Recenze - Bizarní chlapík na věži můstku s normovým bodem 70 metrů, značně tělnatý a s brýlemi opatřenými skly jak z dalekohledu, se spouští k odrazové hraně. Začíná se rodit legenda zvaná Eddie The Eagle.
Každý aspoň jednou v životě slyšel onen slavný výrok zakladatele moderních olympijských her Pierre de Coubertina (1863-1937) "Není důležité vyhrát, ale zúčastit se". Díky němu jsme na hrách pod pěti kruhy mohli vidět omdlévající běžce, téměř se topící plavce, lyžaře předjížděné přímo na trati jejich soupeři, ba dokonce záskok zraněných bobistů odvážnými diváky plus další výkony, které ono motto francouzského pedagoga (jehož původní jméno mimochodem znělo Pierre de Frédy) plně uvedli v život. A lhostejno zda šlo o letní či zimní olympiádu. Ta v Calgary 1988 přinesla hned dva řádně medializované příběhy s nádechem nadšení, bizarnosti až hazardu se zdravím. Jamajský bob už jsme viděli v legendárních Kokosech na sněhu (Cool Runnings, 1993), teď k nám přiletí nejhorší skokan všech dob.
Michael "Eddie" Edwards byl olympiádou posedlý od malička. Ovšem ať se pustil do jakékoli disciplíny, skončil obrazně i fyzicky na nose a ještě se mu povedlo zdemolovat část domácnosti nebo jejího okolí. Když pochopil, že na LOH to opravdu nevypadá, zaměřil svou pozornost na zimní sporty. A tu se zdálo, že kápl na správnou notu - stal se členem širšího olympijského lyžařského výběru Velké Británie, ale do finální nominace pro Sarajevo 1984 se nevešel. Jenže syn fasádníka byl paličák k pohledání: když to nepůjde na svahu s brankami a hůlkami, podívá se o kus vedle - stane se vůbec prvním skokanem, kterého Velká Británie na OH vyslala.
(zdroj: youtube.com)
Jenže britský olympijský výbor je souborem ctihodných gentlemenů, kteří nedopustí nějaký tyjátr. Edwards za finanční podpory své matky odjíždí do alpského střediska Garmisch-Partenkirchen, kde se vytrvale pokouší sám sebe zmrzačit. Nebýt náklonnosti Petry, majitelky místní restaurace, neměl by ani kde spát. Obrýlený Brit si nedělá nic z boulí na těle ani posměšků zkušenějších soupeřů, seznamuje se se správcem areálu Američanem Bronsonem Pearym, který kvůli disciplinárním pokleskům musel předčasně ukončit nadějnou kariéru. Američan zpočátku vůbec nechce slyšet o tom, že by Edwardse trénoval, ale nakonec podlehne jeho nadšení a svolí, že ho dovede k prvním závodům, aby je "Eddie" úspěšně absolvoval a nezabil se, ale víc nic. Jenže Edwards je, jak už víme, posedlý olympiádou a na ní se hodlá dostat i přes krajně odmítavý postoj olympijského výboru své země, a nakonec i člověka, který mu sice se zapřením, ale vydatně pomáhá.
