Oscarový režisér Forman oslaví 85. narozeniny, jubileum si připomíná celý svět

Česká televize uvádí osm tematických pořadů. V kině filmového archivu Ponrepo vrcholí měsíční retrospektiva Formanovy tvorby. Česká centra zahájila oslavy v Kyjevě dlouhodobým programem. Projekce, besedy i přednášky se konají i v Polsku, Itálii, Británii, Rusku či v USA. Do Česka se však režisér nepodívá, i když tu byl po listopadu 1989 mnohokrát.

Naposled před šesti lety s kameramanem Miroslavem Ondříčkem zasadil v botanické zahradě v Troji dva duby. Od dalších návštěv ho odradila notorická nechuť k létání a zdravotní obtíže. Před pěti lety se omluvil z otevření výstavy plakátů, kterou mu k osmdesátinám připravilo České centrum v New Yorku. V létě 2012 chyběl na karlovarském festivalu při premiéře restaurované kopie snímku Hoří, má panenko. "Nějak se mu nechce cestovat, je zdravotně limitován," vysvětlil to prezident festivalu Jiří Bartoška.

Forman byl i hlavní postavou jedné z vtipných znělek karlovarského festivalu natočené v jeho domě v Connecticutu na severovýchodě USA. Slavný filmař v ní volá na svou ženu Martinu, zda má pro něj léky. Když zjistí, že tabletek je moc, rozdrtí je masivním podstavcem Křišťálového glóbu, který ve Varech převzal před deseti lety, a prášek zapije vodou.

"Nestrašte, člověče," odpověděl Forman na jaře 2011 ČTK na dotaz, zda ho něco čeká po pracovní stránce. Jeho oficiální internetové stránky obsahují informace o 17 filmech a sedmi inscenacích, na kterých se podílel, i o projektech nerealizovaných.

Naposledy stál Miloš Forman za kamerou před více než deseti lety, když ve Španělsku natáčel Goyovy přízraky (2006). Za historický film, ve kterém se svým způsobem vypořádal i s tragickým osudem svých rodičů za druhé světové války, ovšem příliš uznání od kritiky ani diváků nezaznamenal. Mnohem lépe ale dopadla Formanova úplně poslední režie, inscenace jazzové opery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka, kterou v roce 2007 připravil pro pražské Národní divadlo.

Do Ameriky přišel Forman už jako uznávaný filmový režisér na samém konci 60. let. Absolvent pražské FAMU měl v tu dobu za sebou úspěchy s Černým Petrem (1963), který získal cenu mimo jiné na festivalu v Locarnu, nebo Láskami jedné plavovlásky (1965), které si přivezly cenu z Benátek. Hasičská tragikomedie Hoří má panenko (1969) pak Miloši Formanovi dokonce vynesla nominaci na Oscara. Za oceánem se ale přes všechny zkušenosti a talent prosazoval jen s obtížemi.

Formanův první americký film Taking Off (1971) byl přijat jen vlažně. "Musel jsem začít dělat film jinak. Ukončit film bez ukončení příběhu, to americké publikum nechtělo," uvědomil si Forman. "Rozhodl jsem se zkusit to ještě jednou. Věděl jsem, že dokážu udělat v Americe úspěšný film," vzpomínal na dobu, kdy mu Michael Douglas nabídl režii knihy Vyhoďte ho z kola ven. Přes počáteční nedůvěru i problémy s obsazením se zrodila filmová legenda Přelet nad kukaččím hnízdem (1975).

Snímek s rozpočtem tří milionů dolarů utržil jen v pokladnách kin přes sto milionů dolarů - hlavně ale uspěl u americké filmové akademie, která film ocenila pěti Oscary v hlavních kategoriích včetně režie. To už byl Forman oficiálně v emigraci, když po Taking Off nedostal od československých úřadů svolení k další práci za hranicemi. Úspěch "Přeletu", příběhu o vůli po svobodě a snaze o uchování důstojnosti, mu nakonec otevřel cestu k dalším projektům, kterými dokázal nevšední nadání.

Od muzikálu Vlasy (1979), přes osmioscarového Amadea (1984), natáčeného v Československu, po Lid versus Larry Flint (1996). "Není o pornografii a časopisu Hustler, ale o událostech v životě pana Flynta, které vedly k tomu, že ten nejhorší z nejhorších zaštítil to nejlepší z nejlepších, co lidé znají - svobodu slova," vysvětlil Forman nejkontroverznější snímek kariéry, jenž získal Zlatý glóbus i Zlatého medvěda na Berlinale (kde o tři roky později ocenili i Muže na Měsíci).