Inspiroval se vraždami "ukrajinského kanibala", má vazbu k Praze

Jak jste se dostal ke zpracování tématu pro Child 44?Na tuto otázku mohu odpovědět ve dvou částech – proč mě zajímal tento příběh a proč se raději věnuji literatuře faktu než nějakým romantickým dílům. Samotný příběh je velmi zajímavý, pak to byla příležitost zkoumat celou společnost, ve které se odehrál. Zároveň se tu objevuje kontrast státu, který se podílí na politických vraždách, a jednotlivce, který zabíjíí. Dalším zvláštním bodem je vykreslení, jak může být soudní systém posunut politickými vlivy; mně osobně na tom zaujala ona nespravedlnost v celém fungování onoho systému.

Kde jste čerpal znalosti z daného prostředí, měl jste k dispozici knihy, případně archivní materiály?Seznam zdrojů uvádím na konci knihy, takže si každý může přečíst, z jakých forem literatury jsem čerpal. Mohl bych tedy říci, že tato kniha vychází z výzkumné práce ostatních. Bylo to umožněno i tím, že po pádu komunismu se otevřely archivy a najednou bylo dostupné velké množství materiálů, takže na tomto základě vznikly nové knihy, které dřív nebyly k dispozici. Nejsou možná příliš známé, ale jsou důležité, protože nám pomáhají poznávat život v tehdejším Rusku.Pokud chcete napsat takovou knihu, musíte mít k té věci nějaké napojení, osobní vztah, a onen pocit strachu a schovávání byl něco, s čím jsem se mohl ztotožnit. Když jsem byl mladý, nikdo nevěděl, že jsem gay, měl jsem strach, jak to ostatní budou přijímat, když se na to přijde, jestli vás rodina neodsoudí. Samozřejmě to není stejné jako když žijete ve strachu a útlaku totalitního režimu, ale určitá vazba a také podobnost tam je, že musíte navenek ukazovat jinou tvář, než jakou máte ve skutečnosti.

Pamatujete si ten moment, kdy vám zavolal váš agent a sdělil vám, že Child 44 je bestseller?Když jsem knihu psal, tak jsem žádného agenta neměl, nebyla ani smlouva s vydavatelstvím, nic. Dá se říci, že jsem to spekulativně zkusil a když jsem knihu dokončil, tak jsem nevěděl, zda se vůbec nějak prosadí. Knihu jsem odeslal a byl jsem si natolik jistý, že ji nikdo nevydá, že jsem si našel jinou práci. Za dva týdny zazvonil první telefon a nastalo první velké překvapení.Zanedlouho po prvním telefonu se ozval další, zda by mohl být podle knihy natočen film. Na to si vzpomínám opravdu dobře, procházel jsem se po parku, zazvonil telefon a na druhém konci – Ridley Scott! Až jsem si musel sednout na lavičku. Pochopte, dva měsíce předtím jsem neměl ani agenta a najednou mi volá jeden z nejznámějších režisérů!

Říká se, že myšlenka na napsání Dítěte 44 přišla během vašeho pobytu v Praze, bylo to tak?Přesný moment, kdy to rozhodnutí padlo, si nepamatuji. Je pravda, že jsem byl v Praze jednak jako turista, ale také jsem pracoval pro jistou britskou firmu s cílem provádět průzkum o zločinech bývalých režimů. Přitom jsem náhodou narazil na případ Čikatila a velice mě to zaujalo, takže jsem se mu začal věnovat více a napadlo mě, že by to mohlo být zajímavé téma. Byl tu tedy určitý časový soulad, probíhalo to ve stejnou dobu, ale není to tak, že bych se procházel po Karlově mostě, a tam mě najednou napadlo, že napíšu Dítě 44. Každopádně to byla moje první návštěva Prahy a rozhodně jsem nemohl tušit, jak se všechno vyvine. Podruhé jsem se do Prahy dostal v létě, kdy už jsme film natáčeli. Takže Praha ten můj příběh vlastně rámuje.

Při psaní knihy jsem se snažil vyhnout tomu, abych postavy situoval do nějakého známého prostředí, třeba v případě Londýna aby neběhaly kolem Buckinghamského paláce. Pro mě bylo důležitější popsat místa, kde by hrdinové příběhu opravdu mohli žít. Proto jsem atmosférou nahradil známé lokality, a mám za to, že se to povedlo.

