RECENZE: Collateral Beauty: Druhá šance. Citlivky ji propláčou, cynici protrpí

Howard (Will Smith) býval kreativním spolumajitelem reklamní agentury. Se svými kolegy a přáteli Whitem (Edward Norton), Claire (Kate Winslet) a Simonem (Michael Peňa) si žili své spokojené, úspěchem naplněné životy. Pro Howarda ale vše skončilo ve chvíli, kdy mu po krátkém boji s rakovinou zemřela jeho šestiletá dcerka. Největšího optimistu pod sluncem tato událost zničila a nedokázal se s ní smířit ani po dvou letech.

Zdrcený otec se uzavřel do sebe, firma se bez něj hroutí, osobní život se mu sesypal už dávno. Kromě občasných sebevražedných výletů na kole do protisměru a obsese ve stavění komplexních dominových útvarů je jedinou náplní jeho dní psaní dopisů třem entitám, které ho zradily – Lásce, Času a Smrti. No a ty se jednoho dne rozhodnou na jeho dopisy reagovat osobní návštěvou. Nebo jinak – a toto není žádný spoiler, neboť se tuto informaci dozvíme hned na začátku filmu – jeho přátelům dojde trpělivost a rozhodnou se Howardovi do života zasáhnout tím, že najmou tři divadelní herce (Keira Knightley, Jacob Latimore, Helen Mirren), aby se zmíněných rolí ujali.

A tady se objevuje první problém filmu – nehledě na částečně klamavý marketing, který sliboval jakousi variaci na Vánoční koledu Charlese Dickense – jsou přátelé charakteru Willa Smithe tři nejhorší lidské bytosti, s jakými jsem měl tu čest se letos v kině potkat (snad kromě několika – byť ne všech – komiksových superpadouchů). Z jejich motivací se mi v určitých momentech dělalo až fyzicky špatně, čert vem, že jsou nám prezentováni jako rozpolcení, tápající, soužení vlastními nemalými problémy a navrch tížení něčím jako výčitky svědomí, protože to, jak a hlavně proč na svého údajně nejlepšího přítele poštvou tři podivínské divadelníky, je neodpustitelné. Vždyť přes všechnu tíhu viny, která jim vlhčí oči a křiví ústa, ve svém původním plánu pokračují až do konce.

Pro jejich chování mám jen jediné ospravedlnění. Děj filmu je ve svojí propojenosti a uslzenosti něco tak strašně patetického, že nebýt vhodného uzemnění, byla by z něho ta nejpřeslazenější růžová žvýkačka, jakou si dovedete představit. Kontakt s povrchem Země nám poskytuje jednak naše trojice kolegů, jednak skvěle napsané dialogy.

Protože jestli je něco schopné uplést z cukrové vaty příjemně hřejivý svetr, jsou to slova, která jednotlivým postavám vycházejí z úst. Díky kombinaci maličko klišoidních proklamací o tom, že tak už to na světě chodí, s chytrými a věrohodnými odpověďmi, nebudete mít po většinu času pocit, že by se to, co se před vámi odehrává, nemohlo stát. Nebo že je to celé jen vypočítavý kalkul.

Tomu samozřejmě napomáhá také hvězdný ansámbl. Každý ze zúčastněných předvádí minimálně svůj standard. Obzvláště bych vyzdvihnul dámskou část obsazení – Keira Knightley je ztělesněním lásky, s excentrickou Helen Mirren bych na onen svět odešel kdykoli, Kate Winslet svou Claire prodala, že jsem jí téměř ani neopovrhoval. Také Naomie Harris v roli vedoucí podpůrné skupiny lidí, kteří přišli o své děti, byla výtečná. Představitel hlavní role pak opět táhne hlavně na své nezměrné charisma, i když pestrý výrazový rejstřík zamračených Howardových pohledů možná pojal až moc teatrálně.

V dějové lince týkající se podpůrné skupiny truchlících dochází k jistému odhalení. To je nejdřív jemně naznačeno, později na sebe upozorňuje víc a víc, až vyloženě křičí. Jeho závěrečná exekuce mi nejprve připadala zbytečná – uráží totiž inteligenci pozorného diváka, který tuto spojitost odhalil už v nějaké druhé třetí scéně. Přesto se v kině nedala přeslechnout jistá překvapená divačka, které do sebe ozubená kolečka poznání zapadla až teprve ve chvíli, kdy náznaky přešly v explicitnost. Takže těžko soudit.

Režie se ujal David Frankel. Tento sedmapadesátiletý Američan za sebou má již osm filmů, z nichž minimálně dva – Ďábel nosí Pradu a Marley a já – se staly hity. Jeho zkušenosti jsou na filmu znát.

Pokud si rádi popláčete, neváhejte a vydejte se do kina. Collateral Beauty je výbornou příležitostí k tomu, abyste po čase pozvali ke společnému kulturnímu zážitku svoje drahé matky. Vánoční atmosféra i blížící se volno k tomu přímo vybízejí.

Jak snímek obstojí ve zkoušce časem, toť otázka. Zdá se sice, že na druhé zhlédnutí nabídne o něco příjemnější zážitek, snad i smířlivější přístup k Howardovým přátelům (ačkoli to není snímek, který k plnému docenění návrat vyloženě vyžaduje), ale většina dojmů, které v divákovi vyvolá, stihnou vyšumět už do druhého dne. Přesto tento svetr, byť občas kouše, s čistým svědomím doporučím. Vždyť i já, jakožto věčný cynik, jsem byl chvílemi naměkko.

Celkové hodnocení: 70 %.

Collateral Beauty (2016)

Hrají: Will Smith, Edward Norton, Helen Mirren, Kate Winslet, Keira Knightley, Naomie Harris, Michael Peňa, Jacob Latimore a další

Režie: David Frankel

Scénář: Allan Loeb

Kamera: Maryse Alberti

Hudba: Theodore Shapiro

USA / 97 minut / Drama