RECENZE: Místo u moře slibuje depku a (možná) oscarového Afflecka

Lee (Casey Affleck) je vyhořelý bostonský údržbář, který se už roky neusmál. Aby se snad jeho život nezdál být příliš veselým, je nucen se vrátit do svého rodného městečka Manchesteru, kde právě zemřel jeho bratr Joe (Kyle Chandler). Depresí trpící Lee se zde musí potýkat nejen s přípravami pohřbu, ale také s nově nabytým poručnictvím. Jeho cesta k dospívajícímu synovci Patrickovi (Lucas Hedges), stejně jako k dalším starým známým, není z těch snadných.

Místo u moře nejvíce zdobí jeho opravdovost. Silný a dojemný příběh, během jehož sledování se dozvídáme také o Leeho traumatické minulosti, je podaný nanejvýš realisticky, dalo by se říct, že až nefilmově. Postavy jsou zde napsány a zahrány velmi přirozeně a procítěně a brilantní minimalistické dialogy nedávají kritikům sebemenší prostor pro nálepku nevěrohodné. Stejně přirozeně působí celkové provedení a vyústění všech scén.

Odvážný pokus seznámit diváka hned s několika lidskými osudy tímto pomalým nenarativním způsobem, kdy se místo několika „zásadních“ scén poslepovaných za sebou, dočkáme jakéhosi roztříštěného výřezu situací dokonale definujících hlavní postavy, se režisérovi a scénáristovi v jedné osobě Kennethu Lonerganovi vyplácí a dokazuje jeho spisovatelské mistrovství. Ne nadarmo se scénář k filmu léta slunil na takzvaném Black listu (seznam nejlepších nezrealizovaných scénářů Hollywoodu).

Snímek nejlépe zobrazuje beznaděj dané situace a všech zúčastněných. To, jakým způsobem podává známé otřepané fráze (kondolence, útěchy, motivace, apod.) a jak na ně jejich adresáti reagují, dokonale podtrhuje absurditu lidské řeči v klíčových chvílích.

Lonergan staví na prvotřídním hereckém obsazení. Vše táhne jako vždy výborný Casey Affleck, který podává životní výkon své kariéry. Jeho Lee je přes všechnu svoji nerudnost sympatický přímý člověk, který ztratil veškerou radost ze života a kterému z hloubi srdce přejeme, aby se něco změnilo. Něco jako nutnost starat se o synovce. Těžko z množství prvotřídních hereckých představení loňského roku vybrat ten nejlepší, ale dočká-li se mladší a dlouhá léta neprávem opomíjený bratr Bena Afflecka svého prvního Oscara, bude to odměna zasloužená.

Film by jen těžko fungoval také bez Lucase Hedgese. Tento, doposud jen „dětský herec“, je jedním z objevů roku. Chráněnec Wese Andersona, který si za svoji krátkou kariéru vyzkoušel spolupráci také s legendárním montypythonovcem Terrym Gilliamem, dokáže už ve svých devatenácti letech přesvědčivě prodat celou škálu komplikovaných emocí.

Mnoho se toho namluvilo také o Michelle Williamsové. Také ona si vysloužila nominace na ceny BAFTA, Golden Globes a Oscar. Přestože se své úlohy zhostila přesvědčivě a řada lidí, když mluví o Místu u moře, skloňuje hlavně TU SCÉNU, v níž s Leem figuruje právě její Randi, ty čtyři kratičké výstupy, které má – byť jsou působivé – v diskusi o oceněních téměř nestojí za řeč.

Tato pochmurná civilní záležitost je také velmi krásně nasnímaná. Dominující ocelově modrá a šedivá barva vhodně podtrhávají melancholický děj, který nenápadná kamera zobrazuje.

Jeden ze zásadních problémů snímku bohužel plyne z jeho pomalosti. Dvě a čtvrt hodiny téměř nedějových scén, konverzací skoupých na slovo a chvějivého smutku klade ty největší nároky na divákovu pozornost a i cvičený mozek tu a tam uklouzne v myšlenkách jinam. Místo u moře jeden z těch filmů, které když nevidíte v kině, dost možná jejich notnou část strávíte na telefonu, stříháním nehtů na nohou nebo jinou výplňovou aktivitou. Byť je to ve výsledku škoda, protože tak jistě přijdete o zajímavé scény.

S tím souvisí můj dojem (nedojímavého polena), že pokud člověk nemá podobnou zkušenost jako postavy, film na něj nemusí zapůsobit na plných 100 %. V takovém případě sice cítíte empatii rozumovou, ale jen těžko si u filmu popláčete, stejně jako nebudete po dojetí titulků deset minut jen konsternovaně sedět a zpracovávat právě viděné. Naopak jsem přesvědčený, že děti s podobnou zkušeností, případně rodiče, docení tento nevtíravý přirozený pohled na věc o to více.

Přestože můžeme mluvit o nelaciném pojetí příběhu, dostává ona vychvalovaná přirozenost těžkou ránu v jiných oblastech. Nejvíce si divák všimne hlasité vtíravé hudby. Smutné táhlé smyčce a varhany sem tam prokládané áriemi jsou sice vcelku povedené, ale na celé kolo křičí: „Plačte! Tohle je strašně moc smutný film!“

Podobně levně působí melancholické záběry na městečko, maják, moře, … jako vystřižené z mylných představ amatéra o tom, co to znamená artový film. Lonergan se usilovně snaží ukotvit příběh místně, taková myšlenka ale moc nedává smysl – vždyť Místo u moře by se díky své univerzálnosti mohlo odehrávat naprosto kdekoli na světě (jen by muselo být u moře).

S tím souvisí také takový malý bezvýznamný postřeh o Bostonu a bratrech Affleckových. Tito hrdí rodáci z massachusettské metropole se od svého zamilovaného města většinou moc často nevzdalují. Vzpomeňme na filmy jako Dobrý Will Hunting, Město, Gone Baby Gone, Pod rouškou noci a mnohé další. Člověk se až diví, že se nový Batman nepřestěhoval z Gothamu do Bostonu. Také v Místě u moře se na město chudých odkazuje, nejvýrazněji když Lee sleduje sportovní přenosy Red Sox či Bruins.

Místo u moře je kvalitní a velmi silný film, který staví na autenticitě a skvělém hereckém obsazení. Ne nadarmo si vysloužilo šestici nominací na Oscary. Jeho sledování je ale přehnaně náročné na pozornost a přes své scénáristické mistrovství režisér Lonergan dělá zbytečné začátečnické chyby.

Celkové hodnocení: 75 %.

Manchester by the Sea (2016)

Hrají: Casey Affleck, Michelle Williams, Kyle Chandler, Lucas Hedges, Gretchen Mol, C. J. Wilson a další

Režie: Kenneth Lonergan

Scénář: Kenneth Lonergan

Kamera: Jody Lee Lipes

Hudba: Lesley Barber

USA / 137 minut / Drama