V kolika zemích už kniha vyšla?Přesný počet zemí vám neřeknu, protože vydání je monitorováno podle jazykových oblastí. Tam konkrétní číslo vím, je to 36 jazykových mutací, takže pod německým vydáním je nutno brát v úvahu Německo a Rakousko.

Jaký je rozdíl mezi knihou a filmovým scénářem?Scénář jsem nepsal já, to je dílo Richarda Price, a já jsem s ním vlastně ani nespolupracoval, pouze jsme korespondenčně projednali pár věcí. Předal jsem knihu jeho týmu a oni potom udělali rozhodnutí – ostatně je téměř pravidlem, že při převodu knihy do filmové podoby se vždy nějaké změny udělají. Child 44 obsahuje 130 000 slov, takže je třeba udělat určité úpravy. Osobně k mám k takovému řešení poměrně uvolněný přístup, ostatně teď píšu scénář podle své další knihy. Podle mého názoru je důležité udělat to první správné rozhodnutí a prosadit změny, kterým věříte.

Mluvil jste o další knize, která bude zfilmována a píšete k ní scénář, řeknete nám něco víc?Jmenuje se Farm a scénář k filmu, jak jsem již uvedl, píšu já sám. Je to diametrální rozdíl od předchozí zkušenosti. Víc musím přemýšlet o předloze a dělám oproti ní ve scénáři opravdu velké změny. Mohl bych to popsat následovně: Dítě 44 ukončilo jednu fázi a teď se pouštíme do dalšího projektu.

Obal knihy v České republice vyšel ve dvou verzích, která se vám líbí víc?Zatímco někteří lidé mají k jednomu nebo druhému výhrady, mně se líbí oba. Můžete to považovat za diplomatickou odpověď, ale je to tak. Mám na své poličce vlastně všechna mezinárodní vydání a je opravdu zajímavé vidět tu cestu od prvního výtisku pětisetstránkového rukopisu na mé domácí tiskárně až k těm desítkám verzí napříč celým světem. Sám nejsem neumím odhadnout, jak bude obal působit, třeba jsou verze, které mají přebal hodně „krvavý" a na první pohled to vypadá, že si to nikdo nekoupí. A opak byl pravdou.

Můžete nám říci něco více o oné pověstné scéně vztyčování vlajky na Reichstagu, o níž se psalo a stále hodně píše. Jaký zdroj této historky jste měl k dispozici?Vidíte, já tuhle historku v knize nemám. Šlo o to, že Děmidov má být válečný hrdina, veterán. Právě tahle scéna měla za následek oficiální zákaz uvedení filmu v Rusku, protože negativně zobrazuje úlohu Rudé armády za II. světové války, což je absolutně nepravdivé. Pro hlavního hrdinu je účast ve válce právě zdroj hrdosti, že válčil za svou zemi, která ve válce měla velkou úlohu v boji za blaho světa. Jak jsem ale řekl, tuhle konkrétní scénu si tam oproti knize přidal Richard Price.

Zúčastnil jste se natáčení a diskutoval jste s herci, jak mají vámi popsané postavy ztvárňovat?Na natáčení jsem několikrát byl, třeba v červenci 2014, bylo tu zrovna hodně velké horko, a tak jsem se mohl přesvědčit, jak náročné to je. Byla to úžasná zkušenost, moc se mi to líbilo, ale hercům jsem žádné rady nedával, oni to nepotřebovali a postavy dle mého názoru ztvárnili dokonale.

Jak jste spokojen s filmovou podobou vaší předlohy?Jsem na výsledek velice pyšný, herecké obsazení je úžasné, neuměl bych si představit lepší herce, kteří by tam mohli hrát. Podali skvělé výkony, stejně jako režisér.

Není bez zajímavosti, že krátce před distribucí filmu Child 44 (Dítě číslo 44) se v kinech objevil podobně laděný film Petra Jákla GHOUL, ovšem realizovaný v duchu „dokumentárních filmů", mající budit dojem, že jde o autentické dílo (podobně jako Kanibalové nebo Záhada Blair Witch). V jeho případě jde o daleko těsnější sepětí s ukrajinským masovým vrahem Čikatilem.