RETRORECENZE: 24 hodin Le Mans 2016 skončilo, zavzpomínejme na film

Prim v tomto směru hraje samozřejmě F1, která v těch hraných případech má dva slušné počiny - Grand Prix (1967, režie John Frankenheimer) a Rivalové (Rush, 2014, režie Ron Howard). Zatímco první film pracuje s jasnou fikcí, Howard se rozhodl pro konkrétní události a přes kvalitní zpracování se s touto problematikou příliš úspěšně nevypořádal.

Zapomenout nelze ani na spíše úsměvnou Stalloneho Formuli! (Driven, 2001), jejíž osud je dobře znám (když někdejší Rambo a Rocky přišel se scénářem k Ecclestoneovi, ten mu jemně doporučil, aby ho buď předělal nebo vůbec nerealizoval. Proto jeden z Nepostradatelných zamířil na scénu amerických formulí), a vynecháme-li nastavovanou sérii Tajných závodů, pak je jedním z nejambicióznějších počinů snaha spojit slavných 24 hodin Le Mans s příběhem dvou soupeřících pilotů. A ač to zní neuvěřitelně, vyšel z toho velice kvalitní výsledek, který naštěstí neodkazuje na konkrétní roky a případy, takže si ho můžeme bez rušivých vstupů plně užít.

Děj filmu je s ohledem na závodní podtón velice triviální. Americký závodník Michael Delaney se vrací do Le Mans, na trať, kde měl loni vážnou nehodu. Jeho největším soupeřem je německý pilot Erich Stahler. Delaney ve snaze dosáhnot co nejlepšího výsledku opět havaruje, ale nijak vážně. Situace se během 24 hodin vykristalizuje tak, že Michael se v závěru závodu opět posadí do kokpitu, aby se pokusil vyrvat Stahlerovi vítězství.

Pokud napíšeme, že natočit snímek z Le Mans byl osobní sen herce Steve McQueena, nijak nebudeme přehánět. Tento fanatický stoupenec závodů a milovník rychlých aut (v tom byl naprosto stejný jako Paul Newman) dokonce sám rád usedal za volanty speciálů a málokoho překvapí, že byl i úspěšný. Měl ve svém vlastnictví Porsche 908 a s ním vyrazil krátce před natáčením hlavních scén filmu na tradiční dvanáctihodinový závod do amerického Sebringu. Přestože byl handicapován sádrou na zlomené noze, ve spolupráci s Peterem Revsonem dojeli druzí.

Steve McQueen volantem opravdu uměl točit (zdroj: Solar Productions)

Jenže jak už to tak bývá, někdy je splněný sen provázen značnou hořkostí. Přípravy na natáčení se rozeběhly v roce 1968, kdy McQueen založil produkční společnost Solar Productions. O rok později se štáb vydal do Le Mans natočit doprovodné záběry (šlo zhruba o 10 000 metrů filmu), nasát atmosféru a přesvědčit se, zda je v jeho silách film vůbec zrealizovat. Na americké (a hlavně filmové) poměry však bylo na trati málo světla, depo působilo poněkud ošuměle, zaprášeně a "málo barevně". Takže na celé věci vydělali pořadatelé, protože pro nejdůležitější natáčení Solar Productions provedla v depu a na dráze potřebné úpravy - a Francouze to nestálo ani cent.

Steve McQueen chtěl pochopitelně být při tom a nejlépe in action. Společně s Jackie Stewartem byli přihlášeni k závodu s vozem Porsche 917 se startovním číslem 26, ale do hry vstoupila pojišťovna a pohrozila McQueenovi, že mu okamžitě vypoví kontrakt, pokud bude startovat. Delaney tak ve filmu "začíná" závod na modrém voze s číslem 20, který ve skutečnosti pilotovala dvojice Siffert-Redman. Hlavní zátěž prací při závodě samotném spočívala na dvojici Herbert Linge - Jonathan Williams. Jejich Porsche 908 se startovním číslem 29 bylo vybaveno třemi kamerami zabírajícími trať z pohledu pilota. Ačkoliv se nečekal nijak světoborný výsledek, dvojice kromě natáčení stíhala i závodit - najeli úctyhodných 282 kol (3798 km) a byli by uvedeni na 9. místě, jenže nesplnili podmínku o minimální ujeté vzdálenosti, takže se ve výsledkové listině objevili jako neklasifikovaná posádka. Ve třídě P3.0, kde se na vzdálenosti nehrálo, dojeli na 2. místě. 

