Klein natáčí unikát pro Guinessovu knihu rekordů, tvrdí Pavel Kříž

Jak se vyvíjí postava Štěpána Šafrána během oněch dlouhých let, nebo také šesti filmů?

Pavel Kříž: Já myslím, že se zase tak moc nevyvíjí, jako člověk je pořád stejný, akorát přirozeně stárne, a to je, myslím, dobře. Má svoje lepší i horší životní období, tak to v životě je, není pořád jen mladý, natěšený člověk. Prochází i životní únavou a rezignací.

A dojde u něj k nějakému vzepětí, můžete to prozradit?

Kříž: Řekl bych, že ten jeho život běží tak, jak má.

Odhlédněme teď na chvíli od Básníků, měl jste i „zajímavou" roli ve filmu o Lídě Baarové. Snažil jste se Adolfa Hitlera nějak blíže načíst nebo se s ním herecky „seznámit"?

Kříž: Je to postava, kterou všichni znají, samozřejmě jsem si ho „nakoukal" jak to jenom šlo, všechny dokumenty, které byly k dispozici. Tedy možná ne všechny, ale velkou většinu. Chci ale upřesnit, že nešlo o projevy, protože ve filmu žádný nemám, což je dobře. Právě ty jsou nejvíc známé a já byl hodně rád, že ve scénáři jsou pasáže až intimní; v dokumentech je velmi těžké najít okamžiky z Hitlerova soukromí.

Takže jste asi maximálně využíval záběrů pořízených třeba Evou Braunovou v Berchtesgadenu...

Kříž: Právě, tohle mi moc pomohlo. Nenazval bych ho v tomhle směru třeba komorní postavou, je to on a já doufám, že tak i vyzní. I když tam nemá své slavné projevy, pořád je to Hitler.

Zkusme další odbočku – nenapadlo vás po vašem úspěchu ve Star Dance zkusit i nějaký hudební, nebo spíše taneční film, něco na způsob Chorus Line?

Kříž: Hudební určitě ne, protože neumím zpívat. Slyším, ale nemám velký hlasový rozsah. Přiznávám, že v Básnících zpívat budu, ale spíš to nechám na synovi. Máme tam písničku, vlastně v minulém díle jsem zpíval pod titulky, ale to byla spíš taková recitace. A co se týče filmu, jako třeba vámi zmíněný Chorus Line, takové filmy se tu netočí. Ale kdyby taková nabídka přišla, nebráním se ničemu. To dělá herce hercem, když tvoří rozdílné projekty, bavilo mě dělat Hitlera a další a další role, Benoniho v První republice. Není to prostě jenom hrát Štěpána Šafránka, mám radost, že můžu naplňovat podstatu této profese. Hrát pořád to samé nemá smysl.

Kdybyste měl možnost si vybrat typ role, který byste si rád zahrál, třeba i něco, co jste zatím nezkusil, měl byste nějakou tajnou volbu?

Kříž: Nemám. Nic takového. Jak věci přicházejí, tak mám radost, že mi režiséři nabízejí projekty, o kterých jsem si myslel, že mě nepotkají, jako právě onen Hitler ve filmu Filipa Renče. Herec dělá to, co je mu nabídnuto. Co se týče vysněné role, tu nemám. Hlavně, aby to byl dobrý scénář, pak je mi to úplně jedno.

Tomáš Töpfer v civilu, ale v Básnících ho opět uvidíme jako dr. Sahuláka (zdroj: EuroZprávy.cz)

Fotogalerie: OBRAZEM: Básnická sága pokračovala na Spořilově, EuroZprávy.cz byly u toho  

V tomto filmu už potřetí působíte v lékařském prostředí – vedle dr. Machovce v Nemocnici na kraji města a MUDr. Krále coby zubaře v Životě na zámku. Jak se vám to prostředí líbí?

