Adaptace románu Hana v Národním divadle Brno: Úžasná inscenace s jedinečnou atmosférou

Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. Existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to pocit, že třeba nechtěně, to utrpení člověk působí druhým, někdy i svým blízkým.  Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní zvrat v životě. Pokračuje tragédií, která ji připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně. Autorka pak postupně odhaluje nešťastný průběh událostí před druhou světovou válkou, pak deportaci Židů do koncentráku, šílený život za ostnatými dráty, děsný existenční boj o přežití, abychom se po válce zase setkali už s duševně vyšinutou Hanou. Obloukem se vracíme zpět do padesátých let, o zkušenost moudřejší a hlavně zdrceni tím, jak mohou lidé lidem ubližovat, ničit životy v době, které říkáme, že je civilizační.

To všechno v rychlém tempu nabízí kniha HANA. Je vůbec možné takové dílo převyprávět do jevištní podoby? S takovým pocitem a obavami člověk přichází do Mahenova divadla. V poslední divadelní sezoně se v Brně několika inscenátorům na různých scénách vysloveně nepovedlo převyprávění literatury do divadelního jazyka. Nebude se ta nešťastná snaha měnit literaturu na drama opakovat.?

Nechci čtenáře napínat, jako v nějakém bulvárním plátku a tak hned prozrazuji: Mé obavy se nenaplnily. Úžasná inscenace dokonce překonala technickou nedostatečnost hlediště. Před představením ani o přestávce nebylo zapnuté větrání, které v hledišti na bocích je. (Možná porouchané..? Venku bylo celý de 32 stupňů…) Diváci představení vydrželi až do konce ve velmi nepříjemném horku. Z pohledu lóže v přízemí byly vidět jenom dvě epizody, kdy staršímu člověku přišlo nevolno, nevím s jakým důsledkem a musel být vyveden z hlediště. To že všichni diváci vydrželi zhlédnout inscenaci v tom horku až do konce a pak ještě přežili dlouhý vděčný potlesk ve stoje, to samo o sobě svědčí o kvalitě inscenace.

Do adaptace románu se pustil režisér Martin Glaser a nutno říct, že k tomu příběhu přistupoval s citem a promyšleně. Je až neuvěřitelné, že ve verzi, která nutně musela být krácena, měl čtenář dojem, jako by v příběhu téměř nic nechybělo. Ano, různé otřesné detaily z nacistického koncentráku byly vynechány, ale zde se upravovatel a režisér v jedné osobě spoléhal právě na tu jevištní výpověď, která dostatečně zobrazila hrůzy koncentračních táborů. Přesně a pravdivě byly vykresleny protagonisté románu, jako by byla dramatická verze původním originálem. Málokdy se divák setká s takovou úspěšnou adaptaci. To se pak hercům hraje příběh, když je vše tak pravdivě připraveno. Když jsou jasné mezilidské vztahy a pohnutky protagonistů, proč jednají tak, jak jednají. A hlavní představitelka, Hana, osudem a omyly zmítaná, je v postavení až antické, kde osud je silnější než vůle bojovat s ním. Smekám klobouk, pane upravovateli a režisére.

Výborně doplňuje herecké jednání i variabilní jednoduché prvky scény, kde v pohyblivé konstrukci zastřešení cítíme vždy nějaký domov, který se hledá, nebo ztrácí. Pavel Borák nabídl režisérovi velmi jednoduchou, až minimalistickou scénu, ve které i pomocí světelného designu Martina Špetlíka se vždy podařilo vykouzlit takovou atmosféru, jakou právě režisér Glaser potřeboval. Moudře byly voleny i kostýmy Markéty Sládečkové, které vždy mohly o postavě.

