RECENZE: Nejkrásnější den ve stínu smrti? Má svou sílu i hodnotu

Pokud se projdete světovou kinematografií, najdete hned několik příběhů umírajících hrdinů, kteří se chtějí zubaté s kosou ještě na chvíli vzepřít a ukázat jí, že nemá absolutní moc nad časem. Není naším záměrem tu předložit nějaký dlouhý seznam, ale sluší se připomenout snímky jako Jestřábi (Hawks, 1988), Klepání na nebeskou bránu (Knockin' On Heavens Door, 1997) a do jisté míry i drama Griffin a Phoenixová (Griffin And Phoenix: A Love Story, 1976), kteří si mnozí pamatují spíš z deset let starého remake. Je zcela lhostejné, zda má ten či onen snímek základ postavený na hořkém humoru, nadsázce nebo časově vymezené love story.

(zdroj: Bontonfilm.cz)

Andreas by rád hrál na klavír, ale postupné zajizvování plic krátí jeho čas na tomto světě. Pokouší se psát blog o umírání, ale prakticky bez jakéhokoli zájmu, užírá se sebelítostí a s ní také očekává svůj konec. Proto když se objeví ve vedlejším pokoji problematický Benno, je nejdřív zděšen jeho přístupem. Jeho nový soused má diagnostikován nádor na mozku, ale rozhodně odmítá být odevzdaným pacientem. Okamžitě nastíní Andimu svůj plán – seberou fůru peněz a pojedou si naposledy užít, udělají si svůj Nejkrásnější den. Andy se k této možnosti staví skepticky, navíc netuší, že Benno sleduje svůj vlastní cíl – chce se ještě jednou sejít s dcerou Lucy, se kterou jeho exmanželka Mona odjela do Jižní Afriky, kde žije se svým nastávajícím dr. Wüstem. Andimu celou záležitost podá tak, že udělají ze své poslední cesty fantastickou „reportáž", což je argument, na který pochybovačný třicátník skočí. Záhy však i životem ostřílený Benno pochopí, že sehnat hotovost na cestu nebude jen tak. Pomoci musí jeho bohaté známosti na hraně zákona, pak už se dvojice může vydat na africký kontinent. Stále se pozorující Andreas s nezbytnou kyslíkovou lahví a Benno coby neřízená střela působí nemálo komplikací, dokonce stráví noc na rameni jeřábu vysoko nad zemí. A pořád čekají na ten nejkrásnější den. Zdá se, že nepřijde, zvláště když to s Lucy a Monou je poněkud jinak. Ale to není poslední překvapení, které Benna a Andyho čeká.

Pokud máte příběh vystavený na základu, který nedovoluje příliš mnoho variant, přesto se o to tvůrci pokusili. Vystavěli opět nesourodou dvojici, tentokrát v podobě dojemného hypochondra a sebevědomého světáka, jejichž role se postupem času prolínají a občas si i pozice vymění. Pokud by se dalo snímku něco vytknout, pak to je určitá předvídatelnost, že závěr nebude jen o dvojím odchodu z tohoto světa. Snaha autorů zabudovat do tohoto syžetu i nový prvek sice nepůsobí nejpřirozeněji, ale dává mu nový rozměr, kterým se daří ho nasměrovat na odlišnou cestu. Je ovšem otázkou, jestli se tím původní téma příliš nerozmělňuje. Pochopitelně nechybí ani spousta eskapád, ale pokud je film avizován jako komedie, humor, pochopitelně ovlivněný tématem, tu vnímáme spíš podprahově. Za jednu z nejlepších, ne-li nejlepší vůbec, lze považovat scénu s nájemnými děvčaty, při níž si filmoví znalci určitě vzpomenou na jiný komediální snímek Ryba jménem Wanda (A Fish Named Wanda, 1988). Těch odkazů na jiné filmy tu najdeme více, například Bennova choroba se nápadně podobá problémům Ramenáče v u nás kdysi promítaném filmu Velký autobus (The Big Bus, 1976), což není zdaleka jediný případ.

Těžko si představit rozdílnější dvojici (zdroj: Warner Bros.)

V podobných případech je naprosto jasné, že hlavní roli pro sebe ukradnou oba protagonisté, a je potěšitelné, že vedle Floriana Davida Fitze, který si k roli Benna odskakoval z režisérské stoličky, zde předvedl brilantní výkon Matthias Schweighöfer, jenž se divákům poměrně nedávno představil v nepříliš povedeném Chůvákovi (Der Nanny). Zde dokazuje, že dokáže postavit vedle sebe ustrašeného a zároveň mentálně silného jedince. Z dalších tváří si určitě všimneme jediné výraznější ženské postavy – Alexandra Maria Lara se divákům do povědomí mohla zapsat coby Marlene Lauda v Howardových Rivalech (Rush, 2013), ale prostor jí vymezený nedovoluje příliš rozvinout postavu Mony, spíš se soustředí na krásu jejich očí.

Natáčení opravdu probíhalo v Jižní Africe, včetně sídla dr. Wüsta, u nějž bývalá Bennova manželka žije. Hospic byl umístěn do budovy někdejší pedagogické univerzity v Augsburku. I z tohoto výčtu je zřejmé, že lze film rozdělit na dvě základní roviny, ale to vůbec neznamená, že by byl něčím ochuzen. Pochopitelně se dostane i na jisté rozumování nad životem a jeho smyslem, ale není příliš zdlouhavé nebo samoúčelné. Závěr filmu lze přirovnat k tomu, co se praví ve slavné Brianově písni (Brian's Song, 1971), skutečným se stává příběh tehdy, když končí smrtí. Tady se dá očekávat, rozhodně je závěrečná scéna dostatečně jímavá, aby vyvolala i nějakou tu slzu, ale i v tomto případě není tak docela předvídatelná.

Na své si přijdou i milovníci romantických záběrů (zdroj: Warner Bros.)

Nejkrásnější den od zažitého schématu putuje svou vlastní cestou a přechází do polohy přátelství. Nikoli velkého, hlubokého a všeobjímajícího, ale svérázně fungujícího a především uvěřitelného. Můžeme k němu mít výhrady, ale rozhodně ho nelze zpochybňovat. Přestože je to film spíše posmutnělý, může vám hodně dát, což se o mnoha jeho souputnících říci nedá.

Celkové hodnocení: 75 %

DER GEILSTE TAG

Hrají: Florian David Fitz (Benno), Matthias Schweighöfer (Andreas), Rainer Bock (dr. Wüst), Alexandra Maria Lara (Mona), Frederic Linkemann (policista Frederic), Tanja Seiny, Maria Vos (společnice), Robert Nickisch (dr. Reiner), Robert Schupp (právník)

Scénář: Florian David FitzKamera: Bernhard JasperHudba: Siggi Müller, Egon SeidelRežie: Florian David Fitz

Německo, 2016, 113 min., drama, do 12 let nevhodnéPremiéra: 11. srpna 2016 (ČR)