RECENZE: Všechno nebo nic osciluje mezi dvěma póly, ale pobavit dokáže

Lze pochopitelně namítnout, že v dnešní době už je téměř nemožné najít takové téma, které by se někde neobjevilo nebo se ho část příběhu nedotkla. Proto se tvůrci pokoušejí jít cestou a často se skrývají za nadsázku a poněkud přehnané zvraty, které rozhodně nemají se skutečností nic společného. Pochopitelně by se ani nikdo nadšeně nekoukal na přímý přenos života, ale rozdíly tu mohou být. Třeba v přístupu.

Linda a Vanda jsou kamarádky z dětství, společně s přítelem Eduardem mají v suterénu jednoho pražského domu knihkupectví a prožívají své soukromé slasti i strasti. Linda má malou dceru a život bez partnera, Vanda jich má zase až moc - aspoň dle jejího líčení - a Eda si ho právě našel. To není chyba, Eda je gay, ovšem jeho nový přítel Leo pro něj po určité době znamená značnou přítěž, protože ho nutí do vegetariánství. Linda se seznámí s charismatickým Jakubem, ovšem netuší, že tento interestantně prošedivělý muž ji může převrátit život naruby nejen tím, že ji omotá vlákny lásky. Ve hře je totiž výhodná investice, jejímž předmětem je právě dům, kde je knihkupectví zmíněné trojice. Pak jsou ještě ve hře Lindini rodiče a jeji bratr Martin se svou krajně nesympatickou manželkou. Když tyhle všechny lidi plus dva až tři další rozložíme na filmovou pizzu, přímo se nabízí spousta situací, u nichž bychom se neměli nudit. A tak se dočkáme dramat, romantiky, humoru, chvil, které by se lidově daly označit jako "prdlé", něco morálního moudra i slzotvorných momentů. Vzhledem k tomu, že jde o snímek komediální, není třeba prozrazovat, zda náš čeká happyend. To pochopí prakticky každý hned na začátku.

Snímek má solidní základ v rozdílných povahách obou kamarádek: Linda i s ohledem na dceru a hořký rozchod s bývalým partnerem aspoň zpočátku působí jako vyrovnanější, méně otevřená a obezřetná, zatímco Vanda se má jevit jako volnomyšlenkářská žena, ovšem tato vlastnost spočívá spíš v siláckých řečech než činech. Daleko více by jí slušel přídomek ztřeštěná a její projev jako impulsivní, který se mění v podstatě s každým novým problémem. Developer Jakub je figurou soustavných proměn, od vášnivého milence přes přezíravého suveréna až k chladnému obchodníkovi, který má sice tendenci litovat, ale těžko mu to někdo uvěří. Sympatické je, že další postavy, ať jde o již vzpomínané Lindiny rodinné příslušníky nebo dvojici Eda a Leo, mají rozehrané miniparty, z nichž dokáží vytěžit nejednu vtipnou situaci. Z tohoto pohledu je pak škoda, že Ondřej Sokol zůstal upozaděn více, než si zasloužil, právě postava Martina by se dala rozehrát ještě více, zejména s ohledem na jeho vztah s manželkou, který se v lepších kruzích nazývá "situací, kdy se muž ocitá pod domácí obuví".

Nelze ale pominout skutečnost, že autorkou byla žena. Že nadržuje jedné straně, to není na škodu, protože i z takového džberu lze nabrat osvěžující doušek vody. Jenže stejně jako když budete kroužit po oblouku jen jedním směrem a důsledkem bude zamotaná hlava, i tady chybí nějaký solidní protipól a silná mužská osobnost, která by ani nemusela rozdávat výchovné políčky, ale měla by aspoň minimum přirozeného charakteru. Čítankově podaný doktor působí jako klon Mirka Dušína a Luďka z hochů od Bobří řeky, Jakub je zase ryzí padouch a nic na tom nezmění ani jeho občasné výlevy, kdy ani sebevětší romantik nevěří, že by proměnil činy v následné činy takového charakteru, aby to opravdu znamenalo životní proměnu. Ač to nejspíš nebylo v plánu, tak Eda a Leo působí směšně nikoli kvůli své orientaci, nýbrž pro chování, u nehož i nadsázka občas kvílí jako pneumatiky v zatáčce projížděné na hraně.

