RECENZE: Rino - příběh špióna si nechává mnohá tajemství pro sebe

Recenze - Špionážních filmů zná světová i naše kinematografie úctyhodné množství. Ale vytvořit dokument, to je do jisté míry unikum, protože "horké" informace mnohdy přežívají i dlouhá desetiletí.

Pokud pomineme případ "udatného kapitána" Pavla Minaříka, kterému se podařilo pronikout do Rádia Svobodná Evropa a jehož čin opěvovala naše média a dostalo se mu i cti v podobě vlastní písně, aby byl později o to intenzivněji haněn (jaký to div!), pak se špionážní otázka v českých luzích a hájích příliš neřešila. Neměli jsme svého Guy Burgesse, Kima Philbyho, George Blakea nebo Rudolfa Abela. Ale vlastně měli, jen o něm nikdo nevěděl. Jmenoval se Karel Köcher.

(zdroj: screenfabric Ltd.)

Tento osmdesátník, rodák z Bratislavy, narozený jako Karel František Köcher, je považován za jediného špiona z tehdejšího východního bloku, kterému se podařilo proniknout do struktury CIA. Jeho mise začala v roce 1965, kdy s manželkou Hanou začal pracovat na území USA a strávil tu bez jednoho roku dvě desetiletí. Postupně navazoval potřebné kontakty a známosti, mezi kterými nechyběly významné osobnosti umělecké i politické. Hodně mu v jeho činnosti pomáhala i jeho manželka Hana, která v New Yorku pracovala v obchodě s diamanty. Köcherova činnost skončila v roce 1982, kdy se FBI podařilo odhalit ho jako východního špiona. Následoval proces, možná ne tak mediálně sledovaný jako ten s prof. Abelem, ale na jeho konci byl rozsudek v podobě doživotí. Rok nato, v roce 1984, stejně jako prof. Abel, putoval Köcher se svou manželkou do Berlína a na Glienicker Brücke, tedy známém Mostu špionů, byl vyměněn za sovětského disidenta a politického vězně Anatolije Ščaranského plus další zadržované osoby. Byla to třetí a poslední akce na zmíněném místě.

Dokumentarista Jakub Wagner stál při pokusu zmapovat Köcherův život před poměrně složitým oříškem. Základem k jeho práci byla odtajněná složka bezpečnostních služeb č. 44503, v níž bylo založeno na 10 000 stran dokumentů, fotografií a dalších informací, kterými bylo nutné se prokousat a stanovit si nějakou základní linii. Určité zahřívací kolo trvalo téměř dva roky, během kterých tvůrce dokumentů o architektu Janu Kaplickém a žokeji Josefu Váňovi navázal s Köcherem kontakt a připravoval půdu pro samotné natáčení. Jak Wagner připouští, spolupráce nebyla vůbec snadná, i když se nedá přímo hovořit o Köcherově nezájmu. Jenom vzájemná komunikace kolísala a občas se ocitla takřka ve slepé uličce. Navíc si štáb nemohl být jist, zda bývalý agent, pracující pod krycími jméno Pedro, Tulián a nakonec Rino, nehraje i s ním určitou formu hry. 

Režisér Wagner s Köcherem ve Čtyřkolech, které sehrály v příběhu špiona nemalou roli (zdroj: A-Company)

Samostatnou kapitolou bylo shánění dobových materiálů, které bylo náročné nejen časově, ale pochopitelně i finančně. Navíc nebylo vůbec jisté, zda přes určitý příslib vůbec budou poskytnuty. Na některé se čekalo i několik měsíců, za filmové záznamy si Američané diktovali sumu sta dolarů za vteřinu. Přesto si Wagner myslí, že to nebylo samoúčelné. Ve filmu pak pochopitelně vystoupí i nemálo lidí z doby, kdy byly události kolem Köchera takříkajíc živé. Ve filmu tak dostanou větší či menší prostor "lovec špionů" z ministerstva spravedlnosti USA John Martin, expert na kontrarozvědky David Major, Köcherův právník během jeho uvěznění v USA Robert Frierer, bývalý starosta New Yorku Rodolpho Giuliani či někdejší šéf KGB Vladimir Krjučkov, ale také šéf newyorské větve známého motorkářského gantu Hell's Angles Sandy Alexander, s nímž Köcher v USA sdílel jednu celu. Zajímavou částí je i natáčení ve Čtyřkolech nedaleko Prahy, kam byl Köcher na sklonku 70. let odvezen a měl nastoupit stejnou cestu jako zmíněný kapitán Minařík - totiž informovat o své infiltraci do řad CIA. Také na proslulý Glienicker Brücke se štáb s Köcherem zajel podívat, tedy na místo, kde 11. února 1986 došlo ke zmíněné směně agentů. Protože Köcherova jedenáctileté působení u CIA v řádném pracovním poměru dodnes může leckomu vadit, odmítli se ve filmu vyjádřit například poradce prezidentů Cartera a Obamy Zbigniew Brzeziński či někdejší generál KGB Oleg Kaljugin.