Petro, toho sebevraha mám trénovat? Nikdy! (zdroj: 20th Century Fox)
Komu připomíná nástin děje už zmíněné osudy jamajských bobistů, není daleko od pravdy. Také tady se vyzdvihuje nadšení a téměř mýtizuje účast Edwardse v obou olympijských závodech (skákal jak na sedmdesátce, tak i devadesátce), ale leccos je podstatně jinak než ve skutečnosti. Pomiňme několik drobností, u nichž se může spekulovat; největší rozdíl je v Edwardsově tréninkové přípravě. Nikdy nebyl v Německu, nýbrž zamířil do USA, kde se ho v zimním středisku Lake Placid ujali nikoli zkrachovalí, ale osvědčení trenéři Chuck Berghom a John Viscome. Také nebylo nutné krást vybavení, protože Berghom ho financemi neoplývajícímu Edwardsovi poskytl zdarma (dokonce se tvrdí, že definitivní oznámení o své nominaci na ZOH 1988 Brita zastihlo ve finském ústavu pro duševně choré, kde kvůli nedostatku peněz přespával). Není také pravda, že se před ZOH nedostal na žádný velký závod, naopak si své (ne)umění mohl vyzkoušet na tradičním Turné čtyř můstků a Mistrovství světa v klasickém lyžování v Oberstdorfu 1987. Musíme si také připomenout, že po skokanské stránce Edwards nebyl zcela nezkušený, protože předtím, než se stal členem britského sjedařského olympijského týmu, působil v italském Colle di Tenda jako instruktor a na sjezdovkách často absolvoval skoky dlouhé čtyřicet až padesát metrů. Skutečností je, že prakticky každý jeho povedený skok byl novým britským rekordem, protože poslední závodník v tomto oboru závodil v barvách Union Jack v 30. letech... Odborníci v oblasti skoků na lyžích zase budou mít zásadní výhrady ke skokům (V-styl tehdy používalo minimum závodníků) i k lyžím jako takovým. Dalších pár faktických "přešlapů" se povedlo u kazet VHS v Eddieho domácnosti, které byly vydány až po roce 1988 (Black Rain, In The Line of Fire), což už jsou spíše drobné nepozornosti produkce.
Neflákej se, makej. Jinak se zabiješ! (zdroj: 20th Century Fox)
Tvůrci také do příběhu zamontovali patřičný počet dojímavých a klasických scén, kterak do sebe jdoucí průšvihář přesvědčil toho, kdo jej v minulosti zatratil, o své nápravě. Co se ale povedlo bezezbytku, to je atmosféra kolem Edwardse, ať jde o speciální přípravu, která dává nahlédnout do skokanského zákulisí, zajímavé záběry přímo z můstků, ale také onen nevyzpytatelný přístup diváků. Oslavovali neumětela Michaela "Eddie" Edwardse, který vůbec nenaplňoval ideál skokana na lyžích (s 82 kilogramy měl minimálně deseti kilo nadváhu a ani jeho zrak nebyl nejlepší) a přisoudili mu jeho legendární titul The Eagle (Orel). Ba samotný šéf organizačního výboru při závěrečné řeči dokonce zmínil jeho příběh: "Někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a byli k takoví, co létali jako orli." I tato poznámka sklidila obrovský aplaus.
Po herecké stránce je zřejmě výběr Tarona Egertona tím nejšťastnějším (tvrdí se, že bez problémů a výrazných pomůcek zvládl i skutečný Edwardsův předkus), i když se uvažovalo o Rupertu Grintovi nebo dokonce komikovi Steve Cooganovi. To se vůbec nelíbilo Eddiemu, který prohlásil, že film o něm samém nemá být žádná komedie. Se sebestředností sobě vlastní při přípravách filmu tvrdil, že nejlépe by jeho osobu ztvárnili Brad Pitt nebo Tom Cruise. Jedinou postavou, která mu vytváří patřičný protiklad, je Hugh Jackman, jehož rozverně opilecký Peary je dobrým mixem střízlivě uvažujícího zkušeného sportovce, odpůrce laciných opičáren, jakož i nezodpovědným a místy neochotným nepříjemným člověkem. Je škoda, že jeho závěrečný výstup je poněkud ovlivněn typickým hollywoodským patosem, a to navzdory faktu, že film je z větší části britskou záležitostí. A ještě jedna zajímavost - zatímco v anglicky hovořících filmech má film přístupnost PG-13 z důvodu dramatických scén, částečné nahoty a kouření, u nás prošel bez jakéhokoli omezení.
Jaké je základní pravidlo? V tvém případě přežít (zdroj: 20th Century Fox)
Dluží se ještě podotknout, že filmaři do calgarského olympijského areálu vůbec nedoputovali, pro natáčení si vybrali Erdinger Arenu v rakouském Oberstdorfu. Představitel Edwardse se sice naučil obstojně lyžovat, ale skoky za něj předváděli, s jedinou výjimkou na malém můstku, zkušení skokani. Milou skutečností je zařazení dobových záběrů ze ZOH 1988, včetně výše uvedeného výroku o "létajících orlech". Pro někoho je i citlivé, že film de facto končí Edwardsovým vystoupením v Calgary a dále se nezabývá jeho nepříliš povedenými aktivitami, mezi něž lze zařadit dvě neúspěšné kvalifikace na ZOH 1992, 1994 a 1998, protože právě jeho účast v Calgary vedla k přepracování kvalifikačních limitů. Edwardsův život pak vykazoval značné křivky, od obrovských marketingových úspěchů až po totální krach, přišlo i zranění v roce 1989, ale nezdolný Eddie The Eagle se vždy dokázal otřepat.
