Recenze - Pokud se řeklo moře a výzkumy, téměř okamžitě vyplulo z povědomí jméno francouzského vědce Jacques-Yvese Cousteaua. Francouzská kinematografie přidala část jeho rodinných osudů do sbírky svých filmů s nálepkou "podle skutečné události".
Pokud se začteme do životopisu tohoto námořního důstojníka, jenž se stal oceánografem, ale také vynálezcem, filmařem a fotografem a později také ochráncem přírody, najdeme velké množství příběhů, které by stály za samostatné zpracování. Jacques-Yves Cousteau (1910-1997) po sobě zanechal nejen významnou stopu na poli vědeckém, to on se svými dvěma kolegy de facto vynalezl aqualung a postaral se o vývoj podmořských kamer. Jeho jméno je však nejčastěji spojováno z výzkumnou lodí Calypso, bývalé britské minolovky, která se stala do jisté míry ochrannou známkou nejen jeho činnosti, ale i rodinným zázemím.
Ve filmech se nikdy nemá prozrazovat závěr, ale v tomto případě se tím nic nepokazí, protože závěr a začátek jsou vlastně jedno a totéž. Důraz tohoto filmu je položen jednak na Cousteaua otce a jeho druhorozeného syna Philippa (1940-1979). Po úvodní scéně, v níž je vylíčena tragická nehoda mladšího Cousteaua se po krátkém intermezzu v roce 1949 vydáváme na strastiplnou cestu svéhlavého Francouze, který je přesvědčen o svých nápadech. Důležitý je příchod potápěče Alberta "Béberta" Franca, který pak po dlouhé roky Cousteauovu rodinu provází. Jsme svědky jeho boje o finance, kontaktů s čelními představiteli francouzského ropného průmyslu, které mu vydělávají na jeho vášeň. Účastníme se s ním jednání se zástupci filmových společností, které musí přesvědčit o originalitě a výjimečnosti své činnosti. Ne vždy uspěje, musí se vyrovnat i s tím, že jeho starší syn nekráčí v jeho šlépějích. Také soužití se Simone "Loubi" Melchior, kterou si Cousteau vzal v roce 1937, dostává trhliny, které tvůrci nijak nehodlají zatajovat. Jsme i svědky cesty do Antarktidy, která byla vlastně vynucena existenčními důvody.
Přitom ale nelze říci, že by šlo o ryzí hraný dokument. Tvůrci leccos předkládají jinak, než tomu bylo ve skutečnosti, konkrétně incident Philippe Cousteaua je vyobrazen zcela odlišně, protože jeho havárie s letounem PBY Catalina se odehrála nedaleko Lisabonu a nikoli na volném moři, navíc mladého Cousteaua zabila uvolněná vrtule. Jejich záběr je ohraničen zhruba desetiletým obdobím počínaje rokem 1962, díky čemuž se napříkald nedozvíme o nálezu poslední lodi ze slavného trojlístku Olympic-Titanic-Britannic, která se potopila v Egejském moři za první světové války. Autoři filmu volí v podstatě dvě roviny - onu vizuálně nádhernou, sestávající se z podmořských záběrů, v nichž se občas vyskytnou i dramatické scény, jako možná přílišné hazardování Philippa se žraloky - a jako protiklad onu opakovanou "úředničinu", kterou Cousteau vnímá jako nutné zlo a možná ji občas příliš podceňuje. Samotný vztah se Simone je tu rovněž zachycen, ale spíš v náznacích - chybí důvody, vidíme jen následky. Rovněž vztah Cousteaua s oběma syny je rozebírán do důsledku, ovšem s ohledem na Philippovo ekologické zaměření se prvorozený Jean-Michel dostává poněkud ze hry.
(zdroj: youtube.com)
Jednoznačnými jedničkami jsou Lambert Wilson v roli Jacques-Yvese (i když ve hře byli i Romain Duris a Adrien Brody) a Pierre Niney coby Philippe. Jim patří největší prostor ve filmu, oni pronášejí poselství, kterým věří a za která bojují. Jejich projev nelze hodnotit jinak než jako přirozený, ostatně skutečný Jacques-Yves Cousteau natočil přes 100 filmů a existuje bohatý dokumentární materiál. Jako tahák pro diváky má sloužit Audrey Tautou v roli Cousteauovy manželky, ale i ona má postavení spíše v pozadí a dotvářející celkový obraz Jacques-Yvesovy posedlosti. I na minimálním prostoru však dokáže Audrey rozvinout herecký minikoncert, takže ze svého prostoru vytěží skutečně maximum. Další výraznou postavou, leč rovněž s omezeným působením, je Vincent Heneine jako Cousteauův šéf potápěčů Bébert, také jeho přínos ve podstatný, třebaže na první pohled nepatrný. Signifikantní pro film je minimální přítomnost ženských postav, vlastně vedle Audrey Tautou už má poněkud významnější možnost se předvést Chloe Hirschman v roli manželky Philippe Cousteaua.
