RECENZE: Vizuálně úchvatný Lék na život je hororem ze staré školy

Kdesi v malebných švýcarských Alpách leží lázeňské centrum pro boháče. Díky zázračnému termálnímu prameni se zde z frustrovaných finančních žraloků stávají uvolnění a spokojení lidé. To vše má jediný háček. Podle všeho toto na první pohled úchvatné místo nikdo neopouští. O tom se na vlastní kůži přesvědčí mladý manažer Lockhart (Dane DeHaan), jenž sem byl vyslán vyzvednout svého šéfa Pembrokea (Harry Groener). Lokalitu s temnou minulostí vede tajemný doktor Volmer (Jason Isaacs).

Do retro kabátu zahalená léčebna na izolovaném místě, kde se pod vedením excentrického ředitele děje něco nekalého. Pokud se vám vybaví Scorseseho Prokletý ostrov či o něco mladší E. A. Poe: Podivný experiment, nebudete daleko od pravdy. Ale pozor, nejenže tentokrát vyměníme blázinec za lázně a Bena Kingsleyho nahradíme Jasonem Isaacsem, Lék na život si jde vlastní cestou. Příběhem, poetikou i velmi specifickým vzhledem.

Snímek trvá úctyhodné dvě a půl hodiny a až do samotného závěru nám jen velmi neochotně podává jakékoli ověřitelné informace. Místo toho nás nutí spekulovat nad často protichůdnými promluvami jednotlivých postav, nejistotou, co je skutečnost a co halucinace, významy konspiračních pohledů a náhlými změnami nálad obyvatelů léčebny.

Přesto pomalu, ale jistě odhalujeme hrozivé tajemství ukrývané mezi zdmi zrekonstruovaného sídla šíleného barona, které kvůli jeho experimentům vesničané před dvěma sty lety vypálili do základů. Co se děje, nakonec každý divák ochotný a schopný udržet pozornost, v pravý čas pochopí. Výsledný produkt v tomto ohledu naštěstí není zbytečně překombinovaný. Přesto nám Lék na život nesdělí vše. Různé podružné informace ponechává naší fantazii. Tak jak to má být.

Budování atmosféry a výstavbě mythosu svého fikčního světa podřizuje režisér Gore Verbinsky vše. Snímek se tak až na dvě o něco akčnější scény omezuje na kradmé stupňování napětí skrze soukromé detektivní pátrání hlavního hrdiny. Zamýšlený kontrast otupujícího prostředí s rozkrýváním fascinujícího tajemství má na divákovu mysl správně skličující efekt.

Příběh i atmosféra jsou jako vystřižené z děl Edgara Allana Poea a Howarda Phillipse Lovecrafta, dvou mistrů hororu, u nichž se gotické vyprávění střetává s vědeckým pokrokem.

I lidé, kterým příběh nesedne, musí uznat, že Lék na život vypadá úchvatně. Zasazení do prostředí starých nemocnic z první poloviny 20. století v sobě dokonale spojuje už tak přirozeně nepřirozené prostředí s osvědčeným kouzlem retra. Otupující záběry kamery střídá filmařská hravost s pokřivenými obrazy, díky nimž si snímek zachovává potřebný prvek dynamičnosti.

Divákům, kteří mají zálibu v symbolické vizuální naraci, bych doporučil zaměřit se na využití barev. Film je nasnímán do nádechu zelené. Tu si, minimálně od dob Matrixu, podvědomě spojujeme s falešnou realitou – s dojmem, že věci nejsou, jak se na první pohled tváří. Téměř striktní využívání nekontrastních barev, jimž dominují bílá, špinavá nemocniční zelená či ocelově šedá, přispívají k již zmíněnému otupujícímu dojmu – a kde jinde takového prostředku využít, než při vyprávění o lázních, kde se zatmívá rozum? Tolik kýžený kontrast pak přinášejí tři klíčové elementy: rtěnka, menstruační krev a záhadná sytě modrá lahvička s „vitamíny“, jíž známe z propagačních plakátů. Promyslet takovou stylizaci a do detailů ji převést na plátno dalo filmařům jistě nemálo práce. Výsledek ale plní svůj účel do puntíku.

