RECENZE: Ben Affleck v gangsterském filmu Pod rouškou noci nabízenou šanci nevyužil

Pokud si uděláme bleskovou inventuru, ihned nás napadne čtyři nebo pět filmů, které se těchto časů týkají a je lhostejné, jakou formou. Můžeme vzpomenout na skvělé  Neúplatné (The Untouchables, 1987) režiséra Briana de Palmy, rozsáhlý opus Sergia Leoneho Tenkrát v Americe (Once Upon A Time In America, 1984), místy romanticky laděný Rumový bulvár (Boulevard du Rum, 1971), který v trojkooperaci Francie/Itálie/Španělsko nabídl evropský pohled zaštítěný dvojicí Brigitte Bardot a Lino Ventura, a v neposlední řadě i legendární Někdo to rád horké (Some Like It Hot, 1959) s famózním triem Marilyn Monroe, Tony Curtis a Jack Lemmon.

Joseph „Joe“ Coughlin je řadovým zlodějem, přepadávajícím banky a přiživujícím se na celkovém chaosu. Tím dělá značné vrásky policejnímu kapitánu Tomu Coughlinovi, svému otci. Když najde Joe zalíbení v Emmě Gould, milence jednoho z gangsterských bossů Arnola Whitea, překročí pomyslnou čáru a vzápětí má víc problémů, než vlasů na hlavě. Varuje ho otec, Joe odmítne nabídku Whiteova konkurenta Masy Pescatoreho a je hnán jedinou touhou, získat při vykradení banky dost peněz na to, aby mohl s Emmou utéci z Whiteova vlivu. Jenže dívka ho zradí a jen díky zásahu svého otce neskončí Joe v márnici, nýbrž nejdřív v nemocnici a poté ve vězení. Puzen touhou po pomstě se spojí s Pescatorem a je vyslán do městečka Ybor, aby tu „udělal pořádek“. Spojí své síly se sourozenci Suárezovými a postupně vyřídí konkurenci. Když pak jeho city opětuje Graciela Suárez, cítí se opravdu šťastný a daří se mu překonávat i vznikající problémy ať s nepříjemným Diggerem Pescaatorem, Masovým synem, který není úspěchem Coughlina příliš nadšen, nebo s arogantním RD Pruittem, za nímž stojí místní Ku-Klux-Klan. Situace se pro Joea a jeho nejbližšího přítele Diona Bartola zkomplikuje ve chvíli, kdy Loretta Figgis, dcera místního ramene spravedlnosti, zahájí svou nábožensky osvětovou kampaň. Díky jejím hystericko-emotivním vystoupením je ohrožena výstavba velkolepého kasina. Couhlinovi navíc hrozí nebezpečí ze strany Irva Figgise, ačkoliv by měl být vděčný, že Joe našel Lorettu v Hollywoodu, kde propadla drogám. Navíc Joe objevuje fotografii, podle níž se zdá, že domněle mrtvá Emma Gould je ještě naživu…

Po předchozích počinech (Gone, Baby, Gone, Město, Argo) si Ben Affleck tentokrát naložil na hřbet plný úvazek – vedle scénáře a režie ještě působí v hlavní roli. Okamžitě najdeme několik společných bodů ať s již zmíněnými filmy Město (The Town, 2010), které mělo podobný námět, jen přesazený do současnosti, nebo Gone, Baby, Gone, v němž Ben poskytl prostor svému mladšímu bratrovi Caseymu, ale důležitější v tomto snímku byla spolupráce s Dennisem Lehanem, který vytvořil předlohu i pro zatím poslední Affleckův režijní počin. Samo období prohibice nabízí mnoho dějových linek a Affleck jich bohatě využívá – jsou tu podvody, násilí, vyřizování účtů, zrada, velká láska, moc peněz a neúcta k životu jako takovému.

Problémem Affleckova podání je určitá křečovitost, možná daná tím, že se snaží o příliš komplexní pojetí a tím musí některé části svého díla omezovat nebo zestručňovat. Filmu tak v některých pasážích chybí větší napětí nebo propracování děje – až příliš často se rychle posouváme v čase přesně podle přání té či oné postavy. Stále více tak Pod rouškou noci působí zkratkovitě, čemuž napomáhá i časté prokládání děje vysvětlujícím komentářem hlavní postavy, která má mnohokrát rys monologu s otázkami, které si Coughlin klade a odpověďmi na ně nabízí vysvětlení, které neuvidíme. Ani snaha zatáhnout diváka do určitých tajemně konspiračních momentů se nedaří, místo otázek je divák pouze přijímá, protože už přistoupil na režisérovu hru, kterou bychom mohli označit sloganem „on si to tak přál, tak nad tím příliš nespekulujme“. Postavy jsou díky tomu plošší, než by se na ostřílené špičky podsvětí zdálo a od určité části můžeme konstatovat, že se propadáme do propasti typických klišé, tentokrát v gangsterské podobě. V tomto směru zůstává Affleck daleko za Brianem De Palmou, Martinem Scorsesem, Sergio Leonem a dalšími tvůrci „mafiánských“ filmů.