Tomáš Töpfer: To máte takhle spočítané? Ale máte pravdu. Podívejte – chytřejší část rodiny jsou lékaři, já jsem se blbě učil, tak jsem jenom herec. Ale pro mě to není zase až tak úplně vzdálené díky rodině, nebo spíš širší rodině. Jinak televize a film je podvod, takže když jsme dělali v Životě na zámku ty zubařské zákroky, tak jsme měli odborného poradce a ten nám ukázal, jak se to má dělat. Ono to pak v té televizi vypadá, jako že to umíme, ale není to pravda. I v nemocnici jsme takhle „operovali" totální endoprotézu.

Vzpomínám si, že jste o zákrocích právě v Životě na zámku říkal, že byly takzvaně „do vzduchu"...

Töpfer: Ano, radši. I když jsme tam různě trápili kolegy a statisty, měli jsme tam třeba paní, které jsme říkali »Který zub vás bolí, my vám to uděláme opravdu tady v záběru«, tak to se trošku bála. Ale víte, že jsem opravdu ordinoval? Ve třetím díle "Básníků", kde se objevuji jako doktor Sahulák, tak jsem chytil staniční sestru a řekl jí „Dejte tady kolegyni baralgin, ona má žlučníkový záchvat". Ani nemrkla a šla jí to píchnout, protože viděla bílý plášť a endoskop, než jí došlo, že jsme herci. Točili jsme ve skutečné nemocnici, která nám byla k naší práci zapůjčena. Bílý plášť dělá velké divy... Pak jsem dokonce chodil na vizity, přimotal jsem se k panu primářovi a on mě nechal ordinovat.

Když probereme vaší širokou škálu rolí, byl jste horník, lump podílející se na krádeži peněz z poštovního vozu, je nějaká postava, typ, který byste si chtěl zahrát?

Töpfer: To bych chtěl, ale je to nesplnitelné, protože bych musel vypadat jako Bartoška zamlada. Hrál bych takové ty krásné frajery, milovníky, ale když se na mě podíváte, tak to mě fakt v životě minulo. Jedno už se mi splnilo, zahrát si opravdu hodně zápornou roli, to bylo s Jiřím Svobodou v Krásce a netvorovi, kde jsem hrál falešného převaděče. To už říkal pan Werich, proč se hrajou hrdinové a kladné postavy hůř než ty svině, a dodával: protože máme kolem sebe víc příkladů.

Něco podobného řekl i John Lennon: „Svět je syt kladných hrdinů". V Básnících hrajete už počtvrté a někdy se o podobných sériích říká, že jsou poněkud rozvleklé. Jaký je váš názor na fungování takových vícedílných projetků?

Töpfer: Když se nastavují seriály, na kterých jsem se také někdy podílel a nechci je jmenovat, tak pokud si někdo myslí, že lze vstoupit opakovaně do stejné vody, tak to většinou nevychází. Tohle je ale diametrálně odlišný případ, dalo by se říci něco jako sběrný film. Podívejte se na Pavla Kříže, kolik ti bylo, když jsi začínal?Kříž: Devatenáct. Ale pak tam třeba byla dvanáctiletá pauza... Ale ono vás to zasáhne, kdybyste mluvil s Dušanem Kleinem, tak vám řekne, že se na něj obrátili Američani s tím, že udělal rekord ve světové kinematografii. Že neexistuje projekt šesti filmů, který by mapoval hrdiny v reálném věku. Pokud bylo něco podobného, tak to nehrají stejní herci. Unikátní je, že něco podobného neexistuje nikde na světě, že by v těch filmech od devatenácti do čtyřiapadesáti byl pořád jeden herec. To by se mohlo dostat do Guinessovy knihy rekordů a to už stojí za to v tom hrát.Navíc všechny tyhle filmy fungují samostatně, je úplně jedno jestli diváci viděli ten který "díl" předtím nebo potom. Pokud je shlédli, pochopí spíš nějaké narážky, ale jinak ten film existuje sám o sobě a vůbec není potřeba vidět ty díly předtím. A to je to, co se mi na tom hrozně moc líbí.