Jen těžko by nás ale mohl tento mysteriózní thriller/horor zaujmout, nebýt vskutku magnetických hereckých galapředstavení ústřední trojice. Zatímco Jason Isaacs (známý také jako Lucius Malfoy z filmů o Harrym Potterovi) patří mezi zavedené značky, rád bych vás upozornil hlavně na méně známého Danea DeHaana, pro něhož se jedná o první slušnější roli od „trochu jiné superhrdinské found footage pecky Kronika“, a slečnu příhodně pojmenovanou Mia Gothová. Ta jako psychicky narušená Hannah předvádí excelentní kombinaci zranitelnosti a síly a plně odkrývá, co všechno se této dvaačtyřicetileté herečce skrývá.

Co se týče hudebního podkresu, symfonické skladby Beethovena a spol. se sem skvěle hodí. Rozhodně víc než prapodivná cover verze Ramones použitá v traileru. A přestože můžeme pobrukování smutné melodie hlasem dítěte – či jako v tomto případě mladé dívky – vcelku laciná pomůcka, jak se dostat pod divákovu kůži, jen málokdo může popřít, že tato berlička většinou funguje. Lék na život pak tomuto pravidlu dává za plně pravdu.

Největším problémem snímku je jeho délka. Nejenže se divák musí obrnit bezedným močovým měchýřem a trpělivostí, měl by také počítat s tím, že se Lék na život poslední půlhodinu co chvíli tváří, jako by měl končit… jen aby pokračoval dál a dál. 146 minut je ve výsledku až příliš a i ti nejotrlejší a nejzamilovanější z fanoušků filmu většinou uznávají, že sebou občas šili nudou.

Výslednému dojmu moc nepomáhá, že je rozuzlení filmu vcelku předvídatelné. V tomto ohledu tak (prozatím) nejlepší letošní horor bledne ve srovnání s Prokletým ostrovem, o jehož závěru si můžete myslet leccos, ale jen těžko popřeme, že ho jeho závěrečná scéna katapultuje mezi silné a nezapomenutelné emocionální zážitky.

Má poslední výtka by se týkala toho, jak Verbinskému jeho omluvenka za čtyři roky starého Osamělého jezdce, sem tam ustřeluje směrem k absurdní komičnosti (viz například závěrečný úsměv hrdiny). Takové prvky sem režisér vkládá buď naschvál, což je škoda, protože tomu filmu vážná nota sluší mnohem více, nebo omylem – a tudíž jako výsledek stoprocentní věrnosti myšlence oživit dnes již většinou překonané horory ze zlaté éry Hollywoodu. Ať tak či onak, tyto scény se sem moc nehodí.

Lék na život je velmi kvalitní poctou mysterióznímu hororovému žánru i filmařině obecně. Po lednovém Rozpolceném se jedná již o druhý vizuálně dokonalý zážitek letošního roku. Přesto se nejedná o snímek určený běžnému publiku, doporučil bych ho spíše jen filmovým fajnšmekrům, kteří podobný experiment docení – ovšem o to důrazněji, neboť pokud takovéto filmy nebudeme my jako diváci podporovat také finančně, přestanou se točit.

PS: Ať žijí úhoři, oficiálně nejúchylnější a nejděsivější zvířata roku 2017.

Celkové hodnocení: 80 %.

Cure for Wellness (2017)

Hrají: Dane DeHaan, Jason Isaacs, Mia Goth, Adrian Schiller a další

Režie: Gore Verbinsky

Scénář: Justin Haythe

Kamera: Bojan Bazelli

Hudba: Benjamin Wallfisch

USA, Německo / 146 minut / mysteriózní thriller, horor