RETRORECENZE: Z Přejezdu Kasandra i po čtyřiceti letech mrazí

U některých filmů lze bez nadsázky hovořit o nadčasovosti, především co se týče děje. Nemusí pak vůbec vadit, že svým provedením jsou poněkud naivní, nehýří perfektními digitálními triky a bombastickým provedením. Jedním z takových příkladů, kterým otevíráme pravidelná ohlednutí za zajímavými počiny domácí i světové kinematografie, je snímek, který měl v československých poměrech zajímavý osud.

Na ženevské sídlo Mezinárodní zdravotnické organizace při OSN zaútočí trojice mužů přesvědčených, že se na této zdánlivě neutrální půdě vyvíjejí biologické zbraně. Jeden je zabit ochrankou, další je zraněn při přestřelce, třetí probíhá laboratoři a podaří se mu utéci. Stejně jako jeho postřelený kolega je potřísněn zatím neznámou tekutinou v místnosti. Podaří se mu skrýt v restauračním voze expresu na trati Ženeva - Stockholm, kterým cestuje i uznávaný vědec dr. Chamberlain s exmanželkou, známou spisovatelkou. Protože uprchlík se v laboratoři nakazil plicním morem, je ve vážném ohrožení celá 1. třída vlaku. V Ženevě přechází problém pod křídla armády USA, kterou zastupuje plk. Mackenzie, přítomná doktorka Elena Stradner se mezitím pokouší najít protilék. U cestujících se začínají projevovat první příznaky nemoci, takže Mackenzie nechce riskovat skandál a rozhodne se vlak "uklidit" do karanténního tábora v Polsku. Od bývalého vězně koncentračního tábora Kaplana se však Chamberlain dozvídá informaci, že za Jablunkovským průsmykem stojí most pojmenovaný po princezně Cassandře, který je od II. světové války mimo provoz. Americká armáda vlak v Nürnbergu zapečetí, do klimatizace vypustí kyslík a posílá jej na osudovou cestu. A zatímco příznaky nemoci u pasažérů náhle ustupují, snaha ututlat choulostivou záležitost trvá. Proti cestujícím stojí vyzbrojená vojenská posádka a most se nezadržitelně blíží...

Drama začíná na půdě OSN (zdroj: ICC Ltd.)

Velice kvalitně obsazený thriller, jemuž můžeme přisoudit přídomky politický nebo akční, prakticky nemá hluché místo a lze ho rozdělit do dvou částí. Tou první je vyrovnání se s informací, že na veřejnost pronikl přísně utajovaný virus, druhou pak jeho odeznívání a snaha zabránit pragmatickému rozhodnutí amerického důstojníka. Sympatické je, že se nedočkáme typického hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi, který se s holýma rukama postaví proti samopalům a slavně zvítězí. Jde o přesně nakombinovanou míru obtížných rozhodnutí a patřičnou míru improvizace, která nemusí vždy vést ke kýženému cíli. Podstatná je varující složka, která si ale neklade za cíl diváka ze všech sil masírovat, ponechává mu prostor, aby s danými okolnostmi naložil podle svého a sám si je také vyhodnotil. Takže i brutální rozhodnutí plukovníka Mackenzieho se v tomto směru může zdát v pořádku a odůvodnitelné - i když s ním asi těžko lze souhlasit.

Základní idea k filmu vzešla od režiséra Cosmatose a odráží jeho trpké zážitky z dětství, kdy byl svědkem epidemie cholery v Egyptě. "Podle mě je epidemie mnohem ničivější než třeba zemětřesení, požár nebo bombové útoky. A uměle vytvořená nemoc jako v tomto filmu je vůbec nejhorší věcí. Jsme nepřáteli sami sobě protože se zabíjíme v rámci takzvaného pokroku." Dle jeho vlastních slov ho námět na filmový příběh napadl asi dva a půl roku před jeho realizací, když se v pět ráno náhle probudil. "Okamžitě jsem zavolal historika a scénáristu Roberta Katze, se kterým jsem spolupracoval na filmu Masakr v Římě (Rappresaglia, 1973). A hned příštího dne jsme na příběhu začali pracovat."

(zdroj: youtube.com)

Už bylo uvedeno, že film je přehlídkou opravdu zvučných jmen světové kinematografie. Proto je velice složité volit hlavní hvězdu, protože ve své oblasti daní herci dominují. Pro diváka je rozhodně velkým plusem, že i vedlejší role mají své důležité momenty, kdy dovolují jejich představitelům na krátkou chvíli převzít pozornost. To je případ především Martina Sheena, Avy Gardner a výborného O.J. Simpsona, který v té době rozhodně nemohl tušit, jak se jeho životní osudy v budoucnu změní. A jako u většiny filmů i tady najdeme určitá kdyby: právě Simpsonovu roli měl hrát jeden ze sedmi statečných James Coburn, ale odmítl, stejně jako Peter O'Toole postavu dr. Chamberlaina. Dalším z těch, kteří se ke štábu nepřidali, byl Charlton Heston, jemuž se nechtělo trávit 12 týdnů v Itálii a Švýcarsku, kde se film z větší části natáčel. Navíc byl přesvědčen, že snímek o nemoci nebude mít nijak zvlášť významný divácký ohlas.