Pavel Kříž, Lukáš Vaculík, David Matásek a Václav Svoboda v pauze mezi jednotlivými záběry (Zdroj: EuroZprávy.cz)

Töpfer: Ano, je to uzavřený příběh, v němž se objevují nové postavy.Kříž: Tak, a kdo je zná, tak se možná víc baví, ale také to neznamená, že ten, kdo by vůbec nic nevěděl, by se nebavil. Dík patří i Ladislavu Pecháčkovi, že tomu dal ten scénáristický základ, navíc si na nic nehraje a ani to nikdy nezkoušel. Je to taková romantická komedie, která si nikdy na nic nehrála a nic nepředstírala, že by to bylo hluboce filozofické, vůbec ne.

Ještě k vám, pane Töpfere, jak byste z vašeho pohledu porovnal filmový a divadelní projev, vidíte v tom velký rozdíl?

Töpfer: Ani ne, protože herectví je buď dobré nebo špatné, pravdivé nebo povrchní. Já v tom zase tolik nerozlišuju. Teoreticky by se o tom dalo hezky povídat, absolventi školy říkají, že na kameru se hraje méně než v divadle, ale pak je pravda, že vidíte pana Nicholsona, kterému kamera v jeho expresivním projevu moc nevadí, takže já bych to moc nerozlišoval. Herci se rozdělují jenom na herce, představitele, znázorňovatele a živé obrazy.

Kdybyste měli možnost si ze světové kinematografie vybrat libovolnou postavu, se kterou byste si chtěli zahrát. Vynecháme pro tuto chvíli režiséry, kdo by byl váš favorit?

Töpfer: Měl bych, ale ten už je bohužel mrtev – Hugo Haas.Kříž: Těch herců je tolik a tolik vynikajících. Velký počet favoritů, těžko někomu dát přednost.Töpfer: Právě proto jsem vybral mrtvého, aby se nikdo neurazil.

Co říkáte současné kinematografii?

Kříž: Za sebe se přiznám, že vlastně vůbec nevím, nesleduji to, takže nemůžu říci nic kladného ani záporného, neumím se k tomu vůbec vyjádřit.Töpfer: Já vlastně taky ne. Když člověk hraje divadlo, máte za sebou 160 divadelních rolí, pořád aktivně hrajete, takže když máte volný večer, chcete ho strávit s rodinou nebo přáteli. Do kina chodím jenom na několikanásobné doporučení. Ve smyslu „Ten film musíš vidět, protože..." Což byl v poslední i hodně poslední době Pianista. Tím pádem vůbec nemohu kinematografii posuzovat, na festivaly se nedostanu. Proto by to bylo velmi neseriózní to hodnotit.

Kříž: Jen bych dodal, že mi někdo řekl, kolik se v této zemi točí filmů, a to číslo s ohledem, jak je tato země relativně malá vypadá procentuálně jako zázrak, je skvělé že to tak je, že se na to najdou peníze.

Töpfer: Pamatuju si devadesátá léta, kdy se říkalo „Konec české kinematografie"...

Kříž: Vzpomínám si na nějaký rozhovor o oceněném filmu – já ho tedy neviděl – a zarazilo mě, že ten režisér řekl, že na něj přišly čtyři tisícovky lidí a jemu je to vlastně jedno. Podle mě je to naprosto mylný přístup, jestli něčemu věřím, tak tomu, že všechno děláme právě pro diváka. Tohle by si mohl říci jedině v případě, že si na ten film sehnal sám peníze a chtěl si něco natočit kvůli své potřebě, pak mu to věřit budu. Jinak považuji za skvělé, že se tolik filmů točí.

O dalším průběhu natáčení včetně rozhovorů s dalšími aktéry filmu vás EuroZprávy.cz, mediální partner filmu, budou průběžně informovat. Snímek Jak básníci čekají na zázrak bude uveden do kin v dubnu příštího roku.