PREMIÉRA a ROZHOVOR: Seriál Rapl bude diváky bavit 13 večerů, co k němu říká režisér Pachl

Ti, kteří si oblíbili svérázného ochránce zákona majora Kuneše, si určitě třináctidílnou sérii nesoucí výstižné jméno Rapl nenechají ujít. Jde o stejnou postavu, jaká provázela dvě řady Cirkusu Bukowsky; nyní se přemisťuje do Krušných hor, aby se tu věnovala dále svému povolání, ale současně řešila i své osobní problémy. 

Nejlepším průvodcem seriálu bude bezpochyby jeho tvůrce. Režisér Jan Pachl už si vydobyl ostruhy nejen zmíněným Cirkusem Bukowsky, ale zabodoval i v loňském roce dvěma filmy z oblasti podnikatelského podsvětí s názvy Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan. Jak už je u tohoto režiséra zvykem, najdeme v jednotlivých epizodách nového seriálu velké množství herců, se kterými spolupracoval už dříve. Roli ústředního hrdiny majora Kuneše opět ztvárnil Hynek Čermák, dále můžeme jmenovat Miroslava Etzlera, Alexeje Pyška, Tomáše Jeřábka, Jana Dolanského, Anetu Krejčíkovou, Lukáše Příkazského, Igora Bareše či Jitku Ježkovou. I samotný seriál nese jeho pečeť co se ztvárnění týče, nikoli však stereotypně se opakující, nýbrž dotvářející působivý děj.

Mordparta v Krušných horách - Kuneš začíná úřadovat (zdroj: Česká televize)

Co řekl serveru EuroZprávy.cz k novému seriálu Jan Pach?

Opět se vracíte k tématice vám vlastní – tedy detektivní. Měl jste v minulosti nějakého „favorita", přes kterého jste se k tomuto žánru dostal?

Jan Pachl: Měl. Vždycky jsem měl rád britské televizní seriály, ale to neznamená, že by mě to inspirovalo do takové míry, že bych si řekl, kvůli tomu a tomu budu točit detektivky. Už za éry socialismu tady byly vysílány seriály, například inspektor Dalglish, ale v 90. letech běžel báječný detektivní seriál, jmenoval se Bedna (Cracker, 1993) v hlavní roli s Robbie Coltranem. To byl přesně ten typ postavy, kterou miluju – životem vyhořelý, se spoustou vlastních problémů, se sklonem k alkoholismu, ale také vysokou inteligencí. Není to hezký člověk ve smyslu pohledný, ale je hezký uvnitř. Tenhle typ postav mám obecně rád. A to je vlastně i Kuneš – svým způsobem projel svůj život, ale má určité charisma a je hezký tím, jak funguje. Mimochodem se mi Robbie Coltrane hodně líbil ve filmu Mona Lisa s Bobem Hoskinsem.

Mluvil jste o britských seriálech, a co naše klasiky, třeba Hříšní lidé města pražského?

JP: Ne že bych se na ně v minulosti nedíval, ale není to tak docela můj šálek, mnohem více se mi líbilo Dobrodružství kriminalistiky, jakkoliv to je natočené populární formou, ale svůj účel to splnilo a v daném žánru je to asi jedna z nejlepších věcí, která se tu udělala, o čemž svědčí pravidelné reprízy. Co je ale moje parketa, to jsou film Petra Schulhoffa ze 70. let s Rudolfem Hrušínským, major Kalaš. Tyhle filmy mě ne snad inspirovaly, ale k nim jsem se chtěl připodobnit v Cirkusu Bukowsky, vystihnout tu bezprizornost, temnou atmosféru a obyčejnost.

Cirkus Bukowsky byl vlastně zlomovým bodem, protože jsme do něj vstupovali jinak. Někdo k tomu může mít plno výhrad, ale nám se povedlo, že jsme změnili tvář televizní tvorby u nás. Natočili jsme něco, co bylo odlišné od všeho, co tady bylo. A nastavili jsme trend, který se ostatní snaží kopírovat. Hůře či lépe, ale nastolili. Rapl bude zase něco trochu jiného. Především to má odlišnou dramaturgii.