Pak je tu jeden "herec", jehož jméno filmovým fanouškům mnoho neřekne. Viaduc de Garabit navzdory filmovému osudu můžete dodnes navštívit, jedná se o most, mající v křestním listu v kolonce tvůrce uvedeno Eiffel et Cie, takže se v podstatě jedná o bratříčka slavné Eiffelovy věže, protože u jeho zrodu stál Gustav Eiffel. Tento přes 130 let starý veterán (vyrostl v letech 1881-1884) o šíři 565 metrů a výšce 122 metrů se určitém období těšil přídomku "nevyšší most na světě". Je stále v provozuschopném stavu jako železniční viadukt a pokud ho budete chtít vidět, zamiřte do provincie Cantal, kde se klene přes řeku Ruynes-en-Margeride.

Sophia Lorenová byla v dramatu jako vždy okouzlující (zdroj: ICC Ltd.)

Pikantnosti filmu přidal i pokus o sabotáž natáčení. Scény z Nürnbergu se natáčely ve švýcarské Delemont Station, kde byla také souprava odstavena na noc. Neznámí pachatelé na střeše jednoho z vagónů vytvořili grafitti, které bylo objeveno až ve chvíli, kdy vrtulník filmařů začal realizovat letecké záběry vlaku. Další perličkou ze zákulisí byla skutečnost, že tehdejší druhá choť Richarda Harrise, herečka Ann Turkel (ve snímku hraje roli Susan) byla v době natáčení těhotná, ale dítě bohužel nedonosila. 

Vzpoura cestujících někde v oblasti ČSSR, to nemohlo zůstat bez následků (zdroj: ICC Ltd.)

Pro československé filmové pamětníky má Přejezd Kasandra jednu zvláštnost. O prázdninách 1977 byl uveden v rámci letního Filmového festivalu pracujících do kin, odkud však za dva měsíce jako mávnutím proutku zmizel. O důvodech se dlouho spekulovalo a protože nemáme k dispozici oficiální rozhodnutí, pohybujeme se na poli dohadů. Tvrdilo se, že tehdejším kompetentním osobám vadil fakt, že by vlak nasáklý biologickou zbraní imperialistické mocnosti měl putovat přes tehdejšího člena Varšavské smlouvy do spřáteleného Polska. Nehledě k určité naivite a velké jasnozřivosti, že zmíněné státy jednou budou spolupracovat přitom není až na jednu větu o zapojení ČSSR do průjezdu vlaku větší zmínka. Leč, stalo se a na snímek jsme museli čekat až do pádu železné opony. S konstatováním, že ani čas na kvalitě snímku nic neubral.

Už tu bylo naznačeno, že po technické stránce lze ve snímku najít nemálo míst, kde si nevystačíme ani s odůvodněním, že jde jen o film. Odhlédneme-li od okatých zadních projekcí asi těžko budou tvůrci normální cestou vysvětlovat, jak je možné, že elektrická lokomotiva jede po trati bez troleje. Počet vagónů vlaku se mění záběr od záběru, sběrače proudu na střechách se svévolně obracejí a jednou zdemolované části soupravy jsou po chvíli opět bez škrábnutí.

To jsou ale jen drobnosti, které jsou dohledatelné díky uvedení na VHS a později DVD. Podstata příběhu a jeho apel zůstávají netknuty a mohou nás oslovit i po čtyřech desítkách let. Rozhodně je téměř nutností pro vyznavače železnice a filmoví fanoušci s ohledem na přítomnost hvězdné sestavy musí Přejezd Kasandra brát jako povinnou četbu. 

Hodnocení EuroZprávy.cz: 85 %

THE CASSANDRA CROSSING

Hrají: Richard Harris (dr. Jonathan Chamberlain), Sophia Loren (Jennifer Rispoli-Chamberlain), Burt Lancaster (plk. Stephen Mackenzie), Martin Sheen (Robby Navarro), O. J. Simpson (agent Haley), Ava Gardner (Nicole Dressler), Lee Strasberg (Herman Kaplan), Ingrid Thulin (dr. Elena Stradner), Ann Turkel (Susan), Ray Lovelock (Tom), John Phillip Law (mjr. Stark), Lionel Stander (průvodčí Max), Lou Castel (bacilonosič).

Scénář: Robert Katz, Tom Mankiewicz, George Pan CosmatosKamera: Ennio GuarnieriHudba: Jerry GoldsmithRežie: George Pan Cosmatos

Velká Británie/SRN/Itálie, 1976, 129 min.Vybrané premiéry: 18. prosince 1976 (Itálie) / 9. února 1977 (USA)