(zdroj: youtube.com)

Tím se dostáváme k otázce vozů, hlavně si diváci kladli otázky, zda štáb klidně ničil drahé vozy a zvláště co na destrukci vozu Ferrari řekl sám velký commendatore Enzo Ferrari. Odpověď je jednoduchá - nic. Patriarcha italského závodního týmu dostal k dispozici scénář, a když se dozvěděl, že vyhraje Porsche, oficiálně dal od filmu ruce pryč. Veškeré vozy Ferrari tak pro film poskytl belgický dovozce značky Jacques Swaters a štáb je přeměnil na tovární Ferrari. Pro havárie byly vytvořeny makety jak Porsche 917, tak Ferrari 512, ovšem pouze po karosářské stránce; atrapy byly "navlečeny" na podvozky Lola T70 s motory Corvette, které byly podstatně levnější. Ale i tak šlo o poměrně drahý špás, protože havárie kašírovaného Porsche 917 vyšla na 40 000 $.

Natáčení probíhalo ve třech vlnách, jak už jsme uvedli, začínalo se v roce 1969, poté se během samotného závodu v roce 1970 vytvořilo na 40 000 metrů záběrů, ,o něž se postaralo 19 kamer podél trati a už zmíněné 3 aparáty ve voze dvojice Linge-Williams. Podobně jako v případě Frankenheimerova Grand Prix se do dějiště závodu McQueen se svou partou později vrátil k dotáčkám. Nešlo však o žádnou minimalistickou akci. Do už osiřelého dějiště závodu byli sezváni reální pořadatelé, dohlížející policisté, povolali velké množství dobrovolníků, kteří ztvárnili diváky a punc důvěryhodnosti představovali skuteční novináři akreditovaní u IRPA (International Racing Press Association). Celkem se v "opuštěném" areálu pohybovalo kolem 1500 lidí. Iluze skutečného dění vyžadovala i novou instalaci plakátů, reklamních ploch a dokonce takové maličkosti, jako přítomnost drobných mušek, které znečišťovaly čelní skla, u otevřených vozů hledí pilotů. V tom byl jistý problém, protože hmyz na rozdíl od termínu konání závodu při následném natáčení zmizel. Proto se musely pracně shánět a uměle "rozmazávat" na patřičná místa.

Takhle se natáčelo... V prostředním voze David Piper, který bohužel na natáčení doplatil vážným úrazem (zdroj: Solar Productions)

Bohužel ani při sebelepší koordinaci se filmový tým nevyhnul skutečné tragédii. Když se v rychlosti kolem 300 km/h nečekaně vzňalo Ferrari, ve kterém seděl Derek Bell, Brit se dokázal spasit s lehkými popáleninami. Kaskadér prchající z efektní nehody Porsche doplatil na skutečnost, že vůz "blafl" o něco dříve, což ho stálo popáleniny vážně. Nejhůře dopadl výborný pilot David Piper, účastník 3 Grand Prix F1. Havaroval v zatáčce Maison Blanche a utrpěl hluboké řezné rány na noze, do nichž se mu navíc dostala brzdová kapalina a nečistoty. Kvůli následné infekci mu musela noha amputována. V závěrečných titulcích je Piperovi vysloveno zvláštní poděkování za oběť, kterou filmu přinesl. Někdejší závodník pak dostal od producentů výtěžek z prvního promítacího dne filmu jako odškodné.

V zákulisí filmu to také často vřelo. Původní režisér John Sturges měl s McQueenem neustálé rozpory, zvláště ohledně závodních scén. Nakonec Sturges odešel s tím, že nevěděl, že byl najat pouze jako asistent pana McQueena. Nově příchozí produkční společnost Cinema Center Films poté na dva týdny suspendovala Solar Productions a údajně uvažovala, že by McQueena nahradila Robertem Redfordem. Aby McQueen zažehnal krach celého projektu, vzdal se nejen svého platu, ale i procentuálního podílu z jakéhokoli zisku a předal kontrolu nad filmem CCF. Aby toho nebylo málo, došlo i incidentu mimo filmový štáb. Při jedné bouřlivé noci si vyrazili McQueen, jeho osobní asistent Mario Iscovich a švédská hvězdička Louise Edlind (kterou ve filmu rovněž uvidíme) na výlet, který skončil havárií, vozem kutálejícím se po poli, z něhož Louise vypadla rozbitým čelním sklem. Aby zabránil skandálu, nezavolal McQueen ambulanci a pokoušel se v nedalekém statku ukrást auto, od čehož ho odradil jeho původní majitel, který dokonce použil brokovnici a varovného výstřelu. McQueen se obával, že by Louise mohla film zruinovat svědectvím o nehodě, proto Mario vzal vinu na sebe, ačkoliv prokazatelně neřídil. Díky tomu musel opustit filmový štáb.