Film byl natáčen v mnoha lokalitách, například proslulou Francouzskou riviéru dublovalo Chorvatsko, dále pak tvůrci zamířili kromě Francie do Kapského města a Johannesburgu v Jihoafrické republice, São Paula v Brazílii, záběry vznikaly i v Ohňové zemi u Argentiny či na Bahamách, pro letecké scény pak byl využit francouzské Biscarosse. Oficiálně byl představen divákům 23. srpna 2016 na Festival du Film Francophone d'Angoulême. Přesně o měsíc později byl s úspěchem předveden na filmovém festivalu v San Sebastianu, odkud si odnesl cenu Greenpeace-Lurra. Ve větší části Evropy proběhla jeho premiéra ještě před koncem loňského roku.
Snímek byl natočen na základě knih "Můj otec a velitel" (Mon père le Commandant) Jean-Michela Cousteaua a "Kapitán Calypsa" (Capitaine de la Calypso) Alberta Falca a není ničím jiným než určitým "vzorkem" bohatého života muže, jehož provázela vítězství i porážky, úspěchy a tragédie. Už tu bylo řečeno, že se pohybuje na několika polích, chvíli se tváří jako klasický Cousteauův přírodovědný dokument, občas jako rodinné drama s psychologickými prvky, inklinuje k zákulisnímu boji skrytému běžným lidem, kteří mnohdy vůbec netuší, co je všechno třeba podstoupit kvůli realizaci svých snů a v jistých pasážích splňuje nároky akčního filmu. Navzdory této mnohovrstvennosti ale nepůsobí roztříštěně či nesourodě, přinutí nás i popřemýšlet o tom, kolik je třeba vynaložit sil k naplnění svých cílů a snů - a že bychom jich nikdy neměli litovat.
Celkové hodnocení: 80 %
L'ODYSSÉE
Hrají: Lambert Wilson (Jacques-Yves Cousteau), Pierre Niney (Philippe Cousteau), Vincent Heneine (Albert "Bébert" Falco), Audrey Tautou (Simone Cousteau), Thibault de Montalembert (Etienne Deshaies), Laurent Lucas (Philippe Tailliez), Benjamin Lavernhe (Jean-Michel Cousteau), Adam Neill (David Wolper), Chloe Hirschman (Janice "Jan" Sullivan-Cousteau), Olivier Galfione (Frédéric Dumas), Martin Loizillon (Henri Plé).
Scénář: Jérôme Salle, Laurent TurnerKamera: Matias BoucardHudba: Alexandre DesplatRežie: Jérôme Salle
Francie, 2016, 122 min., životopisný, přístupnýPremiéra: 12. ledna 2017 (ČR)
24. prosince 2025 21:26
RECENZE: Záhada strašidelného zámku se bojí i vlastního stínu. Neurazí, ale upadne v zapomnění
Aktuálně se děje
včera
Smutná zpráva v úvodu roku. Zemřel kněz Miloslav Fiala
včera
Čeští hokejoví junioři přehráli Kanadu a po třech letech si zahrají na MS o zlato
včera
Útočník z obchodního centra v Hradci Králové míří do vazby
včera
Maduro se cítí nevinen. Jsem venezuelský prezident, hlásal před soudem
včera
Babišova vláda si schválila program. Cílem je prosperující a stabilní Česko
včera
Policie vyšetřuje vraždu na Strakonicku. Část těla hledali potápěči v řece
včera
Mrazy budou i nadále silné. Meteorologové prodloužili varování
včera
Grónský premiér vyzval Trumpa, aby přestal s nátlakem a konečně se vzdal fantazií o anexi
včera
"To, co předvádí SPD, je nechutné." Fiala za výroky o Vrběticích schytává kritiku od ANO i opozice
včera
Obrněná vozidla a vrtulníky převážejí Madura do soudní síně
včera
Odporné, zhodnotilo za potlesku veřejnosti Okamurův projev litvínovské ANO. Babiš jej brání
včera
Místo, kde drží Madura, má k luxusu daleko. Na soudní líčení čekají najatí profesionálové
včera
Táhla kotvu po dně, dokud nenarazila na kabely. Finsko zadrželo sabotážní loď plující z Ruska
včera
Strach narůstá. Trump po Venezuele potvrdil zájem o Grónsko, Británie nepotvrdila, že by jeho anexi odsoudila
včera
Moskevské vysílání, udeřil Kupka. Fiala z SPD zpochybňoval ruskou vinu za Vrbětice
včera
Trumpův zásah ve Venezuele ztrapnil ruskou armádu. Další na řadě by měl být Putin, naznačil Zelenskyj
včera
Venezuela disponuje největšími zásobami ropy na světě. Trump je chce využít, čeká jej ale tvrdý střet s realitou
včera
Kolumbie, Mexiko, Kuba i Grónsko. Trump po zásahu ve Venezuele vyhrožuje dalším zemím
včera
Je po Venezuele na řadě Grónsko? Frederiksenová poslala Trumpovi ostrý vzkaz
včera
Rodríguezová obrátila. Po Trumpových hrozbách dalšími údery požaduje spolupráci s USA
Americký prezident Donald Trump oznámil po sobotní vojenské operaci zásadní změnu v latinskoamerické politice, když prohlásil, že Spojené státy budou nyní Venezuelu fakticky řídit. Současně varoval zbývající představitele tamní vlády, že pokud nebudou plně spolupracovat na jeho plánech pro nápravu země, může následovat další vojenský úder. Trumpovy kroky přicházejí v reakci na dlouhodobou krizi a jsou prezentovány jako snaha o nastolení nového řádu.
Zdroj: Libor Novák