Na film se nelze dívat jako na přesnou rekonstrukci jedné velké touhy po splnění životního snu, spíš by měl plnit roli upomínající. Kdo si po něm vyhledá dobové záznamy a informace, může tvrdit, že Orel Eddie splnil svůj účel. Kdo se spokojí se shlédnutím, dostane se mu příjemné, zajímavé a místy vtipné až dojímavé podívané, ale zůstane stát uprostřed cesty. Posuďte sami, co je lepší.
Celkové hodnocení: 70 %
EDDIE THE EAGLE
Hrají: Taron Egerton (Michael "Eddie" Edwards), Jo Harley (Janette Edwardsová), Keith Allen (Terry Edwards), Hugh Jackman (Bronson Peary), Iris Berben (Petra), Christopher Walken (Warren Sharp), Edvin Endre (Matti Nykänen), Tom Costello (Edwards desetiletý), Jack Costello (Edwards patnáctiletý), Mark Benton (Richmond, člen olympijského výboru), Rune Temte (Björn, norský trenér), Mads Sjøgård Pettersen (Erik Møberg), Tim McInnerny (Dustin Target).
Scénář: Sean Macaulay, Simon KeltonKamera: George RichmondHudba: Matthew MargesonRežie: Dexter Fletcher
Velká Británie/USA/Německo, 2016, 106 min., sportovní, přístupnýPremiéra: 14. 4. 2016 (ČR)
Aktuálně se děje
včera
Netanjahu nehodlá akceptovat požadavky Hamásu, který chce konec války
včera
Evropa se musí připravit na ruské sabotáže, varují tajné služby
Aktualizováno včera
Ukrajinci poklekávají jedině k modlitbě, vzkázal Zelenskyj do Ruska
včera
Na Nymbursku vjelo auto na chodník a srazilo několik chodců
včera
Zemřel herec Bernard Hill, král Théoden z Pána prstenů
včera
EU se chystá sankcionovat Voice of Europe, prozradila Jourová
včera
Policie obvinila řidiče kamionu kvůli tragické sobotní nehodě na D1
včera
Mladík se přiznal k napadení europoslance Eckeho. Policie hledá další podezřelé
včera
Odbory budou ještě během května protestovat proti vládním krokům
Aktualizováno včera
Náhle zemřela herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let
včera
Události Petra Nutila: Slovenská vláda lůzy a TOPácká střelba do vlastní nohy
včera
Revoluce v elektromobilitě: 10 minut stačilo švédské automobilce k nabití svého prototypu
včera
Lipavský potvrdil, že Česko odvolalo velvyslance z Ruska
včera
Google u soudu. V něm jde o miliardy dolarů a to, jak používáme internet
včera
Požár ve Frýdku-Místku: Hasiči zachránili 17 lidí z hořícího domu
včera
Izrael představil Američanům plán evakuace Rafáhu. Definitivně hotový ještě není
včera
Počasí: V Česku dnes hrozí bouřky. Problém může nastat na horách
včera
Ukrajině hrozí porážka kvůli váhající Evropě, tvrdí analýza z Německa
včera
Putin a další 6leté funkční období. Disponuje mimořádnou mocí v Rusku
včera
Madonna do starého železa nepatří. Brazilskou show sledoval více než milion lidí
Madonna zůstává i v 65 letech tahákem pro hudební nadšence po celém světě. Na sobotní bezplatnou show na slavné pláži Copacabana přišlo podle odhadu úřadů v Riu de Janeiro přes půldruhého milionu lidí, uvedla agentura Reuters. Koncert v Brazílii proběhl na závěr turné Celebration, které začalo loni na podzim.
Zdroj: Lucie Podzimková