RECENZE: Tajemství jejich očí se jeví spíš jako zmateně průhledné

Fanoušci filmového světa při pohledu na název filmu zbystří pozornost - tohle mi je odněkud známé. A mají pravdu, snímek El Secreto de sus ojos natočil v roce 2009 Argentinec Juan José Campanella podle knihy Edoarda Sacheriho. Snímek byl ohodnocen Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film (nazývat tuto kategorii Nejlepší zahraniční film zavání poněkud kolonialismem), byť se ne zrovna málo hlasů kloní k názoru, že zisk zlaté sošky není nutně ukázkou kvality, nýbrž i prestiže a zájmů.

My se ale nacházíme na počátku roku 2016 a ti, kteří shlédli argentinský titul, budou moci porovnávat s typickým remakem americké produkce s hvězdným obsazením, které ostatně do jisté míry i dalo ráz novému počinu. A není bez zajímavosti, že v roli výkonného producenta najdeme známé jméno Juana José Campanelly. Jednou z méně světlých stránek je, že třeba na rozdíl od Slovenska máme možnost tuto podívanou shlédnout prakticky až čtvrt roku od jejího uvedení do kin v USA.

Prakticky pořád se překračují nějaké pravomoce (zdroj: Bontonfilm)

Protiteroristické oddělení FBI, v němž pracují i Ray Kasten a Jess Cobbová, hlídá jednu losangeleskou mešitu z obavy před obdobným teroristickým útokem, jaký se odehrál 11. září 2001 v New Yorku. Ačkoliv se píše rok 2003, nebezpečí je stále velké. Uprostřed sledování je skupina povolána do sousedství mešity, kde bylo nalezeno tělo znásilněné a zavražděné dívky. Ray v ní ke své hrůze poznává Carolyn Cobbovou, Jessinu dceru. Navzdory přísným opatřením se především Ray snaží najít pachatele a posléze zjistit, proč je vyšetřování záměrně sváděno na jinou kolej. Vysvětlení se mu dostane záhy - podezřelý mladík Marzin pracuje pro FBI jako informátor právě u oné sledované radikální skupiny, takže je ve "vyšším zájmu" odložit jeho brutální čin ad acta. Ani aktivní přístup ambiciózní Claire nepřesvědčí státního zastupitele Martina Moralese o změně názoru.

Po třináci letech se Ray, který mezitím od FBI odešel do soukromého sektoru v New Yorku, na pár dní vrací do Los Angeles s tím, že se mu podařilo Marzina, který má nyní jméno Beckwith, najít. Setkává se nejen s Claire, ale i Jess a bývalým kolegou Bumpym, za jejichž pomoci chce konečně dopadnout pachatele třináct let staré vraždy. To ovšem zdaleka není tak jednoduché a Ray s překvapením zjišťuje, že se ne vždy za své obětavé jednání dočká ocenění především od těch, pro které je dělá. 

Mělo by jít o strhující podívanou, ale Tajemství jejich očí se zastavuje někde v prvním patře vysokopodlažního domu. Zachovává si všechny atributy, které jsou zejména pro americké filmy typické a může se nám zdát, že i povinné. Počítejme: milující matka s dcerou, jimž tak nějak záhadně chybí otec, charakterní a neúplatný policista, který kvůli těmto vlastnostem nemůže zůstat u sboru, klasický záporný nadřízený, nechápající ušlechtilé myšlenky svých oveček, obětavý řadový kmán, který na aktivitu svých kolegů nějak doplatí, v neposlední řadě pak arogantně povýšený muž v důležité roli, který nejde hlavním hrdinům na ruku a za každou cenu atraktivní žena, pro níž je kariéra postavena nad osobní zájmy. Daleko horší je, že režisér Ray (opravdu jen náhoda?) po nás chce, abychom nadšeně fandili lidem v uniformě, kteří vedeni sice spravedlivými pohnutkami, přesto překračují své pravomoce kde se dá (což se v těchto filmech nějak očekává a bere se to jako klad), ale navíc zanedbávají své původní povinnosti. V tomto směru by filmu prospěla ještě jedna zápletka, které se k naší lítosti nedočkáme. A sice kdyby Ray a jeho sborná úspěšně vraha dopadli, ale díky tomu by teroristé provedli svůj záměr a zabili dejme tomu tisíc lidí. Nestane se tak, historie nám říká, že v Los Angeles nic nebouchlo, ale měli bychom podstatně více důvodů k tomu se zamýšlet.

