RECENZE: Nostalgický La La Land se plánuje prozpívat divákovým srdcem až na Oscary

La La Land sleduje na ploše čtyř ročních období vývoj vztahu svérázného jazzmana Sebastiana (Ryan Gosling) a aspirující herečky Mii (Emma Stone), dvou ambiciózních mladých umělců, kteří se každý svým specifickým způsobem snaží poprat s ranami, jimiž Továrna na sny denně zkouší jejich houževnatost. Romance, jíž spolu prožijí, má ale přes všechny krásné okamžiky k pohádce daleko. Přestože je film více dramatem, než (lacinou) zpěvavou idylou, je nesmírně povznášející a divákovi musí zvednout náladu – přesně jako staré muzikály, které dnes patří mezi poklady světového kalibru.

Režisér a scénárista Damien Chazelle patří v jednatřiceti letech mezi vycházející mladé hvězdy. Do všech třech svých celovečerních filmů vložil svou lásku k jazzu. Ve svém nejnovějším počinu pak přidal obdiv ke starému Hollywoodu, jemuž dominovaly hvězdy jako Ingrid Bergman, Fred Astaire, Gene Kelly, James Dean, John Wayne nebo nedávno zesnulá Debbie Reynolds. Snímek způsobem, jakým je natočený, jakým tématům se věnuje, stejně jako desítkami výrazných i nenápadných odkazů na zašlé období největší slávy Města snů (z něhož se dnes stalo Město dopravních zácp a Město rozporů mezi starým a novým, klasickým a laciným), na tyto časy láskyplně vzpomíná. Přesto se jim v ničem otrocky nepodřizuje – má odvahu zasadit děj do současnosti a věnovat se tématům, které bychom ve snímcích z této doby hledali jen marně. Největší inspirací jsou La La Landu (paradoxně francouzsko-německá) Paraplíčka ze Cherbourgu (1964), ovšem můžeme zde nalézt silnou stopu také nesmrtelné klasiky Zpívání v dešti (1952) či asi nejznámějšího romantického filmu všech dob Casablancy (1942).

Každý muzikál stojí a padá s kvalitou své hudební složky, to je fakt. S potěšením můžu říct, že zde se písně nadmíru povedly. Jistě, nejsou to filmové Vlasy nebo jakákoli broadwayská klasika typu Jesus Christ Superstar, Cats anebo West Side Story, ale buďte si jistí, že davová Another Day of Sun odtančená mezi auty na ucpané dálnici, rozverná Someone in the Crowd, antiromantická A Lovely Night, vítězná Audition, stejně jako zbytek použitých písní, zanechá dojem. A co se týče ústředního leitmotivu v podobě City of Stars – který Oscar za nejlepší píseň ani omylem nemine – ten vám bude v hlavě vyhrávat ještě několik dní po opuštění kinosálu.

Přesto zamrzí, že je La La Land muzikálem jen když se mu zachce. Ve své druhé třetině na hudební čísla prakticky zanevře. Jako by se chtěl odlišit od nemála smutných muzikálových písní a říct, že v některých životních fázích lidem do zpěvu prostě není. Odvážná strategie, která bohužel negativně ovlivňuje jinak slušně plynoucí tempo této dvouhodinové podívané. Zvlášť s přihlédnutím na zdůrazňovanou jazzovou motiviku, která v tomto případě přímo svádí ke komorní písni doprovázené pianem, případně saxofonovým sólem.

Jen a jen chválit naopak musíme choreografii muzikálových scén, které jsou kolikrát tak napěchované tancem, gesty, nádhernými lidmi v nádherných šatech a jiným pozlátkem, až hrozí, že divákovi samým přesycením explodují oči.

Celkově se může film spolehnout na svoji vizuální stránku. Tomu napomáhá stará filmová technologie Cinemascope, která byla využívána hlavně v 50. a 60. letech a její předností bylo natáčení v extrémně širokoúhlém formátu cca 2,35 : 1 (16 : 6,8). I tímto způsobem tvůrci docílili vizuálu připomínajícího staré časy. Cinemascope s sebou samozřejmě přináší natáčení na klasický 35milimetrový filmový pás, který dnes již téměř všude nahradily kamery digitální.

Oba představitelé hlavních úloh divákovi učarují. Ne nadarmo se jedná už o třetí spolupráci Ryana Goslinga a Emy Stone. Ty jsme spolu mohli vidět už v dobovce Gangster Squad – Lovci mafie a romantické fresce Bláznivá, ztracená láska. Na plátně jim to spolu sedne snad ve všech hereckých polohách – kromě již mnohokrát prokázaných dramatických kvalit předvádějí, že jsou neoprávněně opomíjeni jako komediální talenty. Zvláště Gosling disponuje zřídkavým talentem naprosto přirozeně přecházet mezi štramákem a smolařem a po loňských Správných chlapech opět rozesmává publikum na celý sál. Obě hvězdy navíc umí obstojně zpívat - a to se cení.

La La Land je zkrátka určen pro všechny, ať už vám je 20, 50 nebo 80, jste muž či žena, snílek nebo skeptik, rekreační konzument blbůstek stejně jako člen klubu náročného diváka. Nejvíce ho ovšem docení milovníci filmu jako nezaměnitelné formy umění a (budoucí herci), zkrátka ti, které na tomto řemesle nezajímá jen co, ale také jak, proč a kdy. Je jedním z těch filmů, které již od první minuty toužíte bezpodmínečně milovat a hledat na něm chybky, byť titěrné, bolí. Přesto tu jsou… některé snadno odhalitelné (poněkud táhnoucí se druhý akt), jiné jen těžko pojmenovatelné a i po jistém čase na rozmyšlenou stále neuchopitelné. Snad je to vidina možnosti, jiných lepších a procítěnějších dveří, jimiž se mohl snímek vydat.

Celkové hodnocení: 85 %.

La La Land (2016)

Hrají: Emma Stone, Ryan Gossling, J. K. Simmons, John Legend

Režie: Damien Chazelle

Scénář: Damien Chazelle

Kamera: Linus Sandgren

Hudba: Justin Hurwitz

USA / 127 minut / muzikál, komedie, drama