(zdroj: Bioscop)

Tím jsme u problému s pořadovým číslem dvě. Jestliže děj rozhodně v první polovině až dvou třetinách upaluje příjemným tempem a je nabit činností, v závěru to vypadá, že došly ingredience a stále více a častěji se vařilo z vody. Chápu, že nechtěná těhotenství jsou v určitém počtu případů záležitostí možná nemilou, ale v tomto případě se podobný krok jeví jako ryze účelový a shazuje úroveň o pár příček. Prostředí knihkupectví, zajímavé Jakubovy přesvědčovací způsoby i pár rodinných scén jako by autorky vystřihly odjinud (což není vysloveně na škodu věci). Můžeme si dokola opakovat, že jde pořád o film, ale ne zrovna málo faktů je postaveno na takové náhodě, že by i slavná Pytlákova schovanka místy bledla závistí. A tím jenom nemyslím způsob, jakým se podaří hlavní hrdince vydat knihu, čímž se vlastně vysvětluje název filmu. A tak bychom mohli pokračovat, což rozhodně neuděláme, protože pořád zbývá pár vydařených scén a situací, které upřímně pobaví a stojí za to je vidět. 

S ohledem na výše zmíněné lze těžko nehodnotit výkon dvojice Táňa Pauhofová/Klára Issová. Bylo by nespravedlivé napsat, že jejich výkon stojí za starou belu, rozhodně film ozdobily výkonem pozoruhodným, ale přesto se nelze zbavit pocitu, že by Lindě slušelo méně afektovanosti a Vandě zase méně přehrávání. Filmový Eda i přes prvoplánovanou roztomilost spíše působí parodicky, zatímco u Lea jde o evidentní záměr a s ním se také pracuje. Naprosto skvělý výkon podává Petra Hřebíčková, kterou bude nenávidět asi každý kromě zarytých manželů-masochistů. Ale znovu zopakujme, že nejde o záležitost, která by zásadně nastavenou kvalitu filmu ovlivnila. Otázkou spíš zůstává, jestli bylo nutné (pokud se nejednalo o koprodukční finanční injekci) obsazovat polské kolegy. Na jednu stranu lze argumentovat neokoukanými tvářemi, pokud si však obou mužů - Jakuba a dr. Bystřičana - dobře všimneme, určitě by se našly adekvátní typy. Leč, stalo se, jen dodejme, že Michała Żebrowskiho nadaboval Michal Dlouhý, jeho krajana Pawła Deląga pak Jiří Dvořák.

Snímek je z větší části natočen v pražských ulicích, můžeme se dokonce pokochat i zajímavými záběry na centrum, pokud se tedy neputuje do Itálie nebo na hory. Někomu možná budou ony efektně jímavé záběry připadat jako rušivé, ale od dob Gangstera Ka a seriálů Cirkus Bukowsky, kdy obdobné využití pohledu fungovalo bez ohledu na žánr se na ně určitě nahlíží odlišně. Nemá smysl řešit některé drobné úlety v místopisné návaznosti, to je úkol pro fanatické sběratele nepřesností, které tady nehrají vůbec žádnou roli. 

Lze očekávat, že Všechno nebo nic přijmou mnohem vstřícněji ženy, protože i když je hlavní představitelka vláčena ranami osudu, nakonec se opět ukáže, že slabší pohlaví je vlastně silnější. Nebo, jak říkavaly naše matky - muž je hlavou rodiny, ale žena tím krkem, který s ní kroutí. Je to jen otázka úhlu pohledu: pokud muži na danou hru přistoupí, pořád pro ně zbyde dost dobrých slovních přestřelek, několik scén, které fungují i bez zbytečného afektu a zábavy, která z filmu dělá  záležitost říkající si o zasazení do vyššího procentuálního ohodnocení. Nakonec i pár těch vulgarismů působí spíš roztomile než aby urážely, střídmě se přistupuje i k dnes už de facto povinným erotickým scénám. Jestliže si Všechno nebo nic vytklo za cíl nekomplikovaně pobavit a nesnažit se namlouvat divákům, že jde o hlubokou psychologickou sondu do nitra dvou rozdílných žen, pak zaboduje a oprávněně. Víc od něho nečekejme, protože dosáhnout i takového výsledku je někdy mnohem obtížnější, než se může na první pohled zdát.

Celkové hodnocení: 60 %

VŠECHNO NEBO NIC

Hrají: Táňa Pauhofová (Linda), Klára Issová (Vanda), Ľuboš Kostelný (Eda), Pavel Vaněk (Leo), Michał Żebrowski (Jakub), Paweł Deląg (doktor Bystřičan), Zuzana Krónerová (Lindina matka), Luděk Sobota (Lindin otec), Ondřej Sokol (Martin), Petra Hřebíčková (Martinova manželka), Jan Budař (Milan), Krzysztof Tyniec (profesor Aladar), Vladimíra Havlíčková (dcera Linda).

Předloha: Eva UrbaníkováScénář: Eva Urbaníková, Marta FerencováKamera: Peter BencsíkHudba: René RyparRežie: Marta Ferencová

ČR/Slovensko, 2017, 107 min., romantická komedie, nevhodná do 12 letPremiéra: 12. ledna 2017