Zračí snímek Jak jsme hráli čáru návrat k filmům pro děti?

Film Jak jsme hráli čáru je o střetu dospělého a dětského světa v roce 1968. Pohledem malého Petra, jehož rodiče emigrovali do Vídně, a tak žije se svými prarodiči. Rodiče se jej snaží dostat do Vídně, což si přeje pochopitelně i malý chlapec, který se sám snaží vymyslet, jak se za rodiči dostat. Mezitím je však pro něj a jeho nejbližší kamarády větším bojem konfrontace s partou vrstevníků, kteří se nazývají černogardisté a libují si v šikaně slabších. I proto se Petr dostane před velitele místních pohraničníků, který se navzdory této hodnosti ukáže být člověkem s charakterem, když na území Československa vstoupí vojska varšavské smlouvy.

Snímek podle scénáře Petera Pišťaneka a Mariana Urbana je příjemný milými až poetickými záběry, které připomínají Bylo nás pět Karla Smyczka. Ačkoli tak snímek pojednává o nepříznivé době, je ukázán dětskýma očima, které vnímají jiné věci než zraky dospělých.

Název filmu není jen vzpomínkou na starou oblíbenou hru mezi dětmi, ale hlavně odráží ústřední téma snímku, kterým je snaha dostat se do zahraničí – dostat se za čáru. Tam chtějí Petra dostat rodiče, chce se tam dostat sám a také nad tím, jak to provést, přemýšlí jeho nejlepší kamarád, který si sice strašně vymýšlí, ale vzájemné předhánění se tak nějak k dětství patří.

Režisér Juraj Nvota obsadil řadu vynikajících herců. V rolích Petrových prarodičů se objevili Libuše Šafránková a Milan Lasica. Velitele pohraničníků zahrál Ondřej Vetchý, pro nějž jako by byly tyto role přímo psané. Dále ve filmu uvidíte Alexandra Bártu, Miro Nogu, Roberta Rotha, Slávku Halčákovou, Ondřeje Malého, Milana Ondríka a Mariana Labudu ml.

Tu nejdůležitější roli zahrál Richard Labuda, jehož dědou je Marián Labuda. Zdá se, že herecký talent mají v této rodině vyloženě v krvi. Jeho herecký projev je zcela přirozený, a tak se nám tu pravděpodobně představil budoucí pan herec.

Ačkoli se nejedná čistě o film pro děti, je snímek Jak jsme hráli čáru společně s filmem Jiřího Mádla Pojedeme k moři nadějí, že se filmoví tvůrci budou více věnovat této cílové skupině. V posledních letech vznikaly zejména filmy pro dospělé a dospívající, pro děti jako by byly určeny pouze pohádky.

Co uškodilo verzi, která putuje do českých kin, je dabing, který reaguje na skutečnost, že Češi slovenštinu neovládají. Autoři argumentují tím, že by mohlo diváky odradit, pokud by zjistili, že se jedná o film s titulky. Zvlášť když se jedná o film pro celou rodinu. Rozhodnutí zvolit dabing je podle mě pochopitelné, jen doufám, že Česká televize uvede snímek také v originálu.