RECENZE: Mirandolína v Brně ukázala, jak se bránit Mee Too

Asi začnu příjemným povzdechem: Díky Bohu se v Redutě objevil tak krásný klasický titul. Ono ty projekty Spílání Brnu a další autorské pokusy byly sice zajímavé, experimentální, ale vzdálili se od klasických divadelních inscenací někdy až příliš. Najednou je tady klasická komedie z dílny autora, který zaručuje divácký úspěch. Je to Carlo Goldoni.

Překladu se ujala herečka Tereza Grossmannová, která si také „střihla“ hlavní roli – hospodskou Mirandolinu. To není tak běžné v divadelní praxi. Dá se dokonce říct, že je to docela výjimečné. Naposledy, pokud si pamatuji z dějin českého divadla, něco takové udělala budoucí manželka Karla Čapka, Olga Scheinpflugová, která svou Madlu z cihelny napsala a potom hrála ve svých třiadvaceti letech.

Tereza Grossmannová má však na překlad Goldoniho komedie z italštiny aprobaci: původně absolventka herectví na konzervatoři ztvárnila pak filmové role v Itálii, kde se seznámila s tímto krásným jazykem. Objevila se po boku slavného kovboje Terence Hilla v italském seriálu Don Matteo a v mnoha dalších televizních a filmových produkcích. Po návratu si zahrála u nás v oblíbených Četnických humoreskách a mysteriózním seriálu Motel Anathema nebo v televizním filmu Slečna Guru.

Italština ji však zavedla na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde se italsky naučila na profesionální úrovni, aby se s touto výbavou potom pustila do překladu Goldoniho komedie. To už měla za sebou několik vynikajících rolí třeba v inscenacích Hana, Hledání ztraceného času, Noc bláznů, nebo Marie Stuartovna, v brněnském Národním divadle. Není proto divu, že dramaturgie Reduty (Hana Hložková) a režisér (Peter Gábor) včetně vedení divadla (ředitel Martin Glaser) ji s důvěrou dali příležitost k této mimořádné práci: přeložit Goldoniho komedii do češtiny a napsat role „na tělo“ sobě a dalším protagonistům hry Paní hostinská - pod tímto názvem se tato komedie také často uvádí.

Na inscenaci se ještě úspěšně podílel scénograf Michal Syrový, který v minimalistickém interiéru vytvořil pro situační komedii typické dveře kolem celé scény – které se nečekaně otevírají a zavírají, aby umožnili komiku mizanscény. Tomáš Kypta se jako kostymér zase pohrál se zjednodušenými a přece klasickými kostýmy Itálie osmnáctého století. Hudbu, která podporovala komiku situací zkomponoval Mario Buzzi.

Goldoniho hra čerpá s klasické Commedie dell Arte, ovšem jde mnohem dál a poskytuje hercům větší volnost, i když jsou charaktery postav průhledné, přesně determinované, jako v té klasické italské komedii. Náfuka je náfuka, boháč je boháč, trémista je trémista. Jenom ta ženská hlavní postava je docela jiná. Z klasické stydlivé Kolombínky se v Goldoniho komedii stává rafinovaná krásná ženská, která si dokáže obtočit kolem prstu i takového hrubiána, jako je voják a nepřítel žen (Petr Bláha), jako vystřižený z Commedia dell Arte.

Také dva další nápadníci, hrabě Vojtěch Blahuta a Markýz Michal Bumbálek jsou příkladné typy z italské komedie. A dvě exaltované herečky, jedna výmluvná, druhá tak trochu „zaostalá“, to se ve svých rolích vysloveně vyžívali Jana Štvrtecká a Hana Tomáš Briešťanská. Docela zajímavou roli měl Roman Blumaier v postavě Fabrizia, sloužícího v hostinci. Je to taková inspirace Pierotem, který bezmezně miluje svou paní a neumí ji to dát najevo.

Inscenace byla režisérem vedena jako expresivní hra s přehnanými hereckými gesty, jak se na italskou komedii patří. Všichni herci hráli tu taškařici s vyslovenou radostí a paní hostinská – to byl herecký koncert. Protože si překladatelka psala roli hospodské na sebe, bylo vidět, jak si převrácenou Katku ze Zkrocení zlé ženy užívá.

Co dodat? Povedený titul je v repertoáru Reduty snad znamením, že se dramaturgická koncepce ubírá správným směrem. Jistě, experimenty do moderního divadla také patří, ale kvalitní zdravá komedie je přesně to, co dnešní divák potřebuje.