RECENZE: T2 Trainspotting 2 navazuje na jednu z mála skutečně kultovních pecek filmové historie

Mark Renton (Ewan McGregor) se vrací do rodného Glasgow. Uplynulo 20 let od chvíle, kdy své kamarády obral o 16 000 liber a zmizel do Amsterdamu. Šíleného Franca (Robert Carlyle) mezitím zavřeli do vězení, Simon alias Sick Boy (Johnny Lee Miller) se v rámci pudu sebezáchovy přešupačil z heroinu na kokain a Spud (Ewen Bremner)… Spud kupodivu těch dvacet let nějakým zázrakem přežil. Otázkou zůstává, najdou-li si k sobě po dvaceti letech promarněných životů cestu.

Pokud si chcete dvojku Trainspottingu užít, musíte akceptovat fakt, že nejdete na druhý Trainspotting. Jinými slovy – pokračování hitu, který odstartoval kariéru Dannyho Boylea, je od svého předchůdce diametrálně odlišné. Nejvíce je to poznat ve zvoleném tónu. Zatímco v depresivní jedničce, mapující sestupnou spirálu marného boje se závislostí na heroinu, jen sem tam probleskl hodně černý humor, nový film je komedií stejně jako dramatem. Mrtvoly batolat nahrazuje estrádní vystoupení na srazu fanoušků bitvy u Cromdale. Funguje obojí, jen to prostě není ten starý dobrý Trainspotting.

Přitom ale – podle očekávání – sází snímek hodně na nostalgii. Počínaje flashbacky z Té-jedničky, přes další balík peněz, až po neustálé vzpomínání postav. A to zamrzí. Trainspotting 2 trpí klasickým neduhem pokračování po letech – bojí se být sám sebou. Sice se o to snaží, ale až příliš často pomrkává na zestárlé fanoušky a brodí se bažinou slávy prvního filmu.

Změny se naštěstí dočkáme nejen v tónu, ale také v příběhu – postavy jsou dávno někde jinde. Přesto to jsou pořád ony. Máme tu čtyři bývalé přátele se společnou minulostí, kteří se ale od chvíle, kdy jsme je opustili, posunuli z místa A do místa B. Proto je jiný také příběh. Být T2 znovu o boji se závislostí na heroinu, dát se čtveřice do kupy jen proto, aby se pak porvala o balík peněz, snímek by šel rovnou ke dnu injekční stříkačky. Takto je nostalgie spíše na hranici mezi nutným zlem a otravnou maličkostí, než aby celý snímek vyloženě zničila.

Rozplývat se tu o hereckém ansámblu se zdá zbytečností. Ale proč ne? Jako by McGregor a spol. znovu vklouzli do staré ozáplatované bundy. Celá ústřední čtveřice je výborná, vyniká samozřejmě excentrický Carlyle, jehož Frank Begbie je opět magnetický. Pochválit musíme také čerstvý bulharský přírůstek  Anjelu Nedyalkovou v roli femme fatale Veronicy.

Trainspotting 2 je ale především přehlídkou filmařského umu Dannyho Boylea. Již šedesátiletý režisér, který má na svém kontě například oscarového Milionáře z chatrče, patří mezi umělce s unikátním stylem. Jeho filmy dost často poznáte na první pohled. Pokud druhý díl v něčem předčí originál, je to režie. Boyle se za těch dvacet let hodně naučil a tam, kde ve svých počátcích občas tápal, už roky exceluje. Tento rodák z Manchesteru odjakživa držel krok s dobou a tak i snímek, který tolik lpí na minulosti, dokázal prodchnout svěžím větrem.

Autor předloňské biografile Steve Jobs oplývá unikátním vizuálním vkusem, což se promítá i do jeho novinky. Boyle se tak opět spolčil se svým dvorním kameramanem Anthonym Dodem Mantlem a dohromady uvařili oku lahodící a fantazii provokující snímek. Samozřejmě se vrací také snové/raušové sekvence, odehrávající se převážně ve skutečných kulisách. Tentokrát jich není tolik a možná nejsou tak nápadité, jako kdysi – ale působivé? Ano, působivé rozhodně jsou.

Soundtrack, to je jedna pecka za druhou. Fanoušci stylové nelíbivé hudby si opět přijdou na své, ať už mají radši klasické fláky (vrací se Iggy Pop, Blondie či Queen), nebo novější záležitosti (High Contrast, Wolf Alice). Použitá muzika funguje skvěle jak sama o sobě, tak i v kombinaci s filmem. I v případě, že Trainspotting 2 odsoudíte, je dost dobře možné, že si po jeho zhlédnutí pustíte aspoň použité OST.

Ve výsledku návrat do drsných ulic skotské metropole selhává pouze v jediném – ve svém scénáři. Částečně jsme se jeho nedostatkům už věnovali. Je jich ovšem více. Příběh je přinejlepším obyčejný, nebýt známých (a skvěle zahraných) postav, získával by si naši pozornost jen složitě. Mnoho dějových zvratů je silně závislých na faktoru náhody. A chuděra pravděpodobnost se řádně zapotí, aby panu Johnu Hodgeovi splnila všechny jeho nápady.

Maličko zamrzí také snaha vysvětlit různé věci. Zbytečné demytizace se dočká dětství čtveřice bývalých přátel i samotné slovo trainspotting. Podobně na tom pro většinu světa může být také fráze „Choose Life“. Zde je ale nutné uznat, že původní cílové publikum – skotská mládež 90. let – samozřejmě vědělo, že se jedná o tehdejší slogan protidrogové kampaně. Tak proč bychom se to nemohli dozvědět i my?

T2 se volně inspiruje Pornem. To napsal Irvine Welsch jako pokračování svého románu Trainspotting již v roce 2002. Knihu jsem bohužel nečetl, takže nevím, nakolik si s letošním filmem odpovídají.

Pokud přijmete, že je T2 Trainspotting 2 jiný, než jeho předchůdce, a styl Dannyho Boylea vám sedí, velmi pravděpodobně si Feťáky a marchry po 20 letech užijete. V opačném případě se s vámi film pouští do předem prohrané bitvy.

Celkové hodnocení: 75 %.

T2 Trainspotting 2 (2017)

Hrají: Ewan McGregor, Ewen Bremner, Jonny Lee Miller, Robert Carlyle, Anjela Nedyalkova , Kelly Macdonald a další

Režie: Danny Boyle

Scénář: John Hodge

Kamera: Anthony Dod Mantle

Velká Británie / 117 minut / drama, komedie