RECENZE: Romeo a Julie v nevšední inscenace pod brněnským nebem

Celý název inscenace zni: Romeo a Julie, milostná tragédie. Věnováno památce Jiřího Joska.

Český překladatel z angličtiny, redaktor a nakladatel se věnoval dílu Williama Shakespeara a přeložil celkem 34 jeho dramat. Přeložil kromě jiného Saroyanův román Tracyho tygr, Kerouacův román Na cestě, básně Allena Ginsberga, nebo divadelní hry Edwarda Albeeho. Ovšem největší slávu a úctu si získal právě za překlady Shakespeara, ve kterých dokázal co nejpřesněji převést živé verše v blankversu no českého dramatického jazyka. V angličtině působí blankvers velmi přirozeně a není asi těžké jej utvořit. Ale čeština (a také slovenština, kde je výborným překladatelem Lubomír Feldek ), to je oříšek.

Pracovat s přízvuky a s rytmem v slovanských jazycích tak jako v angličtině, je asi velmi náročné. Ovšem v nové brněnské inscenaci opravdu necítíme něco nepřirozeného. Upravovateli této verze byli dramaturg Jan Šotkovský a režisér Stanislav Slovák. Přistupovali k dílu s úctou, ale ne s pietou. Jejich Shakespeare je neuvěřitelné živý, současný, plný vášně, vzdoru a žalu, zároveň však ctí autora a nijak neupravuje renesanční vzhled alžbětinské doby. Několik škrtů nijak neublížilo hře jako celku. Dnešní doba se odvíjí rychleji, než ta alžbětinská a divák rád přijme jisté krácení monologů, které atmosféru hry nenarušují. Za ta léta, co sledují dění na evropských jevištích jsem už viděl Romea v maskáčích, místo šermu samopaly, těch hrůz co natropili někteří inscenátoři je pravdu dost. Naštěstí v brněnské inscenaci jde o poctivou interpretaci alžbětinského dramatika.  

K celkovému vyznění renesanční atmosféry přispívají také kostýmy (Andrea Kučerová a Adéla Kučerová) i scéna (Jaroslav Milfajt), kde je využito prostředí renesančního Biskupského dvora. Tam stačilo „přidat“ balkón pro onu slavnou scénu vyznání lásky, několik stromů, jednu nápadnou vstupní bránu a pak ještě postel, která se v závěru změní na katafalk. Nic víc nebylo zapotřebí, vše ostatní dotvoří jednání protagonistů na scéně. Významná je pohybová spolupráce Michala Matěje při nastudování renesančních tanců, zvlášť pak galliarda (oblíbený tanec královny Alžběty) nebo jsme na scéně viděli gavottu, která se dodnes tancuje třeba v Bretani. Nutné je ještě připomenout výborně natrénované šermířské souboje, které s herci nastudoval Josef Jurásek. Ten je nejenom více jak čtyřicetiletým členem hereckého souboru divadla, ale také přední osobností šermířské skupiny DUEL a pedagogem tohoto oboru na DiFa JAMU. Už když si odmyslíme vše, co se na jevišti pod širým nebem odehraje, samotný šerm, skupinový i osobní duel, je atraktivním představením, které se běžně nevidí.

Romea a Julie stojí i padá na hereckém výkonu hlavních protagonistů. Nesmíme brát věk těch mladých lidí doslovně, jak je Shakespeare popisuje. Je fakt, že v jižní části Mediteránu a na Arabském poloostrově se skutečně dívky vdávaly i třináctileté a ve čtrnácti už byly matkami. A patnáctiletý jinoch to už byla dobrá partie do manželství. Ale není snad divadla (ani filmu) kde by byli mladí protagonisté zralí na takové náročné role.

Stanislav Slovák vsadil na herce co nejmladší. Romea svěřil Tomáši Daleckému. Na svém kontě, byť je to ještě stále kandrdas, má roli v Ostrově pokladů, hraje v Zamilovaném Shakespearovi, v Bitls a v Klabzubově jedenáctce. Vždy výborně připravený, pozorný a přirozený. Ale jak si poradí s dialogy v blankversu, o to jsem měl před představením jisté obavy.

Julie byla vybrána docela záměrně z dívek opravdu co nejmladších. Esther Mertová, mladší dcera herečky a moderátorky Zory Jandové a hudebního skladatele Zdeňka Merty je gymnazistka, ale už nejednou účinkovala, vedla dialogy, zpívala. Třeba v inscenaci Edit Piaf. Talent zdědila po rodičích, to je zřejmé, ale „velké“ divadlo v životě nehrála (!) A najednou se má objevit v jedné z nejnáročnějších rolí alžbětinského repertoáru? Ten režisér má tedy odvahu. Mladá Julie snad ještě nikdy hrána nebyla - i když se k té Shakespearovské blíží nejvíc. Dost se podobá Olívii Husseyové ze slavného Zeffirelliho filmu z roku 1968. Ale Esther je stejně ještě mladší…

Pokud se zvídavec prohrabe internetem a pátrá po různých dávných Juliích, najde tam třeba jednu, hrála snad padesát let po napsání dramatu, v Londýně. Bože, ta byla stará a ošklivá…!

Ale vraťme se k mladičké Esther. Poprvé se objeví ve třetí scéně a prozatím moc slov nepoví: „Když k lásce postačí se podívat / já budu hledět zmilovat se / jestliže maminka to tolik chce.“

Pak se setkáváme s Romeem, který nás už od počátku přesvědčuje, že byť tak mladý, vede si suverénně a blankvers z něj plyne přirozeně a přesvědčivě. A Julie.? Až na plese u Capuletů má prostor projevit se a tady vítězí její něha, její věk a její dokonalá dikce, před kterou se musí meknout. Pravdu měl režisér Slovák. Tato Julie je opravdu kouzelná a to nejenom dojímavým věkem, nevinnou dětskou tvářičku a upřímným pohledem. Už se divák o to mládě nemusí bát. Julie je výborná.

Ostatní na jevišti hráli jako obyčejně své role naplno a přirozeně, veršovaná hra jim nikdy nedělala potíže (díky, pane Josku) a všichni byli ve svých rolích, jak se říká, doma. Shakespeare velmi citlivě vkládal i do těžkých dramat nějakou tu komickou situaci, komickou roli. Tady je to chůva, Andrea Zelová. Už jsme ji viděli v tomto divadle v nejedné humorné situaci, ale v Romeovi a Julii excelovala. Jéje, jak by se to Shakespearovi líbilo!

Začátek letní sezony na Biskupském dvoře se tedy vydařil. Od nádherného letního počasí, po kvalitní interpretaci díla slavného alžbětince. Ještě je dobré připomenout, že i program z představení má vysokou hodnotu. Najdeme zde zasvěcené komentáře k Romeovi a Julii, od Jiřího Joska i Pavla Drábka, zamyšlení Lois Potterové i ikonografii shakespearovského tématu a kompletní text úpravy díla, které se hraje. A to všechno má na svědomí pracovitý dramaturg divadla, Jan Šotkovský.

Pokud chce někdo mít hezký zážitek ze známého dramatu, měl by si pospíšit, lístků na reprízy je stále měně. Na Biskupském dvoře vyrostla na celé léto nová kvalitní konstrukce hlediště, která díky podpoře brněnského magistrátu je už majetkem Městského divadla Brno. Pohodlná sedadla, komfort přístupu, zázemí s občerstvením, bohatý repertoár. Takže Brnu může hodně měst v republice závidět.

Premiéra 15. června 2019

Překlad: Jiří Josek

Režie: Stanislav Slovák

Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy Andrea a Adéla Kučerovy

Dramaturg Jan Šotkovský

Hudba Karel Con

Inscenační úprava Stanislav Slovák a Jan Šotkovský

Hodnocení: 100%