Liam Neeson zvládá dalších 96 hodin - recenze

Zdroj: YouTube

Akční rubačky se spravedlivě naštvaným mužem nejsou pro diváky pochopitelně nic nového pod sluncem – stačí si vzpomenout na pětici Přání smrti s Charlesem Bronsonem (jehož se dokonce chystá remake). Agent na volné noze Bryan Mills nás zatím navštívil třikrát, a přestože na plakátech ke svému zatím poslednímu zastavení horuje, že to je setkání finální, spousta věcí napovídá, že to tak být rozhodně nemusí.Takže poté, co Millse přestali otravovat pomstychtiví Albánci, má ustaraný otec již dospělé dcery Kim čas dát si dohromady soukromý život. Zvláště když se zdá, že jeho exchoť Lenore není vůči jeho osobě zcela apatická. Jenže to chce maličkost, nějak vyřešit proklamovaně nefungující vztah s jejím manželem Stuartem St. Johnem. Než se tak může stát, je Lenore nalezena podříznutá – v Bryanově bytě a dva policisté vtrhnou do osudného pokoje ve chvíli, kdy jmenovaný stojí nad chladnoucím tělem. Takže opět do starých kolejí, Mills musí utéci, chvíli se skrývat, najít skutečné pachatele, dokonce se na chvíli nechat zatknout, aby elegantně prchl, pobil něco lumpů, svolal starou partu agentů a zjistil, že největší nebezpečí hrozí Kim a za vraždou jeho ženy, jak už to ve filmech tohoto ražení bývá, je něco docela jiného, než povinný ruský padouch Malankov. Tentokrát mu v patách ještě dusá neodbytný detektiv Dotzler, soustavně zaměstnávající prsty hrou s gumičkou a mající v hlavě podstatně víc, než filmově obvykle tupé rameno spravedlnosti.Režisér Megaton už byl podepsán pod druhými 96 hodinami (s podtitulem Odplata), ačkoliv v původních názvech nic takového nenajdeme, francouzští distributoři vystačili vždy s pouhým Taken a číslovkou. Jeho pojetí je stiženo obvyklým provedením – rychlý střih, pokud možno nájezdy kamery z různých úhlů, při bitkách rádoby atraktivní pozastavení nebo aspoň zpomalení. Tedy nic nového pod sluncem. Pochopitelně se ozvou příznivci akčních filmů a budou protestovat, že v takových titulech se nehraje ani na umění či nějaký zásadní děj. Jenže ani oni by neměli velkou radost z toho, když se po dvě hodiny bude na plátně do zemdlení mlátit jeden nezničitelný (už zdaleka ne nejmladší) superhrdina, jehož s ohledem na tradiční klišé nikdo zásadně nezraní, vážně netrefí či jinak nevyřadí z akce. Scénáristé Luc Besson a R. M. Kamen se proto rozhodli pro některé drobné změny – manželku hrdiny neváhají hned v první desetiminutovce odrovnat, přidají zásadní těhotenství, trochu celý příběh zkusí zamotat, takže skutečně pozorný jedinec v polovině stopáže pojme podezření a to se mu v závěru skutečně potvrdí. Bohužel se nedokážou vyvarovat takovým drobnostem, že kulka z kvalitní střelné zbraně nikdy, ale opravdu nikdy neprojde tělem, za nímž se skrývá hrdina, když se auto skoulí ze svahu, vybuchne způsobem, jako kdyby převáželo půl tankeru pohonných látek, čím více je nějaké místo zajištěno, tím snadnější je se do něj dostat. Navíc se tu objevuje ve stále častějším počtu fenomén digitální pomoci – cokoli hlavní hrdina potřebuje najít či kamkoli se nahackovat, daří se mu to v rozmezí 30 vteřin až dvou minut. Bez ohledu na stupeň zabezpečení. A jedna scéna, až nápadně připomínající druhdy výborný snímek Tváří v tvář (Face/Off, 1997), se opravdu co do jisté logiky rozhodně nepovedla. Opět se zvednou varovné prsty fanoušků action movies a řeknou: „Netahejte sem logiku, chceme jen výbuchy, krev a mrtvé padouchy." Těch by se tedy rád zeptal, proč se hlavní hrdina vždycky, kdy hrozí jeho dceři byť sebemenší nebezpečí, rozzuří jak špatně zasažený býk v corridě, a pak klidně provede akci, při níž se dá na 90 % předpokládat, že by ji vůbec nemusela přežít. Jistě, i tady lze v rámci syžetu tvrdit, že lze šťastně spadnout z 15. patra a jen si odřít nos, ale trochu té přirozenosti by neškodilo. Proto pochopím, když se další Millsovy eskapády budou líbit fanouškům série a hltačům praskajících kostí, cinkajících nábojnic a proudící krve lhostejno které skupiny, ale víc od něj opravdu nečekejte. V tomhle směru je, jak už to tak bývá, zatím nejslabším článkem celé trilogie.Je ovšem třeba přiznat také klady – Liam Neeson je v Millsově rouše stále přitažlivý a místy dokonce uvěřitelný, jen v případě jeho věku a výkonů je s podivem, že mu předpokládaná rekonvalescence místo týdnů trvá jen hodiny. Jeho protihráč Forest Whitaker je sice pořád o krůček zpět, ale velice rychle si dává do souvislostí jednotlivé díly skládačky, jenže co naplat, hraje druhé housle. Všimneme si i dalších známých tváří, mezi něž lze zařadit Dona Harveye (Tenká červená linie, Veřejní nepřátelé, Noe) či Lelanda Orsera (Klíč k vraždě, Daredevil), zatímco chudinka Famke Jansen si tentokrát moc nezahrála. Mimochodem, je to v celé sadě poprvé, kdy byl Millsovi zabit někdo z rodinných příslušníků, ale jednou to prostě přijít muselo.Snímek spolykal 48 milionů, na čemž se do jisté míry možná podepsal i fakt, že byl kromě Los Angeles natáčen také ve Španělsku a Francii. Ačkoliv je film distribuován z posledně zmíněné země, pracovalo se v ní pouze v pařížském Studio de Paris, La Cíté du Cinéma na Saint-Denise, ve Španělsku (Murcia) pak byly realizovány především automobilové honičky a letištní záběry.Skončil tedy definitivně Bryan Mills a série Taken či 96 hodin na čísle tři? Všichni to tvrdí, ale nezapomeňme, že sám Liam Neeson 28. září 2012 po uvedení „dvojky" do kin prohlásil, že žádný třetí film této série nebude a on ho neplánuje. Navíc závěr třetích 96 hodin přímo vybízí k tomu, aby se osudy některých postav ještě vyvíjely a definitivně uzavřely. Bude, nebude? Nechme se překvapit.

96 HODIN: ZÚČTOVÁNÍ (TAK3N)109 minut, FrancieRežie: Olivier MegatonHrají: Liam Neeson (Bryan Mills), Forest Whitaker (Franck Dotzler), Maggie Grace (Kim Mills), Dougray Scott (Stuart St. John), Don Harvey (Garcia), Dylan Bruno (Smith), Leland Orser (Sam), Sam Spruell (Oleg Malakov), David Warshofsky (Bernie), Famke Jansen (Lenore St. John).