RECENZE: O statečném kováři. První premiéra po nechtěné pauze v Brně

Těch důvodů, proč právě Ulrych a proč zrovna lidově laděná pohádka, inscenovaná v Městském divadle Brno,  je víc. Skladatel a písničkář Petr Ulrych se svou sestrou Hanou jsou již léta známí nejenom z koncertních vystoupení, z množství vydaných LP a CD, ta dvojice se udomácnila také na jevišti, především v Městském divadle v Brně. Původní divadelní hry Legenda, Máj, Koločava a Radúz a Mahulena, patří do dnešních dnů k ikonickým   představením tohoto divadla. Spolu s principálem a režisérem Stanislavem Mošou jsou Hana a Petr Ulrychovi nerozlučně spjati s rozvojem žánru, který bychom mohli nazvat muzikálové folk rockové inscenace.

Ovšem na Biskupském dvoře měla začátkem června premiéru pohádka v trochu jiné sestavě tvůrců. Tím hlavním je opět Petr Ulrych. On totiž byl autorem hudby a písňových textů k filmu z rok 1983, v režii Petra Švédy. Scenáristé byli Bohumil Steiner a Jaroslav Petřík. Právě tato úspěšná filmová pohádka se stala základem pro divadelní představení, které Ulrych napsal ve spolupráci s dramaturgy MDB, Klárou Latzkovou a Janem Šotkovským. Režií byl pověřen zkušený herec i režisér, umělecký šéf zpěvohry MdB, Igor Ondříček.

Jak se tedy povedla stará pohádka v nové interpretaci? Není třeba napínat, byla prostě „super!“ jak se vyjádřila asi dvanáctiletá dívka, sedící v hledišti nedaleko mne. A ještě na závěr dodala: „Mámo, to byla bomba!“

Hodně té pohádkové atmosféře dodala scéna Jaroslava Milfajta tvořící jakési staré nýtované kulisy ze železa – uprostřed funkční točna, a samozřejmě nápadité kostýmy Romana Šolce. Nesmíme ale zapomenout na orchestr MDB, který zněl živě nahoře nad scénou, pod arkádami. Velmi citlivě jej řídil Petr Gablas. V choreografii Martina Paceka se na jevišti nenuceně pohybovali všichni protagonisté, zvláště pak hlavní hrdina,  Aleš Slanina v roli kováře Mikeše. (Oj, jak si on hezky, optimisticky, dokázal zakřepčit!) Ale ten Mikeš je důvěřivý dobrák, a tak si na cestu do světa přibral, koho potkal. Matěje – Jakuba Uličníka a Ondru – Kristiana Pekara. Ti dva, líní chasníci, nechají Mikeše při osvobozování princezen v kaši, zradili a sami se pak u krále tváří jako osvoboditelé. A tak Mikeš musí svést ještě boj s Černým králem, kterého hrozivě zahrál Petr Halberstadt.

Musím ještě připomenout dětskou postavu malého Mikeše, kterého výborně zahrál Tobiáš Latzka… Není on tak nějak spřízněn s tímto divadlem...? Jeho vystoupení bylo mile odvážné, s jasnou dikcí.

Představené mělo všechny atributy správné pohádky, včetně patřičného napětí a důrazného strašení.

Tady bych se rád trochu zastavil: Když jsem před čtyřiceti lety režíroval pohádku Loktibrada, tak při replice: „Vaříš kaši vaříš, ale se z ní nenajíš…“, se na jevišti spustili blesky a hromy. Nebylo to hrozné, spíš to bylo komické, ale stejně se ozval v hledišti několikanásobný pláč. Musel jsem z toho strašení hodně upustit. A dnes? Děti jsou tak divácky otrlé, že se nějakého jevištního „bububu“ vůbec nebojí. Vždyť jsou trénované PC hrami, kde laserové zbraně nadělají jinou paseku!

Petr Ulrych i režisér této rozezpívané hry Igor Ondříček, se drželi klasického pohádkového principu, se všemi atributy, které k tomu patří. Postavy v nápaditých kostýmech Romana Šolce také vytvářeli onu nádhernou atmosféru klasického příběhu. Takže to je vše – tleskám!

Vlastně ne. Musím se ještě zmínit o programu k představení. Diváci si v MdB zvykli na formát i obsah. Rozměr knížek přesně do kapsy saka, bohatý informační materiál i obrazové vybavení, fotografie ze zkoušek i z představení, k tomu kompletní text hry. Ovšem k inscenaci O statečném kováři vybrala redakce (dramaturgové Klára Latzková a Jan Šotkovský) a Patrick Fridrichovský, texty zvlášť pečlivě. Hodně se z nich dozvíme o samotné pohádce, o Boženě Němcové,  o tom, kdy a jak byl tento sujet zpracován, text nás seznámí z kovářskými symboly a mýty a hodně zajímavý je prostor, věnován tvorbě a zázemí Petra Ulrycha.  Moudře bylo do programu také vybráno pojednání Karla Čapka, K teorii pohádky, z knihy Marsyas čili na okraji literatury (1931). Spolu 177 stran bohatě doplněných návrhy kostýmů, fotografiemi ze starší filmové i televizní verze pohádky. Tak pestrý materiál vtěsnaný do programu kapesního formátu, se jen tak jinde nenajde.

Moc rád chválím, když na to je důvod. Tady po všech stránkách a radostně chválím. A to je už opravu vše o této open-air inscenaci.