Režisér filmů Gangster Ka Jan Pachl: Nastartoval mě Cirkus Bukowsky

Jan Pachl zaujal nejen odbornou, ale i diváckou obec seriálem Cirkus Bukowsky. Seriál, který byl označován za příjemné zjevení v české produkci pak následovaly dvě mistrné epizody ze života Radima Kraviece. Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan sbírají úspěchy a proto jsme požádali pana režiséra, aby pro EuroZprávy.cz, které jsou mediálním partnerem obou filmů, zodpověděl několik otázek.

Kdy vás poprvé napadla myšlenka být režisérem?V podstatě až na gymnáziu. Ještě ve druhém ročníku jsem byl přesvědčen, že budu lékařem. Otec je doktor, a tak si všichni mysleli, že půjdu v jeho šlépějích. Takže až do druhého ročníku jsem se připravoval, že budu veleúspěšným doktorem, ale jak se říká, za vším hledej ženu. Ve druháku jsem napsal pár básniček, z toho se pak odvinuly povídky a od třetího ročníku jsem se už tak nějak programově začal zajímat o scénáristiku, protože jsem byl vždy velký fanoušek filmu.

V osmnácti jsem se hlásil na scénáristiku, na FAMU, a tehdy se mi dostalo krásné rady od dramaturga Kristiána Sudy, ať ještě chvíli počkám a dospěju. Tak jsem se rok pohyboval po Praze, živil se mytím oken a asi během toho dospěl. Ten rok se otevírala filmová škola v Písku, kam jsem se dostal. A tam jsem začal koketovat s režií. Natočil jsem si absolventský film a na jeho základě mě přijali na FAMU. Takže ve třiadvaceti letech jsem se dostal na fakultu režie.

Ten studentský film byl váš první, nebo jste už někdy předtím měl v ruce kameru a oddával jste se nějakým pokusům?Ne, až ta škola mi dala možnost si něco natočit, protože v tehdejší době ty technologie nebyly tak dostupné jako dnes, hlavně finančně. Tehdy se ještě točilo na film, takže ta škola byla opravdu dobrá na to, že si člověk mohl osahat tu technologii, navíc já se vždy držel spíš při zemi, nebyl jsem takový střelec, že bych musel něco udělat za každou cenu. Pro mě bylo důležité, že to dělám správnou formou, protože nemám rád takové ty samouky. Také třeba rád vařím, ale ještě se proto nenazývám profesionálním kuchařem.

Rád bych ale podotkl, že škola sama o sobě vás nic nenaučí, vy musíte chtít se to naučit a vzít si od profesorů to podstatné. Představa, že člověk na školu přijde, dostane „nalejvárnu" a odejde jako hotový režisér, tak to opravdu nefunguje.

Měl jste už od počátku jasno, jaký žánr si vyberete?Od začátku jsem věděl, že budu dělat hrané filmy, spíš si tříbil žánr. Když jsem se pak zpětně díval na své studentské filmy, tak každý druhý, který jsem dělal, už inklinoval k tomu „gangsterskému" pojetí nebo noiru.

Takže milostného příběhu se od vás nedočkáme...To není pravda! To byl právě ten druhý žánr – střídal jsem milostné a gangsterské pojetí a ideální je, když se to nakombinuje. Obecně mám žánr rád, ale v době, kdy jsem studoval, tak to bylo bráno skoro jako sprosté slovo, a to tam tak trochu platí dodneška. Je to špatně, byl jsem na FAMU před dvěma lety a ona není vedená pedagogy, ale de facto je řízena studenty. Pedagogové jim tak nějak slepě dávají prostor k tomu, aby si oni sami určovali osnovy a co se budou učit. Chybí tam to, co jsme měli my, a sice praktická část – to se tam v podstatě nevyučuje. Nedělají se některé elementární cvičení, kde se budoucí filmař učí záběrovat postup nějaké činnosti, třeba výměny pneumatiky. Proto ti studenti, dle mého názoru, ve filmařině zákonitě tápou a sami objevují Kolumbovo vejce. Bohužel ani dnešní technologie nepomáhá kreativitě, prostě se pustí kamera a pak se z toho „něco" sestříhá. A to je špatný přístup, z toho nemůže vzniknout vizuálně nic zajímavého. Ano, může to být hlubokomyslný příběh, ale řeč filmu je něco jiného než literatura.

