RECENZE: Božská Florence dojme spíš provedením než samotným příběhem

Florence Foster Jenkins, která přišla na svět jako Nascina Florence Foster (1868-1944) byla ve své době do jisté míry onou celebritou, jejíž titul má své opodstatnění. Byla filantropkou, podporovala umění, sama se aktivně účastnila různých představení a hýčkala svůj velký sen. Sen, který si hodlala splnit a také tak učinila, i když jí to do jisté míry připravilo o mnoho sil a svým způsobem to vedlo i k jejímu zániku. 

Pozornost na sebe tato "sopranistka" strhává díky zájmu, který se o ni vzedmul ze strany filmových médií. Jak už to ve světě umění, ale i vědy a sportu bývá, někdy se chystáte na výkon hodný mistra a pak zjistíte, že máte silnou konkurenci. I to do jisté míry hrálo roli v posuzování snímku, který se v krátké době obrací ke stejnému tématu.

Florence byla na pódiích jako doma, samozřejmě pod dohledem Bayfielda (zdroj: Bioscop)

Dějová zápletka není příliš bohatá - ve své podstatě se seznamujeme se stárnoucí mecenáškou, vášnivou vyznavačkou umění, která si tím kompenzuje tragédii v rodinném životě. Má oddaného partnera St. Claire Bayfielda, s nímž se ale musí dělit o přízeň s jinou ženou. Má obdiv přátel, za kterým ale lze vycítit pragmatičnost a spíše náklonnost k finančním prostředkům, které štědře rozdává. Má také sen, jehož realizaci už nechce odkládat. Její blízcí, zvláště pak Bayfield ji nechtějí nijak odrazovat, dokonce najímají mladého talentovaného klavíristu Cosmé McMoona, aby ji doprovázel. To vše by nebylo nic divného, kdyby madame Florence měla aspoň minimální předpoklady uspět. Její projev je stejně falešný jako stěží akceptovatelný. Dokud se vše drží v kruhu přátel řádně udržovaných v rozumných mezích financemi, ještě to jde. Jenže Florence chce (nejspíš inspirována filmem Dvě děvčátka a námořník) zapět chrabrým vojákům bojujícím na poli II. světové války, a aby jich mohla potěšit co nejvíc, hodlá si pronajmout Carnegie Hall. To už není zábava a rozmar, jenže Florence je v realizaci svého snu odhodlanější než neřízená střela.

Snímek je skutenou rekonstrukcí posledních měsíců života ženy, která byla sama vynikající klavíristkou (v celém filmu není jediná zmínka, že po úrazu musela s hraním přestat). V tom tkví kouzlo amerických tvůrců, pokud nakládají s jiným, zejména evropským materiálem, historii berou jako nutné zlo a rádi si ji mění podle svého, ale na svém vlastním písečku jsou velice pečliví až detailní. Ale pouze ti, kteří znají příběh této dámy detailně, mohou bezezbytku posoudit, nakolik se v drobných momentech liší. 

Vše se rodí při sklence vína, ovšem McMoon ještě netuší, co ho vlastně čeká (zdroj: Bioscop)

Český divák však bude mít ještě jedno zásadní dilema, protože před necelým rokem byl v kinech uveden film v koprodukci France a Belgie s lakonickým názvem Marguerite. Tvůrci tohoto filmu šli na věc od lesa a především si nesvázali ruce spojitostí s konkrétní osobou. Přesunuli děj také více do minulosti, aby mohli obejít takové věci jako věrný zvukový záznam zpěvu dané dámy, který by ji asi rychle odhalil, jak "dobře" na tom je. Také se daleko víc soustředí na samotné pokusy něco se zoufalým zpěvem udělat, tyto pasáže patří mezi nejlepší v celém filmu. Božská Florence spíše kráčí cestou emotivního náporu, ukazuje nám hlavní hrdinku jako životem stíhanou, ale nezlomenou ženu, podvědomě pracuje s dojímavými scénami a i poněkud vypočítavého Bayfielda vlastně ukazuje jako šlechetného a trpělivého podporovatele, který si jen sem tam odskočí za svými radovánkami, které ovšem neshazuje na prostou primitivní a pudovou zábavu. Jestliže v Marguerite existuje jistý protipól v mladé a nadějné zpěvačce, tady vstupuje na scénu zcela jiná postava, prostořeká a cynická Agnes Stark, další z mnoha manželek Phinease Starka, přítele Florence, která dokáže absolvovovat obdivuhodnou proměnu. Obdivuhodnou proto, že je prakticky nereálná.

Meryl Streep v hlavní roli odvádí tradičně takový výkon, na jaký jsme zvyklí, ostatně ho detailně popsala v již zveřejněném rozhovoru. Musela také patřičně "nakynout", aby se vzhledově blížila předloze, takže kostymérka Consolata Boyle musela mít po ruce stále dostatečný počet vycpávek. Oproti Catherine Frot vsadila Meryl na sladkobolné, a tudíž divácky vděčné provedení. Hugh Grant zde rozhodně nepůsobí jako věčný mladík s plachým až zranitelným úsměvem, spíš je ukázkou rozpolceného jedince, který doufá, že se mu podaří nějakým zázrakem vše zvládnout a ochránit svou ženu před jejím konečným vrtochem. Proto není divu, že ho překonává Simon Helberg, v jehož podání prochází McMoon viditelnou proměnou ve vztahu k ženě, vedle níž dle svých počátečních úvah sám sebe zesměšní. Ani jeho vystupování s dotěrných chichotáním nemusí pro všechny být zpočátku stravitelné, ale na něm je nejlépe vidět ono dozrávání a síla odolávat posměchu, za který ani on sám nemůže. 

Simon Helberg jako Cosmé McMoon, jedna z nejsilnějších postav filmu (zdroj: Bioscop)

Asi nejlepší by bylo si oba snímky pustit po sobě a říci, který je po stránce provedení lepší. Bohužel v tomto směru bude mít ten, který uvidíte jako první, značnou výhodu. Američané útočí víc na city, Francouzi neváhají vytěžit z celého příběhu i něco humoru a víc se věnují hudbě jako takové. Stavět vedle sebe dámy Meryl Streep a Catherine Frot je téměř nemožné, jejich zázemí je značně odlišné, takže by asi bylo nejlepší odpískat v tomto mači spravedlivou remízu. Protože další, v pořadí třetí "Královna kraválu" už by jenom vykrádala předchozí dvě verze.

Podrobnosti z natáčení, jakož i rozhovory s hlavními představiteli najdete rovněž na stránkách EuroZprávy.cz v kulturní sekci.

Celkové hodnocení: 65 %

FLORENCE FOSTER JENKINS

Hrají: Meryl Streep (Florence Foster Jenkins), Hugh Grant (St. Clair Bayfield), Simon Helberg (Cosmé McMoon), Rebecca Fergusson (Kathleen), Nina Arianda (Agnes Stark), Stanley Townsend (Phineas Stark), David Haig (Carlo Edwards), Allan Corduner (John Totten), Christian McKay (Earl Wilson), John Kavanagh (Arturo Toscanini), John Sessions (dr. Hermann)

Scénář: Nicolas MartinKamera: Danny CohenHudba: Alexandre DesplatRežie: Stephen Frears

USA, 2016, 110 min., životopisné drama, do 12 let nevhodnéPremiéra: 25. srpna 2016 (ČR)