláš Tyc převyprávět příběh po svém a přece téměř identický s první divadelní verzí. Někdy ve zkratce – ne všechno muselo být na jevišti odehráno, stačilo, když se o nějakém konfliktu divák stručným opisem dozví, ale to krácení alespoň umožnilo na druhé straně režisérovi hezky si pohrát s detaily, které jsou pro tu smutnou „taškařici“ důležité.

Na funkční scéně Andreje Ďuríka, tedy v minimalistickém téměř bílém prostředí se třemi stupni scénického prostoru se odehrává příběh, také ve třech stupních, od prvního prostoru – veřejného, až po prostor úplně vzadu, kde se odehrávají milostné situace. Scéna je řešena vtipně a režisér prostor stejně vtipně rozehrává.

Kostýmy Anety Grňákové budí trochu rozpaky. Nelze jim upřít atraktivitu a využití výtvarné fantazie. Ovšem o jakémkoliv jednotném slohu zde nemůže být řeč. V popředí klevetí dvě dámy v rokokových oděvech, vtipně až komicky hyperbolizovaných, aby se pak střídaly s kostýmem snad Empíru, až po civilní oblek 21. století a dokonce v některých situacích je Vamont oblečen do bundy s nášivkami, jako by sesedl ze stroje motorkářského gangu. Je to škoda. Kostymérka a režisér jako mnozí před nimi se opakovaně dopouští vkládání kostýmní současnosti do historické hry (stejně jako například v Huse na Provázku vidíme „civilismus“ v jinak výborné Uhdeho Hře o Marii). Inscenátoři asi mají nedůvěru k schopnosti diváka, pochopit příběh jako univerzální, platný i pro dnešní dny a uchylují se svou popisností k současnosti. Ale to je snad jediná výhrada ke zmíněné inscenaci.

Vikomt Michala Isteníka a Markýza Radky Coufalové, to jsou vynikající herecké kreace, propracované do všech detailů a porovnáme-li je s tím nejlepším, co lze vidět na Oskary ověnčeném filmu, tak jim úspěšně konkurují a v mnohém předčí. Živí protagonisté na jevišti – to je přece jenom jiná káva, než ti hrající ve filmu.

Výborné herectví předvedli všichni protagonisté, ale nelze se ještě nezmínit o křehké Cecílii Kateřiny Marie Fialové, která rozehrála své naivní mládí s takovou křehkou i bezhlavou energií, až musela chytit za srdce každého diváka. A pak krásná role nešťastné Paní Tourvel, Barbary Goldmannové. Její boj odolat zamilování do Valmonta byl plný různých registrů cudnosti i vášně, plný jemných detailů. Příkladné herectví.

Na stručné ploše webové recenze se nelze věnovat všem. Jenom je možné opakovat, že po režijní i herecké stránce je tato inscenace učebnicí moderního herectví.

Pokud si kladl návštěvník premiéry zprvu otázku, proč zrovna a zase inscenovat Valmonta, tak po premiéře je odpověď jasná. Protože Městské divadlo v Brně na to má, udělat z titulu další diváckou stálici.

Hodnocení inscenace: 90%

Autor: Christopher Hampton

Režie: Mikoláš Tyc

Překlad: Ladislav Smoček, Vladimíra Smočková

Kostýmy: Aneta Grňáková

Dramaturg: Jan Šotkovský

Scéna :Andrej Ďurík

Hudba: Jiří Hájek

Inscenační úprava: Mikoláš Tyc a Jan Šotkovský

Pohybová spolupráce: Adéla Stodolová

Šermy: Josef Jurásek

Světelný design: Martin Seidl

Umělecký záznam a střih představení :Dalibor Černák

Hrají:

Markýza de MerteuilRadka Coufalová

Paní de VolangesLenka Janíková

Paní de RosemondeZdena Herfortová

Prezidentová de TourvelBarbora Goldmannová

Vikomt de ValmontMichal Isteník

Rytíř DancenyMarek Hurák

Cecílie de VolangesKateřina Marie Fialová

Azolan, Valmontův sluhaOndřej HalámekEmilieDiana Velčická

MajordomusLuboš Goby

LokajDavid Černák