Pojďme tedy k Raplovi, asi jedna z nejčastějších otázek bude, zda jste neuvažoval o propojení s Cirkusem Bukowsky

JP: Neuvažoval. Možná chvíli, ale už během natáčení Cirkusu jsme věděli, že ta postava Nestora Bukowskyho je vyčerpaná. Uzavřená, a že bychom ji znova otevírali a hledali mu novou peripetii a cíl, tak by to nejspíš nikoho nebavilo. Zato jsme věděli, že tam je potenciál v postavě Kuneše. To je prototyp detektiva, něco jako Schimanski, se kterým lze volně nakládat v čase, a protože je to detektiv, tak mu vždycky nějaký případ vymyslíte, který on zpestří svou přítomností. Takže vzniklo třináct dílů s uzavřenou kriminální zápletkou v každém díle a samozřejmě se celým seriálem nese takový leitmotiv, kvůli kterému se Kuneš ocitl v Krušných Horách. V současnosti už plánujeme druhou řadu, která se odvine od úspěšnosti sledování, když se to lidem bude líbit, dostaneme zelenou. Měla by být zase poněkud odlišná, ještě více – řekněme kriminální. V rámci toho žánru, kde je Rapl čistá detektivka, tak by měl být Rapl II něco mezi detektivkou a gangsterkou.

Šéf a podřízený - těm dvěma určitě bude ještě horko (zdroj: Česká televize)

Bylo prvoplánované, že se Kuneš přesune mimo Prahu?

JP: Bylo.

A proč? Asi těžko lze předpokládat, že jen proto, že má rád Krušné hory...

JP: Atmosféra Prahy je nijaká. Velkoměsto, už tu nějaké kriminální seriály jsou. Město už mě nebaví. Lidé tu žijí stereotypně, zatímco venkov umožňuje vytvořit mnohem zajímavější postavy, konflikty mezi lidmi jsou mnohem primitivnější. Jeden díl bude pojednávat o vraždě jenom kvůli otráveným ovcím. To je primární zápletka, pak se ukáže, že je to samozřejmě mnohem komplikovanější, ale řekl bych, že vztahy jsou oproti městu krystaličtější.Mně se líbila myšlenka, že člověk z města přijde na venkov. A od začátku jsem věděl, že to bude v Krušných horách. Už Cirkus Bukowsky jsme točili v Děčíně, což je na pomezí Krušných hor, ale to bylo něco jiného. Už jsem nechtěl tu placku, ale jít do hor. Až teď jsem zjistil, že už se točí dalších pět kriminálek z hor. A proto chci Rapla II zasadit zase někam jinam. Myslím, že jsme Krušné hory vytěžili takříkajíc do mrtě.

Jaký je v případě Rapla poměr fikce a skutečnosti?

JP: Je to čistá fikce, možná jsem se někdy inspiroval nějakou krátkou notickou na internetu, ale to je opravdu jenom podprahové. Já se spíš snažím, aby ty postavy měly nějakou psychologii. Aby se jenom neukázal princip vyšetřování a na vraha, hodně mě zajímá, co je v pozadí, jakou mají pachatelé motivaci, protože to je mnohem zajímavější než samotná vražda.

Čím to, že Rapl bude mít 13 dílů? Bukowsky měl třeba dvě řady po šesti...

JP: U Bukowskyho jsme se inspirovali anglosaským modelem, byl to takový pokus, že uděláme dvě řady, ale my to stejně točili najednou. Druhá řada běžela až rok po té první, takže to už tak trochu vyčpělo. U Rapla jsme se hned od začátku rozhodli, že uděláme klasickou třináctku, navíc to tak trochu bylo i v zadání. A jak jsem řekl, uvažujeme o druhé řadě, tak to bude asi zase třináct dílů.

Tenhle pán to má všechno na svědomí - režisér a scénárista Jan Pachl (zdroj: Robert Pavelka, EuroZprávy.cz)

Zmínil jste, že Rapl II by měl mít víc gangsterského tématu, ale také Dobrodružství kriminalistiky. Budete se tedy snažit více vysvětlit třeba i techniku objasňování trestných činů?

JP: To ne. Občas je mi to i vytýkáno, ale od toho jsou Případy I. oddělení, aby diváci viděli, jak kriminalista pracuje, co všechno musí vykonat za úřední postupy, než se dobere domovní prohlídky. Tohle já spíš obcházím, mě zajímá jejich osobní život. Když celý den honili vraha a pak o čem si povídají, když večeří polévku.

