RECENZE: Řecké pašije v Janáčkově divadle jsou díky migraci a hladomoru aktuálnější, než by autor tušil

Janáčkovo divadlo, scéna opery a baletu Národního divadla v Brně uvedlo premiéru díla Bohuslava Martinů Řecké pašije, které bylo inspirováno románem Nikose Kazanzaklise. Autor byl řecký spisovatel, básník, dramatik a překladatel (1883 – 1957) byl jedním z nejznámějších představitelů novořecké literatury, proslulý především svými romány Řek Zorba, Poslední pokušení a Kristus znovu ukřižovaný.

Řecké pašije

Jenom ve zkratce zde kopíruji stručnou informaci z bohatého programu k inscenaci, za co jistě vděčíme dramaturgyni opery Patricii Částkové, která již tradičně programy kvalitně připravuje. Tak tedy, zde je uvedený obsah opery:

Kněz Grigoris svolává shromáždění stařešinů vsi Lycovrissi a vybírá z řad vesničanů Krista a apoštoly pro pašijové hry. Hluboký mír, ve kterém ves dosud žila, je narušen náhlým otřesem. Tak jako prst Boží požaduje důkaz víry, přicházejí na náves běženci z vydrancované a opuštěné vesnice a žádají o azyl. Jsou hněvivě odmítnuti a donuceni hledat si útočiště ve skalnatých horách. Avšak nově jmenovaní svatí jdou za strachujícími se uprchlíky. Běžné denní starosti těchto lidí se postupně vytrácejí; síla jejich víry a jejich role v blížících se pašijích začínají měnit jejich duchovní vědomí do nové zralosti. Každý muž i žena se postupně vrací k jedinému smyslu svého konání: dobru, nebo zlu… Tak charakterizoval Bohuslav Martinů svou poslední operu.

Určitě ani autor předlohy, ani skladatel Martinů netušili, jak aktuální bude jejich dílo v 21. století. Problém migrace je ve světě stále naléhavější, do pohybu se dali vinou hladomoru, válek, náboženských rozepří, celé skupin lidského společenství a pohyb chudých, válkou zbídačených oblastí směrem do evropské civilizace stále narůstá. Jak se s tím Evropa vyrovná? Jak se s tím vyrovnávají předkové dnešní ch křesťanů, kteří mohou, musí, nesmí, odmítnout jiné křesťany.

Ti u nich hledají azyl, utíkají totiž před krutou invazí Turků v jejich rodném kraji. Podobenství s dneškem je až neuvěřitelní. A my si tady, v českých luzích a hájích ani dostatečně neuvědomujeme, jaké je to celosvětové migrující obyvatelstvo problémem. Nás se to netýká, tady je všechno „oukej“. A většinou nás neděsí to, na co se ptal Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana? Zvoní i tobě. 

Od prvního zvednutí opony, až po její závěr má divák pocit, že je svědkem nádherné hudby Bohuslava Martinů, svědkem krásných sólových výstupů a dech beroucích sborů a jenom tak, někde v pozadí si divák uvědomuje náročnost díla a bravurní interpretaci. Od přesného vedení orchestru dirigentem Robertem Kružíkem, přes režii Jiřího Heřmana, až po kostýmování Alexandry Gruskové a monumentálně působící scénu Dragana Stojčevského. Celá opera je pojata v šerosvitu. A tady je jeden kámen úrazu.

Na velmi sugestivně nasvícené – tedy skoro nenasvícené scéně jenom velmi těžce rozeznáváme tváře protagonistů, které zkušený divák identifikuje podle charakteristického hlasu, ne podle vzezření. Mnohé herecky propracované citové pohnutky identifikujeme jenom pohybem mizanscény, ne díky jednání postav. To „šetření“ světlem bylo přehnané… Na jedné straně podpořilo temnou příběhovou linii, na straně druhé šlo svícení až do krajnosti, tedy občas působilo to „nesvícení“ až rušivě. Škoda.

Z pěveckých, arií i hereckých výkonů zaujal  Manoliuos v podání Petra Bergera svým plným hlasem a citovým zabarvením různých vjemů, které prožíval. Stejně tak Kateřina v podání Pavly Vykopalové. A robustné podání kněze Georgice Janem Šťávou bylo opravdu monumentální. Hned zaváhám, opakuji si výkon kněze Fotise z druhého dějství: „Včera v noci jsem měl sen…“

Ano je těžké určit, o kom se v recenzi zmínit a o kom ne. Všechny interpretace byly na vysoké úrovni a velmi kvalitní byl i výkon sboru Janáčkovy opery, včetně Českého akademického sboru. Obdivuhodně kvalitní byli také interpreti Dětského sboru Brno. Ono provolání Kyrie eleison - Pane, smiluj se - znělo sugestivně snad ze všech stran, až naskakovala divákům možná i husí kůže. 

Divák mohl posoudit kvalitu zvuku v hledišti Janáčkovy opery.  Kyrie eleison – to nebylo jenom modlitební zvolání.  To byl postoj skladatele, umělce, k době ve které žil. Vždyť Řecké pašije zkomponoval v temném roce 1954.

Ze 400 stran románu vytvořil 40 stran libreta, které naplnil zázračnou hudbou. Podle korespondence se skladatele necítil po dopsání díla úplně jistě. Dnes můžeme bez zaváhání konstatovat, že je to náročná a také zázračná opera, která byla precizně a citlivě realizována. Prostě, v dnešní době chytila za srdce. A to je dobře.

Počasí se příští týden výrazně nezmění, třicítky do Česka nedorazí

06.07.2022 06:30 Češi si v tomto týdnu užijí více volna než pracovních dnů, počasí je ovšem na začátek července…

Rusové dál tlačí na Slovjansk, je podezření na tisíce válečných zločinů

07.07.2022 12:18 Rusko se snaží plně pod kontrolu dostat ukrajinskou Luhanskou oblast, zatímco v sousední Doněcké…

Všechny země by se měly snažit chránit mezinárodní právo, řekl Lavrov

06.07.2022 08:29 Svět se vyvíjí komplikovaným způsobem, a všechny země by se proto měly snažit chránit mezinárodní…

Britský premiér Johnson rezignuje na lídra strany, labouristé chtějí…

07.07.2022 18:13 Britský premiér Boris Johnson odstupuje z pozice lídra Konzervativní strany. Naplno tak začíná…

Počasí na víkend: Ochladí se. Přes den naměříme i pouhých 16 stupňů

07.07.2022 06:30 Koncem týdne se v Česku citelně ochladí. Teploty klesnou pod 20 stupňů, přičemž běhen dne v neděli…

Související:

Právě se děje

reklama