(zdroj: Freeman Entertainment)

Lepší to není ani s hlavní rolí. Ben vlastně svého Coughlina vůbec neprožívá, ať trpí, raduje se, zuří nebo vydírá, nabízí stále stejný výraz, což působí nepatřičně. Aspoň ve chvílích, kdy tvrdí něco o zamilovanosti či štěstí by mohl svou pokerovou tvář změnit. Tím se Coughlin stává voskovou figurou a umožňuje vyniknout ostatním. Jenže u nich zase Affleck jejich role dostatečně upozadil, aby nevyčnívaly. Při stopáži filmu pak jeho dlouhé záběry začínají nudit. Jsou tu malé herecké koncerty v podobě postav Diona Bartola nebo RD Pruitta, které se vymykají tendenci období prohibice romantizovat, nakonec nechybí ani honičky a velká přestřelka nikoli nepodobná masakru z filmu Zjizvená tvář (Scarface, 1983), ale to jsou atributy de facto povinné. Lepší to není ani s ženskými postavami. Dvojice Sienna Miller a Elle Fanning vlastně nedostaly příliš velký prostor, Zoe Saldana v roli druhé Coughlinovy osudové ženy pak má působit oním oduševnělým dojmem, byť s bratrem Estebanem je vlastně rovněž osobou, která může za smrt a utrpení mnoha dalších lidí. A navíc, snad aby působila vedle Afflecka přirozene, i její výkon je velice úsporný, prakticky prostý emocí – snad s výjimkou tanečního večera, ale i tam se zdá, jako by šetřila silami.

Co filmu nelze upřít, je výborné technické zpracování, daří se mu navodit atmosféru meziválečné Ameriky včetně drobných doplňků, třebaže odborníci na slovo vzatí nejspíš objeví nějaký ten prohřešek proti realitě. Natáčelo se ve třech amerických státech (Georgia, Massachusetts, Kalifornie) a diváci mohou vidět vedle Bostonu i Las Vegas nebo městečko Lawrence.

Affleck musel s realizací filmu poněkud počkat, protože mezitím dostal hlavní roli ve Fischerově snímku Zmizelá (Gone Girl, 2014). Benovým cílem bylo s Fincherem spolupracovat, proto neváhal své vlastní dílo pozdržet. Místo něj se mohl v hlavní roli objevit Leonardo di Caprio, ale ten se nakonec rozhodl podílet se na něm v roli producenta. Padla i jména Jennifer Lawrence či Lindsay Lohan pro roli Loretty Figgis, Digger Pescatore mohl mít podobu Joey Gentileho. Letmým pohledem do hereckého obsazení zjistíme, že hned několik představitelů už s Affleckem v jeho čtyřech filmech účinkovalo, namátkou jmenujme Chrise Coopera či Titule Wellivera.

Ačkoliv jde o řemeslně velice slušně zvládnutý film, po bok svých slavnějších kolegů se zařadí jen těžko. Affleckovi se nepodařilo vtisknout mu punc něčím výjimečným, rozehrává příběhy, které pokud nepůsobí lehce nepřirozeně, tak zapadají do vyjetých kolejí. Nedivil bych se, kdyby se v zajímavostech na patřičných serverech objevilo srovnání různých sekvenci s tím, co už tu několikrát bylo. Těžko předvídat, jak se bude filmu dařit finančně, ale divácky lze hovořit o mírně, ale opravdu jen mírně nadprůměrné podívané.

Celkové hodnocení: 60 %

LIVE BY NIGHT

Hrají: Ben Affleck (Joseph „Joe“ Coughlin), Robert Glenister (Albert White), Remo Irone (Maso Pescartore), Chris Cooper (Irvin Figgis), Chris Mesina (Dion Bartolo), Matthew Maher (RD Pruitt), Brendan Gleeson (Thomas Coughlin), Zoe Saldana (Graciela Suárez), Elle Fanning (Loretta Figgis), Sienna Miller (Emma Gould), Titus Welliver (Tim Jockey), Max Capella (Digger Pescatore), Miguel J. Pimentel (Esteban Suárez).

Předloha: Dennis LehaneScénář: Ben AffleckKamera: Robert RichardsonHudba: Harry Gregson-WilliamsRežie: Ben Affleck

USA, 2016, 129 min., drama, do 15 let nevhodnéPremiéra: 12. ledna 2017 (ČR)