RECENZE: Assassin's Creed je beta verzí videoherní adaptace nedopatřením vypuštěná do světa

Děj filmu se zdá být složitý, ale není. Po celá staletí mezi sebou o vládu nad světem válčí dvě stínové frakce. „Hodní“ Asasíni brání svobodu lidstva před mocichtivými padoušskými Templáři. Ti touží po nekončícím míru, kterého chtějí dosáhnout s pomocí Jablka Ráje, jež údajně obsahuje tajemství lidské neposlušnosti. Dostane-li se Templářům do rukou, celý svět ztratí svobodnou vůli (a tím i o sklony k revoltě a násilí).

Aby Jablko vystopovali, přivedou Sofia Rikkinová (Marion Cotillard) a její otec (Jeremy Irons) do svého supertajného vědeckého centra Abstergo Cala Lynche, potomka Asasína Aguilara (obě role ztvárnil Michael Fassbender). Ten je posledním známým majitelem onoho tajuplného artefaktu. Skrze přístroj zvaný Animus, který dokáže uvnitř lidské DNA nalézt vzpomínky na náš minulý život (resp. na život jakéhokoli našeho předka), Templáři remodelují události ze závěru Reconquisty, tedy roku 1492. S tím, jak se blíží odhalení tajemství úkrytu Jablka Ráje, se Cal postupně rozpomíná, co to znamená být Asasínem.

Předně je nutné přiznat, že jsem herní sérií, která čítá již 9 dílů, zcela netknutý. Jako takový tedy nemohu soudit věrnost předlohám. Naštěstí se tvůrci rozhodli pro příběh zcela nezávislý na hrách a podařilo se jim nastínit celý svět tak srozumitelně, že znalost pozadí není vyžadována.

Assassin’s Creed od jeho uvedení provázela špatná pověst. Hlavně kritikové si na něm smlsli (pouze 18 % kritiků označilo film na americkém webu Rotten Tomatoes jako „čerstvý“). Snímek přitom hlavně zpočátku není tak špatný. Bohužel čím dál se v příběhu dostáváme, tím více se to celé začíná sypat jako rozvětvené domino.

Nejvíce chvály si zaslouží atmosféra scén ze starého Španělska. Sevilla i Granada působí úchvatně, jejich křivolaké uličky, bohaté chrámy a mešity, balkóny, balustrády a střechy místních budov (na nichž v duchu prvních dílů herní série strávíme možná polovinu celkového času) lákají turisty i milovníky parkouru k výletu na jih. Arabské a křesťanské kulturní vlivy se tu mísí v oku libém koktejlu, který v divákovi vyvolává pocit, že právě zde, v tomto historickém období, se v temných slujích, skrytých podzemních chodbách a ložnicích plných splývavých hedvábných závěsů osnovaly plány na boj o stínovou vládu nad světem (ne že by se zrovna Templáři snažili být v době své největší slávy bůhvíjak nenápadní).

Největší pochvalu si tak zaslouží architekti, designéři, trikaři, kostyméři, maskéři a také kaskadéři, protože většina lokací i akčních kousků je zde provedená starým dobrým hmatatelným způsobem. Jistě, některé věci jako v reálu sebevražedný skok víry by se bez zeleného plátna provádět nedaly a orel (byť velmi povedený), který nesčetněkrát zakrouží nad španělskými sceneriemi, se také vylíhl z křemíkových vajec, ale celkově je vidět snaha omezit práci trikařů jen na to nejnutnější.

Co se akce týče, ta je zklamáním. Sice se nejedná o žádné kardinální selhání, ale využití zběsilých střihů jen mate divákovu orientaci a při sledování silně ruší. Assassin’s Creed si za vzor bere bourneovskou trilogii, která svět uchvátila svým inovativním pojetím akce – tu prožíváme s postavou intenzivně a natěsno. Bohužel ne každý dovede se zmatenou kamerou pracovat tak jako Paul Greengrass a ne každý si umí obstarat kvalitní choreografy soubojů. Protože velmi často – a platí to také v případě naší zabijácké adaptace – se rychlé střihy a tzv. „shaky cam“ využívají pro zamaskování akce, která by v širokém plynulém záběru působila nudně. Natáčet takové rvačky chce kumšt a ne každý má odvahu se o to vůbec pokusit. Výsledkem tak je střídavě slušně dynamická napínavá akce a chaotická změť obrázků, které než náš mozek vůbec stihne zpracovat, jsou už dávno pryč.