Ale Kuneš je dost osamělá postava...

JP: No, to se právě změní. Dojde na tu „správnou" známost a navíc má hodně hluboký vztah s dcerou, té už je šestnáct let a ten propletenec je hodně hluboký. A postupně bude intenzivnět. Nechci moc prozrazovat, ale dojde to do velmi zásadního bodu. Ale citová vzplanutí budou a přenesou se i do druhé řady.

Kuneše bych nazval sociálním debilem. V jednom díle vezme dceru na policejní stanici a protože něco současně řeší, dá jí pastelky, papír a řekne, aby si něco malovala. Šestnáctileté holce! Ona vytvoří nějakou karikaturu jeho samého... prostě je to sociální debil (směje se). Je evidentní, že se na něm projevuje profese, práce, která je pro něj všechno.

Nebyla určitá snaha udělat z Kuneše něco jako českého Dirty Harryho?

JP: To nejde. Dirty Harry ne. Je to samorost, svéráz a myslím, že název seriálu vypovídá za vše. Bavili jsme se o tom s Hynkem Čermákem, jak ho ztvárnit, jeho emoce. V profesním životě je vyrovnaný, racionální, ale v osobním životě se v něm probouzí ten rapl, v oblasti citů to nezvládá. To je asi základní charakteristika té postavy. A myslím, že hezká.

Jste známý tím, že máte svůj tým hereckých favoritů...

JP: Je sympatické, že když dnes zvednu telefon, tak mi nikdo neodmítne. Mezi herci mám dobrou pověst, snad i hodně nadstandardní. Nemyslím, že by to bylo zejména kvůli penězům, očekávají, že to nebude standardní práce. Občas si některý z herců řekne o roli sám, ale většinou se dělá běžný casting a projde vám jím několik desítek herců...

Dá se při castingu odhadnout, jestli se pro tu roli hodí nebo ne?

JP: Dá. Někdy třeba nejste docela rozhodnutý mezi dvěma adepty. Tak si je pozvete ještě jednou postavíte je do situace s hereckým partnerem a... pak se to většinou ukáže.

Rozhodujete se někdy i podle jiných rolí, ve kterých jste svého adepta viděl?

JP: Samozřejmě je vždy dobré se podívat, ale spíš obsazuji lidi podle typu, ani ne tak podle hereckých schopností. Spíš bych chtěl, aby hráli podle sami sebe.

Zkoušíte jít i cestou jako některé filmy na konci 60. let minulého století, že pracují s neherci?

JP: To dělám. Třeba v Raplovi mi hrají kaskadéři, ale pozor, hlavní roli, ne nějaký štěk v pozadí. To je případ Radka Bruny, který si v první epizodě zahrál trenéra biatlonistů, a zahrál ji dobře, civilně, reálně. Ještě v jednom díle se objeví kaskadérská legenda Petr Drozda – počkejte si, ve kterém díle to bude. Takže neherce využívám rád, ale jde o to najít si typ a využít jeho limity. Nemůžete po neherci chtít, aby vám recitoval Shakespeara. Musíte vědět, proč jste ho obsadil a znát jeho možnosti.

Pokud se oprostíme od Rapla, co máte ve výhledu?

JP: Pracuji na Volze, filmu na základě předlohy románu Karla Hynieho. Jedná se jisté podobenství z období normalizace, o řidiči české televize Standovi Pekárkovi, který touží po voze Volha, protože pak bude moci jezdit pro HuLiZa (redakce Humoru a lidové zábavy), vozit Karla Gotta, který mu bude podepisovat fotky a on na ně bude balit holky. To je jeho životní cíl, kterému vše podřídí, dokonce se stane konfidentem STB. Bude to klasický prototyp Čecháčka, který tu tehdy byl na každém rohu.

Pak mám od ČT nabídnutý scénář Vladimíra Körnera k filmu Ztracené pastviny – rok 1947, poválečné období, Banderovci, německo-česko-polské pomezí očima desetiletého kluka. Snad to budeme točit již v létě, ale rozhodně nechci jít cestou pana Vláčila, budu se snažit tomu dodat vlastní poetiku. Nejsem jako někteří režiséři, kteří si nakoukají čtyři filmy a pak z toho udělají něco mezi tím. Já si podobné záležitosti zakazuju.