Činohra Národního divadla disponuje dobrým hereckým zázemím, a když se povede jej promyšleně využít, musí být i výsledek adekvátní. Na scéně se divák nesetkal se slabým, méně hodnotným herectvím. Všichni protagonisté hráli své role velmi dobře. Rád bych si však poukázal na několika zásadních, jejich kvality.. Postavu Hany hrála Eva Novotná. Zatím co zlomenou a „unavenou životem“ hrála Hanu jako typ, člověka bez duše – co jiného se tady dá hrát… tak Hana před válkou je složitá energická postava, téměř nechtěně vytvářející neštěstí své i své rodiny. Divák ji věří, lituje ji, a pokud má již přečtenu knihu Aleny Mornštajnové, tak ví, jak dopadne Hana v děsném prostředí koncentráku. Mira Eleny Trčkové i přesto, že až tak na dítě nevypadá, dokázala svým projevem, pohyby, svou hlasovou modulací vytvořit pravdivý dojem děcka, ve kterém se střídají emoce podle toho, co ji v životě nečekaně překvapí. Rosa Terezy Páclové, Gréta Drahomíry Hofmanové, nebo Ivana Hany Tomáš Břešťanské, to jsou plnohodnotné postavy, od kterých se pak odráží nepřekonatelná osudovost jednání hlavní představitelky. Stejně tak sošný Martin Sláma v postavě Karla Karáska, nebo Horáček Tomše Davida. Ty postavy jsou napsány s promyšlenou měrou dialogů, aby co nejsilněji připravili scény osudu, které celou židovskou rodinu postupně, nástupem nacizmu v Čechách, potkává.

Režisér Martin Glaser s dramaturgyní Lucii Němečkovou představili divákům ne právě zábavnou inscenaci. Nejde však „jenom“ o zobrazení doby dávno minulé, kdy se První republika změnila na nacistický stát, ve který nikdo nevěřil. Vždyť něco takového se nemůže v civilizované Evropě stát. Ten příběh není jako většina antických tragédií o osudu, před kterým nelze uniknout.

Příběh Aleny Mornštajnové ve vynikajícím převyprávění Martina Glasera je silným apelem do současností. Téměř bez povšimnutí a s blahovolným přístupem se u nás objevuje antisemitismus i neonacismus. Vždyť co? Jsou to jenom okrajové vjemy. S tím si nemusíme lámat hlavu… Také Hitlerova cesta k neotřesitelné moci a manipulaci  německým národem začínala podobně, nenápadně. Chce se mi říct spolu s Hemingwayem: Neptej se, komu zvoní hrana… to zvoní i tobě.

HANA

autor: Alena Mornštajnová  adaptace: Martin Glaser  režie: Martin Glaser  dramaturgie: Lucie Němečková  scéna: Pavel Borák  kostýmy: Markéta Sládečková  světelný design: Martin Špetlík 

Osoby a obsazeníHana: Eva Novotná  Mira: Elena Trčková  Elsa: Tereza Groszmannová  Rosa: Tereza Páclová  Greta: Drahomíra Hofmanová j. h.  Jarmilka, Sestřička v nemocnici, Marie Horníková, Jarka: Jana Štvrtecká  Ivana: Hana Tomáš Briešťanská  Ida, Učitelka hudby, Bloková: Klára Apolenářová  Ludmila Karásková: Marie Durnová  Jarmilčina maminka, Úřednice, Reissová: Monika Maláčová  Karel Karásek: Martin Sláma  Jaroslav Horáček: Tomáš David  Gusta Horáček, Leo: Matej Marušin j. h.  Bruno: Jan Grygar  Doktor, Trafikant Skácel: Bedřich Výtisk  Eda Zedníček, Lapiduch, Matrikář, Příručí Urbánek, Vězeň: Martin Veselý  Mirek Zedníček, Lapiduch, Kotelník, Rudolf, Vězeň, Mladík: Roman Blumaier  Ervin, Kapitán Horník, Muž na ulici, Zapisovatel: David Kaloč  Esesák: Pavel Doucek 

Světová premiéra 07.06.2019

Hodnocení: 100%