Vy jste se ale prosadil nejdřív seriálem...Vidíte, a já si přitom myslel, že ho nikdy nebudu dělat, že se vždy budu zabývat hranými filmy. Když ale ta možnost ze strany České televize přišla, navíc jsem si ho mohl udělat tak, jak jsem zamýšlel a chtěl, tak jsem neváhal a sáhl jsem potom. Takže paradoxně jsem výkop své filmařské kariéry učinil tímhle seriálem, což mě nikdy nenapadlo.

Nezviklal vás právě úspěch Cirkusu Bukowsky k tomu, abyste se výhradně věnoval tomuto žánru?Beru to jako práci. A jsem rád, že taková práce přichází a že si ji mohu dělat autorsky, nejsem závislý na nějaké Ordinaci v růžové zahradě. Nemůžu říci, že bych ji nikdy nedělal, třeba by mě k tomu existenční důvody dohnaly. Nerad bych se pasoval do role ultimativního režiséra, který kategoricky říká, že něco nebude, ale šťastný bych nebyl. Naštěstí jsem se nezaprodal, radši jsem čtyři roky dělal v televizi upoutávky, dokázal jsem se tím obstojně živit a v oblasti režie jsem čekal, až přijde ta příležitost.

Nemálo herců z Cirkusu Bukowsky si zahrálo v obou Gangsterech (zdroj: Bioscop)

Jak jste tedy v Cirkusu Bukowsky vycházel s herci?Až do toho seriálu jsem s nimi měl odtažitý vztah, nebyli jsme na jedné lodi. Viděl jsem je jako interprety toho, co napíšu. Ale to bylo dáno také tím, že jsem do té doby točil krátké filmy. A pokud máte jen deset natáčecích dnů, tak si vztah nevytvoříte. Bukowsky najednou představoval 140 dnů práce, a to máte možnost s těmi lidmi komunikovat v docela jiné rovině. Zjistíte, že mohou být skvělí kamarádi a v zásadě mě to odblokovalo, takže můj dnešní vztah k hercům je docela jiný, v přátelské rovině. Pak se také docela jinak režíruje, když se režisér nechová jako kretén a nevidí v hercích jen interprety, vycítí to a daleko víc vám pomáhají.

Jste typem režiséra, který dogmaticky lpí na tom, co je psáno to je dáno?Kdepak, kolikrát to v průběhu práce měním sám. Pokud se nějakého herce zeptáte, tak jim sám říkám, ať se neučí texty. Tedy pokud toho nejsou tři stránky, a to já moc nemívám, většinou jsou to krátké strofy, spíš se snažím ty motivy rozdrobit, ono to pak je pestřejší. Takže se u mě nikdy neví, jestli to, co se přes noc naučí, bude ráno platit. Což se většinou nestává, beru jim repliky, dávám je jiným osobám a podobně. Například mi jeden herec přišel na plac pod vlivem alkoholu a povídá »To je dobrý, já to zvládnu, nic tam neříkám, tak to nějak odstojím«. Lup, a už ten text měl, tak jsem mu to docela vrátil...

Jak v Cirkusu Bukowsky, tak v Gangsterech Ka často využíváte výrazové prvky, podobnou techniku.Když se podíváte na některé televizní věci, tak jim chybí atmosféra. Pro mně osobně je výtvarno zvlášť důležité. Neumím si představit, že bych stavěl jenom na příběhu, atmosféra k tomu patří a bez ní si to neumím představit, to mou tvorbu provází a já doufám, že to tak také zůstane. Tento přístup neberu jako nějakou manýru, že něco natočím seshora, ale v rámci příběhu to i plní svou funkci. Průšvih potom je, když se to někdo pokusí napodobit – podíváte se na nějakou detektivku a nevidíte to samé, jenom okopírované. Není to o tom, že si pronajmete vrtulník, něco natočíte a pak to někam střihnete. Musí to být součástí příběhu a musíte s tím od začátku počítat.

Dodal bych, že mi připadá, že se filmaři v dnešní době neumějí pohybovat v jiných prostředích než je kancelář, ordinace doktora nebo nějaká architektonicky progresivní budova, případně nákupní centrum. Přitom jsou to věci, kam chodíme každý den, tak proč o nich ještě točit filmy? Je tu plno míst, na která se zapomíná, třeba továrny, proč třeba neudělat film o úplně obyčejných lidech, jako o dělníku z továrny. Proč to pořád musí být jedna a tatáž sorta typů? Takový dělník z Kolbenky, o něm si musíte zjistit, jak funguje, že vstává ve čtyři ráno, v osm má svačinu... Ne jako nám známé postupy, že v osm vstaneme, jdeme do kanceláře, dáme si kávu a něco děláme na počítači, odpoledne domů a v šest od manželky knedlíky k večeři... V tom prostředí píšou příběhy lidi sami.