Pro McQueena nebylo natáčení vždy radostnou záležitostí (zdroj: Solar Productions)

Zajímá vás osud Porsche 917, se kterým Steve McQueen při natáčení jezdil? Šasi 022 bylo po natáčení prodáno dvojici Reinhold Jöst a Willi Kauhsen, kteří na něm několikrát závodili. Od nich ho odkoupil jeden z účastníků filmu, někdejší pilot F1 Brian Redman. Od něj porsche putovalo k Richardu Attwoodovi, který onen ročník 1970 vyhrál a zmíněný vůz si hodlal ponechat jako "výslužku". Nejdřív ho upravil do barevného provedení, které měl na svém vítězném voze, pak ho ale přestříkal na bleděmodrooranžovou kombinaci Gulf Oil. V roce 1974 byl vůz na RM Auctions u příležitosti Monterey Historics vydražen za necelý milion liber Otisem Chandlerem z Los Angeles, známým sběratelem historických vozů. V roce 2001 se ho nejspíš nabažil, protože porsche putovalo k Bruce McCawovi a bylo součástí Vintage Racing Motors v Redmondu. V současné době je jeho majitelem Jerry Senfield. Mnohem méně dramatický osud měl McQueenův filmový overal. Získaly ho noviny The Observer a v jejich soutěži ho získal dvanáctiletý Timothy Davis. V roce 2011 se závodní kombinéza ocitla rovněž na aukci a majitel za ni zaplatil 984 000 $.

Vypočítat všechny skutečné piloty, kteří se této velepodívané zúčastnili, by znamenalo nastavit naše povídání do obřích rozměrů. Připomeňme si tedy ty, kteří se řadí mezi nejvěhlasnější: Richard Attwood, Jürgen Barth, Derek Bell, André de Cortanze, Hugues de Fierlant, Vic Elford, Nanni Galli, Masten Gregory, Toine Hezemans, Jacky Ickx, Jean-Pierre Jabouille, Helmut Kelleners, Gerard Larrousse, John Miles, Silvio Moser, Herbert Müller, Michael Parkes, Teddy Pilette, Brian Redman, Jean Sage, Jo Siffert, Rob Slotemaker a rozhodně nesmíme zapomenout na významnou postavu motoristického sportu Andrewa Fergussona.

Dotáčky si vyžádaly přítomnost 1500 osob (zdroj: Solar Productions)

Hodnotit film Le Mans po 45 letech je vcelku snadné. Jde o dobový snímek, který velice reálně ukazuje atmosféru jednoho z nejslavnějších, ne-li vůbec nejproslulejšího vytrvalostního závodu sportovních prototypů. De facto nezestárl, i když technika od té doby postoupila mílovými kroky kupředu - pohled na z dnešního pohledu klasické historické vozy potěší asi každého, komu se fenomén Le Mans aspoň minimálně dostal pod kůži. Směsice fikce a skutečných záběrů nadchne všechny fanoušky motorismu, těm, kteří závody nemají v lásce, neřekne kromě nabídky silných a rychlých vozů nic víc. Kvůli charismatickému Steve McQueenovi a neopakovatelné atmosféře si ho však určitě zaslouží, abychom se k němu vraceli.

Hondocení EuroZprávy.cz: 85 %

LE MANS

Hrají: Steve McQueen (Michael Delaney), Siegfried Rauch (Erich Stahler), Ronald Leigh-Hunt (Dawid Townsend), Fred Haltiner (Johann Ritter), Elga Andersen (Lisa Belgetti), Luc Merenda (Claude Aurac), Christopher Waite (Larry Wilson), Angelo Infanti (Lugo Abratte), Louise Edlind (Anna Ritter), Michele Acalera (Vito Scaliso), Gino Cassani (Loretto Fuselli), Alfred Bell (Tommy Hopkins), Carlo Cecchi (Pailo Scadenza), Richard Rüdiger (Bruno Frohm).

Scénář: Harry KleinerKamera: Robert B. HauserHudba: Michel LegrandRežie: Lee H. Katzin

USA, 1971, 106 min., motoristickýPremiéra: 23. června 1971 (USA)