(zdroj: Bontonfilm)

Je třeba dodat, že hybnou silou k realizaci nové verze Sacheriho knihy byla Julia Roberts, která projevila přání v ní hrát. Jenže původní verze měla odlišnou koncepci, proto scénárista a režisér Billy Ray uchopil znovu originální látku a de facto ji zgruntu přetvořil. Tím se zásadně mění koncepce argentinské varianty, protože tam je hlavní postavou právník stižený ztrátou svého nejbližšího, který nám vlastně vypráví svůj pohnutý příběh. Navíc Julia prošla těsně před započetím prací vlastním těžkým zážitkem, když jí zemřela matka. Přesto se dokázala sebrat především díky svému manželovi, jehož jméno najdeme v kolonce Kamera, a pouhých pět dní po matčině skonu se postavila "na plac".

Ústřední trojice je dostatečně známá, ale těžko říci, proč se jí nedaří vydat ze sebe maximum. Do jisté míry se na tom podepisuje samotná látka, nejspíš přepsaná tak, aby se zvýšil psychologický efekt, ale tím se vyostřenost postav rozmělňuje. Ray určitě má dvě tři akční scény, ve kterých však vypadá jako unavený nosorožec stíhající odpočatou lamu, tvůrci jsou však milosrdní a nechají ho držet dech i krok. Traumatizovaná postava ztělesněná Julií Roberts asi má působit maximálně vyhořele, což se ale hrdince v poslední době spíš reklamních kampaní příliš nepovedlo, ani celková vizáž nedopadla nejlépe a Julia bohužel chvílemi vypadá spíš jako její bratr Eric. Smyslná a chladná krása Nicole Kidman se zužuje na jakoby vystoustruženou hladkou obličejovou masku bez jediné emoce a záchvěvu citu, ač právě takhle její Claire vyznívat nemá. 

Pokud něčím film vysloveně trpí, pak je to chaotické poskakování z přítomnosti do minulosti bez jakéhokoli řádu či snad uvozujících titulků. Občas je proti tomu i Cimrmanův Němý Bobeš vcelku nekomplikované a přehledné dílo. Další smutnou záležitostí je ignorovaný předpoklad, že za třináct let se lidé poněkud změní, myšleno fyzicky. To tvůrci vysvětlili vysloveně geniálně - dámám pozměnili účesy (v případě Nicol opravdu ve stylu najděte pět rozdílů) a u detektiva nařídili ještě dýchavičnější běh. Právě tato skutečnost vás nutí chvílemi tápat, kde to vlastně jsme, v které časové rovině.

V hledání nemožného jsou američtí policisté mistry (zdroj: Bontonfilm)

Někdo může tvrdit, že film je předvídatelný, jiný že právě jeho závěr má šokující a neočekávané vyústění. Nejpřesnější je zlatá střední cesta, vývoj je až příliš servírován jako jednoznačný, takže ostřílený návštěvník kin či drtič filmových kanálů nemusí vyvinout příliš velkou námahu, aby pochopil, že musí přijít "převratný zlom". Závěr zase působí dojmem, že tvůrce nebyl s konečným vyzněním spokojen a pokusil se na něj naroubovat apendix, který však postrádá smysl.

Do očí se trojici Ray, Jess a Claire tak často nepodíváme, takže nelze předpokládat odhalení žádného tajemství. Ono to ale příliš vadit nebude. Tenhle snímek nenahradí legendárního Harryho Callahana nebo Maria Cobrettiho, je to jen čistá a ryzí snaha o mstu bez bližšího náznaku vysvětlení, což není až tak podstatné. Určitě nemálo fanoušků vystoupí na barikádu na jeho obranu, ale domnívám se, že podobných podívaných už bylo tolik, že Rayův snímek zůstane na solidním průměru.

Celkové hodnocení: 55%

SECRET IN THEIR EYES

Hrají: Chiwetel Ejiofor (Ray), Julia Roberts (Jess), Nicole Kidman (Claire), Dean Borris (Bumpy), Joe Cole (Marzin/Beckwith), Alfred Molina (Martin Morales), Michael Kelly (Reggie Siefert), Zoe Graham (Carolyn), Amir Malaklou (Aban Ghazala).

Scénář a režie: Billy RayKamera: Daniel ModerHudba: Emilio Kauderer

USA, 2015, 111 min., krimidrama, nevhodný do 12 letPremiéra: 21. ledna 2016 (ČR)