Bylo snadné získat herce z Cirkusu Bukowsky do Gangstera Ka?Mám mezi herci docela dobrou pověst. Nechci ze sebe dělat legendu, ale Bukowsky mi docela pomohl. Dneska stačí říci název toho seriálu a herci se mnou do něčeho jdou téměř automaticky. Co se týče castingu, tak se mi zatím nestalo, že by mi nějaký herec řekl, že nebude hrát třeba sebemenší roli. Prostě se kousnou a vezmou i na první pohled druhořadou postavu. To je třeba případ pana Hanzlíka, který si velice pečlivě vybírá. Byl by samozřejmě hrozně rád, kdyby hrál hlavní roli, vždycky říká, že tam má zase nějakou „čurdu", ale vždycky do toho jde a já si toho vážím.

Vybral byste si spíš látku, která je inspirovaná skutečností, nebo něco, co musíte vytvořit od prvního do posledního písmene ve scénáři?Každá z těch věcí má sice úplně jiný autorský přístup, ale ve finále je to dost podobné.. Detektivku vymýšlím kompletně celou od začátku do konce, musím si vymyslet zločin a pak na něj navěsit všechny ty okolnosti, co ho provázejí. Kdežto v případě Gangstera se ten zločin stal, ale stejně jsem si musel vymyslet ten vnitřní svět. Takže to je vlastně podobné, musel jsem si dotvořit, jak k tomu došlo. Domodelovat to, co nebylo nikde řečeno. Není to až tak o tom, že bych preferoval jedno nebo druhé, prostě mě baví příběh a téma.

Po spolupráci s Hynkem Čermákem v Gangsterech natáčí Pachls tímto hercem seriál Rapl (zdroj: Bioscop) 

Stává se vám, zvláště po Gangsterovi, že vám lidé volají a nabízejí nějakou látku ke zfilmování?Co se námětu týče, byl producent Adam Dvořák první, oslovil mě právě na základě Bukowskyho. Stačilo, aby jenom řekl »Mám námět na film« a jméno Radovan Krejčíř, a já na to »Áááá, báječný, tak jo«. A zbytek jsme potom museli s Jaroslavem Kmentou vymodelovat. Mám sice určité nabídky na zpracování ať už hotových scénářů nebo synopsí, ale v současné době jsem dost vytížený, potřebuji dodělat seriál Rapl, a pokud to dobře dopadne, tak bychom chtěli udělat Volhu.

To bude něco o ruském veletoku?Kdepak, autorem předlohy je Karel Hynie a je to taková normalizační epopej. Lepší zpracování té doby jsem nečetl. Hlavní postavou je řidič československé televize, jehož jedinou životní motivací je postoupit v hierarchii autoparku tak vysoko, aby mu přidělili volhu a on v ní pak vozil Karla Gotta. Od něj by pak měl podepsané fotky a na ty by lákal holky. Naprosto banální životní motivace, na jejímž pozadí se odehrávají dramatické věci, včetně kariéry u StB. Teď se píše druhá verze scénáře, takže příští rok na podzim po Raplovi by se to mohlo začít realizovat.

A nějaký další seriál?Asi až dodělám Rapla, tak bych rád pokračoval dvojkou. Jak tak o tom uvažuju, mělo by se to jmenovat Raplové a chtěl bych změnit žánr. Rád bych, aby to pokračování bylo v žánru gangsterky. Byl by to takový hezký vývoj – Cirkus Bukowsky byla detektivní road-movie, Rapl bude čistá detektika a další pokračování by byla gangsterka. Hrozně by mě bavilo v rámci dvou spin-offů pokaždé změnit žánr. Tak nezbývá jen doufat, že mi Česká televize půjde na ruku, protože oni většinou dbají, aby ten žánr zůstal stejný. Byl by to světový unikát, v rámci jedné série, se stejnými herci.

Máte čas na zájmy?Moc ne. Můj koníček je tak trochu moje práce. Sebere mi skoro všechen čas. A o ten zbytek se dělím s rodinou.