V titulní dvojroli se představí vždy výborný Michael Fassbender, pro kterého se jedná o vysněný projekt, s nímž byl spojován již od začátku a který zaštítil také jako výkonný producent. Právě on měl být jistotou, zárukou kvality. Vždyť kromě toho, že patří mezi absolutní hereckou špičku, jeho pestrá filmografie dokazuje, že má čich na kvalitní projekty. Zde sice vyniká nad ostatní, ovšem zatímco v případě jiné populární postavy – mutanta Magneta – si získal všechny diváky na svoji stranu, zde jen hasí požáry. Však ani nemá prostor cokoli předvést, Aguilar je jednodimenzionální řezník v kápi a Cal Lynch pro změnu přihlouplý jakože násilný tupec, přičemž jeho několikrát zmiňovanou brutální stránku v podstatě nespatříme.

Ve vzpomínkách mu obstojně sekunduje jeho obdobně charakterově nevýrazná asasínská láska María v podání neznámé řecké krásky Ariane Labed. Že si držitel Oscara Jeremy Irons chodí čím dál častěji do podobných filmů jen odpočinout a shrábnout nějaký ten dolar, na to už jsme bohužel zvyklí. Ale neochota (mimochodem také oscarové) Marion Cotillard předvést něco jiného než omšelou variaci jejích polosociopatických chladných mrch z Počátku a Temný rytíř povstal, to nejen zamrzí, ale také překvapí. Nejspíše i ona cítí sem tam potřebu mezi svými festivalovými dramaty hodit nohy na stůl a nechat za sebe chvíli hrát autopilota.

Přeci jen je ale těžké vinit herce. Vždyť podříznout by si zasloužil hlavně hloupoučký scénář. Logika zde dostává těžké pravé háky snad do všech slabin – od zásadních bodů, na kterých stojí děj, přes chování postav dle oblíbeného scénáristického kréda účel světí prostředky až po ty drobné detaily, pro které mívají obdobné opulentní akčňáky, snažící se být za každou cenu cool, takovou slabost.

Těžko na něco upozornit, abychom zároveň nevyzradili děj. Ovšem taková lehká poznámka, že není rozumné vytahovat z ulice potomky Asasínů, napojovat je na Animus, aby se tak nejen dozvěděli o celém tom stínovém boji dobra se zlem, ale zároveň se také „rozpomněli“ na nějaký ten smrticí chvat, a nechávat je volně pobíhat po svém zařízení chráněném jen několika bachaři vyzbrojenými obuškem a kšiltovkou, ta neodhalí nic, k čemu by krátkou dedukcí nedošel divák sám hned na začátku filmu. A podobných neuronových zkratů v hlavách trojlístku scénáristů lze bez větší snahy odhalit více.

Není nic smutnějšího než nenáročný film, který diváka sice vybízí k vypnutí mozku, ale svým pojetím jen vyvolává další a další otázky začínající proradným slůvkem „Proč…?“. Zvlášť když na ně nedokáže uspokojivě odpovědět.

Směšně bohužel působí také přehnaná snaha o co nejefektnější podívanou. Režisér Justin Kurzel (stojící například za rozporuplně přijatým „špinavým“ Macbethem z roku 2015… v hlavních rolích nám známí Fassbender a Cotilard) si nejspíš nemohl pomoci a zapomněl, že pokud jste na útěku a míří na vás lučištníci, neotočíte se ke svým nepřátelům, nenasadíte si dramaticky kapuci a nebudete počítat do tří, než se tedy laskavě uráčíte se otočit a začít utíkat. Bylo by totiž ve vteřině po vás.

Na závěr si dovolím přidat ještě jednu výtku, u níž ale není jasné, jestli je na vině kinař, nebo filmaři. Během projekce jsem ale měl pocit, že mi srdce vyskočí z hrudníku jako nůž z asasínských rukavic, jak hlasitě se kolem rozléhala hudba. Ojedinělé selhání, nebo laciný pokus vyždímat pár dalších kapek napětí?

Počítáte-li se mezi věrné příznivce Ezia, Altaïra a jejich bratří ve zbrani, nejspíš se touto recenzí stejně nebudete řídit a půjdete podpořit jeho tvůrce nákupem vstupenky. A pravděpodobně uděláte dobře, protože s výpomocí kontextu, nostalgie a prostého fanouškovského nadšení přehlédnete mnoho neduhů, které typickému nerudnému kritikovi dvakrát nevoní. Ti ostatní ale udělají lépe, když ušetřené peníze pošlou dětem v Africe, přihodí si je do kasičky, nebo se vydají vesmírem s mnohem zábavnějšími Pasažéry.

 

Celkové hodnocení: 50 %.

Assassin's Creed (2016)

Hrají: Michael Fassbender, Marion Cotillard, Jeremy Irons, Brendan Gleeson, Khalid Abdalla, Michael K. Williams

Režie: Justin Kurzel

Scénář: Michael Lesslie, Adam Cooper, Bill Collage

Kamera: Adam Arkapaw

Hudba: Jed Kurzel

USA, Velká Británie, Francie, Hong Kong / 115 minut / Akční / Dobrodružný