Důvodem odmítnutí některých osobností se nechat s filmem spojit může být i tvrzení, že Köcher své kontakty získával účastí na sexuálních orgiích a při swingers party, zejména zásluhou své pohledné manželky. Bylo dokonce souzeno, že iniciátorem je vlastně ona. Všechny zmíněné osoby tuto informaci popřely jako smyšlenou, Hana Köcherová odmítla ve filmu rovněž vystoupit a požadovala, aby do něj nebyla zařazena žádná její aktuální podoba. Sám Köcher, s nímž bylo realizováno sedm natáčecích dnů, se po dokončení filmu vyjádřil k jeho úrovni negativně: "Dokument se mi nelíbí po obsahové ani tvůrčí stránce. Požadoval jsem rozostření ženy Hany dle zákona o ochraně osobnosti. Respektuji přání své ženy, požadovala to od začátku. Ve filmu však nakonec rozostřena není. Požadoval jsem také, aby bylo ve filmu někde konstatováno, že tvrzení žurnalisty Kesslera o vyhledávání kontaktů na sexualních parties není nikde ve spisech opodstatněno. Dále mi vadí zatajování mého systematického odporu vůči normalizačnímu režimu," prohlásil Köcher po shlédnutí filmu. 

Karel Köcher v době natáčení filmu (zdroj: A-Company)

Samotní tvůrci však přiznávají, že v Köcherově případě se setkali v výjimečně ingeligentním člověkem a dá se říci i protivníkem. Označovali jej za stále velkého hráče, u kterého musí být člověk neustále ve střehu a stejně si není jist, jestli se dozvídá pravdu nebo záměrnou dezinformaci. Navíc v celém snímku vlastně vůbec nezazní jediný náznak, jaké informace pro StB nebo potažmo KGB Köcher získal. Pouze se dozvíme o jeho postupném získávání, práci, zatčení a předání, to vše je vyvedeno s dokumentaristickou pečlivostí a podloženo archivnímni materiály. 

Snímek umožní nahlédnout do zákulisí studené války a připomenout některé praktiky soupeřících stran, spíš je však vzpomínkou na období, kdy se ještě používaly mrtvé schránky a další konspirační metody, které z dnešního hlediska, hlavně po technické stránce, jsou už dávno překonány. Přinese také nemálo otazníků a ovane nás do jisté míry romantickou dobou tajných agentů a snahy přelstít protivníka, ovšem vše striktně na bázi doložitelných faktů. Pro milovníky historie a faktů se určitě bude jednat o vyhledávaný film, který v mnoha směrech přesahuje rámec dokumentární kategorie. A malou poznámku na závěr - kdo by se rád dozvěděl o této problematice víc, lze mu jenom doporučit knihu Vladimíra Ševely Český krtek v CIA, která vznikala paralelně s filmem a autor s režisérem Wagnerem úzce spolupracoval.

Celkové hodnocení: 80 %

RINO - příběh špiona

Účinkují: Karel Köcher, John Martin, David Major, Robert Fierer, Ben Fischer, Sandy, Alexander, Rodolpho Giuliani, Vladimir Krjučkov.

Scénář: Richard Malatinský, Vladimír Ševela, Jakub WagnerKamera: Viktor SmutnýHudba: Ondřej AnděraRežie: Jakub Wagner

ČR, 2016, 96 min., dokumentární, přístupnýPremiéra: 29. září 2016

Související

Jakub Wagner a Karel Köcher

Autentickou sondu do života špiona KGB představí nový český dokumentární film Jakuba Wagner

Praha - Režisér Jakub Wagner po pěti letech bádání a natáčení dokončil snímek o nejslavnějším československém špionovi druhé poloviny 20. století Karlu Köcherovi. Film Rino – Příběh špiona představuje příběh člověka, kterému se jako jedinému špionovi bývalého východního bloku, podařilo úspěšně proniknout do americké CIA a vynášet odtud informace pro československou rozvědku a KGB.

Více souvisejících

film Rino – Příběh špiona Karel Köcher (československý špion) recenze

Aktuálně se děje

před 9 minutami

Aktualizováno před 12 minutami

Ilustrační fotografie

Dramatická volební noc začíná. V USA se zavřely první místnosti

Dramatická volební noc, na jejímž konci se očekává jméno 47. prezidenta Spojených států, odstartovala o půlnoci středoevropského času uzavřením některých volebních místností. Samotné sčítání bude trvat minimálně do zítřejších ranních hodin, přičemž k uzavření posledních volebních místností dojde v sedm hodin ráno středoevropského času. Jméno vítěze voleb se tak můžeme dozvědět až za několik dní.

před 27 minutami

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Benjamin Netanjahu, známý pod přezdívkou Bibi

Netanjahu nečekaně vyhodil ministra obrany Galanta. Izraelci se bouří

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že odvolal ministra obrany Joava Galanta kvůli „krizi důvěry“ ohledně vedení vojenských operací. Netanjahu tvrdí, že Galantovy kroky a výroky odporovaly rozhodnutím kabinetu a mohly podle něj prospět nepřátelům Izraele. Na post ministra obrany nyní nastoupí dosavadní ministr zahraničí Jisrael Kac, kterého v jeho roli nahradí Gideon Sa'ar. Galant na to reagoval prohlášením, že bezpečnost Izraele je pro něj životním posláním, uvedl server Times of Israel.

včera

včera

Ilustrační fotografie

Proč swing states rozhodují o budoucím prezidentovi USA?

Swing states hrají v dnešních amerických prezidentských volbách volbách klíčovou roli. Právě v nich se rozhodne, kdo bude příštím šéfem Bílého domu. Jak Kamala Harrisová, tak Donald Trump zde mají velice podobné preference a až do konečného sečtení hlasů nebude jasné, kdo si získal srdce voličů.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Volební právo není v USA samozřejmost. Jak může odsouzený zločinec Trump hlasovat?

Ačkoli je pro lidi s trestním záznamem na Floridě obvykle obtížné znovu získat právo volit, bývalý prezident Donald Trump dnes při hlasování žádné problémy mít nebude. Upozornil na to CNN.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy