RECENZE: Kráska a zvíře aneb co by byla romantika bez pogromu?

Bylo nebylo, kdesi v daleké Francii konce 18. století žil povrchní a pyšný princ, který za peníze daňových poplatníků pořádal nákladné bály. Při jednom takovém mecheche odmítl poskytnout přístřeší staré a ošklivé tulačce. Když se jí vysmál, proměnila se stařena v krásnou čarodějnici a svůj smysl pro spravedlnost prokázala tím, že s princem proklela i jeho nevinné služebnictvo. Kletba bude zlomena pouze ve chvíli, kdy se princ skutečně zamiluje a jeho city budou opětovány. V rámci morálního ponaučení, že nezáleží na vzhledu, ale na tom, co je uvnitř, ho z prokletí nakonec vysvobodí dcera zloděje růží, jejíž jméno Belle (Kráska) velmi trefně popisuje její zevnějšek. Však to znáte – příběh starý jako čas sám.

Ale vážně. Režisér Bill Condon (držitel Oscara za scénář k filmu Bohové a monstra, ale zároveň i Zlaté maliny, jíž si vysloužil režií poslední kapitoly Twilight Ságy) pobral tolik britských hereckých es, kolik se mu vešlo do náručí, a ujal se nelehkého úkolu vytvořit hranou verzi pohádky, která je pro mnoho Američanů dokonalá. A světe div se, tento Newyorčan se svým vybalancovaným mixem absolutní věrnosti a nápadité aktualizace vcelku uspěl.

V nové Krásce a zvířeti je vše, co by tam mělo být – romantická romantika, která (v závislosti na míře divákova cynismu) působí kouzelně i uvěřitelně, nenásilný a nápaditý humor, jež se sice od šestnáct let staré předlohy značně odlišuje obsahově, ale ve svém jádru jí je vlastně docela věrný (komická situace se Západním křídlem zámku jest toho zářným příkladem), i napínavá akce, která je (možná proti očekávání) nejen dynamická, ale také vcelku uvěřitelná. Jistě, v tomto případě si musíme uvědomit, že se jedná o pohádku – nikdo od filmu nemůže čekat dalšího Pána prstenů.

Zajímavé je, že remake působí temnějším dojmem než originál­. Volí tak cestu starých disneyovek (Sněhurka a sedm trpaslíků, Šípková růženka), které se nebály temnějších scén… nehodlám vás tu přesvědčovat, abyste na film nebrali děti – to by byl nesmysl – ale sami zvažte, co vaše ratolest vydrží, protože scény se zjizvenými zubatými vlky či finální šarvátka Gastona se Zvířetem jsou prodchnuté atmosférou smrtelného nebezpečí.

Mluvíme tu ale o maximálně čtyřech scénách, jinak převládá rozverná barevnost. Docenit musíme pěkný design v nábytek zakletých sloužících, kulis i kostýmů. Také CGI můžeme hodnotit jako povedené, v rámci žánru dokonce jako věrohodné… Tedy s výjimkou Zvířete. Osrstěné princátko sice nevypadá tak špatně, jako v trailerech či na promo fotografiích, jeho srst ale přesto nepůsobí dvakrát realisticky. Největší problém nastává (jako obvykle) při její interakci se skutečnými objekty. Nejedná se ale o nic, co by mělo běžného diváka vytrhávat z děje.

Kladně musím také kvitovat opravy některých chyb a divných věcí, kterých je v originálu nespočet. Většinou se jedná o detaily, jako když má paní Konvičková celý set porcelánových dětí, ale stará se jen o Chipa (zde je naštípnutý hrneček jedináčkem). Korekce většího ražení pak vyznění snímku sice nezmění, ale rozhodně ho obohacují.

Ne ve všech případech se jedná o stoprocentní úspěch. Můžeme se například dohadovat, zda příběhu prospěje vysvětlení, proč se Belle s otcem přestěhovali na venkov či kdo může za princovu pýchu. Spíše než cokoli jiného se zde jedná o zbytečnou vycpávku stopáže.

Zvláštní kategorií změn tu reprezentuje diverzita. Tvůrci byli velmi vokální ohledně „progresivnosti“ svého filmu. Dočkáme se tak vcelku prapodivného a zdánlivě nelogického obsazení několika herců tmavé pleti. Když se nad celou věcí zamyslíme, na evropských dvorech konce 18. století bychom jistě našli hned několik černochů, stejně tak ve městech (vzpomeňme na jednoho z nejslavnějších mulatů této doby Alexandra Dumase). Jak tomu bylo na vesnici, je otázkou spíše pro historiky, na první pohled nelogická pestrost pro pestrost ale po delším zamyšlení nevypadá až tak nerealisticky. Skutečně otravná je na celé věci tak jen ona pokrytecká a kontraproduktivní hrdost, s níž se k celé diverzifikaci autoři hlásí. Zde ale odbíháme mimo svět filmu.

Podobně jsme na tom u první oficiálně homosexuální postavy, Gastonova kumpána LeFoua. Ovšem zde se jedná o změnu nápaditou a v 90 % i vkusnou (ve zbylých deseti LeFou možná maličko sklouzává ke karikatuře), z níž bylo vytěženo maximum. Obtloustlá komická vložka je ve výsledku skutečnou živoucí postavou, s níž se její předobraz nemůže co do hloubky rovnat.

Kráska a zvíře se kromě úchvatné vizuální složky může opřít také o svůj herecký ansámbl. Ústřední hvězda Emma Watsonová sice nemá moc co hrát a většinou jí stačí zaválet kukadly, ale vše, co je po ní vyžadováno – tedy vyvolat v divákovi patřičné emoce – zvládá na výbornou. Díky svému představiteli Lukeovi Evansovi z davu vyčnívá hlavně fešný frajírek Gaston. Již takto dokonalé narcistické postavičce dodal charismatický Velšan tolik potřebnou grácii.

Gaston nejlépe funguje se svým kumpánem, již zmiňovaným Le Feuem. Komika Joshe Gada můžeme jen pochválit. Totéž platí samozřejmě také o skotském duu Ewanu McGregorovi a Ianu McKellenovi. Obi-Wan s Gandalfem – pardon, svícen Lumière a hodinový majordomus Cogsworth – spolu s paní Konvičkovou (Emma Thompsonová) září a jsou druhým nejvýraznějším argumentem, proč si film pustit v originálním znění.

Kdo maličko zaostává, je bezejmenný princ alias Zvíře. Díky tomu, že je jeho postava velmi dobře napsaná a po dobu své zvířeckosti se může opřít o démonickou hlasovou modulaci, to ale vlastně nevadí a poznat je to jen v některých scénách, kdy se nemůže opřít o sparing partnera. Co už se odpouští hůře, je, že Dan Stevens neumí zpívat (což je ale, jak se zdá podle ohlasů na internetu, jen můj názor).

Čímž se dostáváme ke třetí noze verpánku – hudební složce. A ta zůstává stejně kvalitní, jako v případě originálu. Předělávky se nadmíru povedly, ať už se jedná o výborně odzpívanou Beauty and the Beast, barvami překypující estrádní Be our Guest, úvodní Belle či LeFeuovo kompletně přepsané číslo Gaston oplývající velmi zábavnou a nápaditou choreografií a scénografií. V případě pogromového The Mob Song dokonce můžeme mluvit o tom, že píseň funguje mnohem lépe (rozuměj děsivěji) než v případě originálu. Snad proto, že zde vystupují lidé z masa a kostí, snad proto, že na ni byl dán větší důraz.

Jestliže vás kvalitní herci nepřesvědčí o potřebě vyhledat promítání v angličtině, písně by to už zvládnout měly. Co naplat, světovou extratřídu u nás jen tak netrumfneme. Bohužel se většina kin rozhodla pouze pro český dabing, a to i v relativně větších městech… jistě, děti na titulky vzít nemůžete, ale je lepší, když má člověk na výběr.

Mojí asi největší výtka se týká vývoje charakterů – kromě jediné vedlejší postavy jsou všichni stejní na začátku i na konci – dokonce i Zvíře se mnohem více změní během deseti let mezi úvodní sekvencí a prvním setkáním s Belle, než od chvíle, co ji zajme.

Kráska a zvíře je ideální příležitostí vydat se se svou drahou polovičkou do kina. Stejně tak ji docení všichni milovníci disneyovek nebo děti. Přestože se jedná o maličko dospělejší verzi disneyovské klasiky, stále se jedná o pohádku – nikoli o dospělé převyprávění pohádky – a stále jde především o holčičí film sklouzávající ke schematizaci svých postav i motivů. V tom dobrém i v tom zlém.

Celkové hodnocení: 75 %.

Beauty and the Beast (2017)

Hrají: Emma Watson, Dan Stevens,  Luke Evans, Kevin Kline, Josh Gad, Ewan McGregor, Ian McKellen, Emma Thompson, Stanley Tucci, Audra McDonald, Gugu Mbatha-Raw, Hattie Morahan, Nathan Mack a další

Režie: Bill Condon

Scénář: Evan Spiliotopoulos, Stephen Chbosky, Bill Condon

Kamera: Tobias Schliessler

Hudba: Alan Menken, Howard Ashman, Tim Rice

USA / 130 minut / romantický, rodinný, pohádka