RECENZE: Film Rande naslepo je milou, uvěřitelnou a hlavně pravdivou romancí

Známe velké množství přísloví a rčení, takže nelze asi přesně vypátrat, kdo řekl, že sny se nemají jen uchovávat v nitru, ale mají se realizovat. Mnoho lidí namítá, že se tím vytratí ono kouzlo, jako protiargument lze použít výrok jednoho člověka, že nenaplňování snů je jako dívat se na jídlo a nikdy ho neokusit. Právě o plnění životní touhy přes obrovskou překážku je skutečný příběh, který prožil Saliya Kahawatte.

Až do maturity se potomek otce ze Srí Lanky a matky z Německa nijak svému okolí nevymykal. Toužil po tom absolvovat stáž v nějakém prestižním hotelu a výsledky ho k tomu opravňovaly. Pak se mu ale velice rychle zhoršil zrak, vyšetření přineslo zdrcující zprávu, že může být až z 80 % nevidomý. Situaci nezachránila ani operace, takže Saliya viděl pouze rozmazané obrysy. Navzdory tomu se rozhodl nevzdat své cíle, jenže téměř nevidomého člověka všechny oslovené hotely odkazovaly do patřičných mezí. Kahawatte se proto rozhodl k radikálnímu činu - zapřel svůj handicap a především díky svým znalostem, vystupování, chování a také za pomoci sestry Sheely, která mu detailně popsala prostředí, dostal možnost absolvovat stáž v mnichovském hotelu Bayrischer Hof.

Zde se Saliya setkává s poněkud lehkovážným kolegou Maxem, jemuž hned na úvod pomůže a získává tak cenného spojence. Postupně na jeho stranu přecházejí i další, afghánský doktor Hamid, který si v hotelu přivydělává jako umývač nádobí či šéfkuchař Krohn. Když se pak na scéně objevuje i dodavatelka bioproduktů Laura, zdá se být pro Kahawattea svět bez kazu. Ale jak známo, žádné štěstí netrvá věčně. Poslední etapu stáže absolvuje mladík u akurátního šéfa baru Kleinschmidta, který před jeho zraky vyhodí jednoho ze stážistů a zanedlouho má i Saliya za dva přestupky dvojí napomenutí - třetí znamená konec. Navíc otec Kahawatte opustí svou manželku a odjede zpět do Asie se všemi úsporami, takže se Saliya rozhodne rodině vypomoci a absoluvje po večerech ještě další zaměstnání. Vyčerpání řeší povzbuzujícími prostředky, navíc dojde i k rozkolu s Laurou - Saliya nemá odvahu se jí svěřit se svými problémy a když hlídá jejího syna Oskara, málem dojde k neštěstí. Nakonec se Saliya ocitá v zoufalém postavení - Laura ho opouští, v hotelu způsobí malér a navíc díky stimulantům prožije nepříjemné zranění...

Filmy podle skutečných událostí lze rozdělit na tři skupiny. Rande naslepo (nenechte se zmást podobným titulem, ve kterém se v roce 1987 sešli Bruce Willis a Kim Basinger) patří do té kategorie příjemných a mile plynoucích filmů, ve kterých se bavíte. Držíte palce sympatickému hrdinovi, který má své chyby a není oním běloskvoucím liliovým princem bez poskvrnky. Oceňujete jeho schopnosti, trpíte s ním při každém nárazu do překážky, kterou nevidí, a máte přitom pocit, že prostě vyplynula sama od sebe, ani na chvíli vás nenapadne, že to je součást scénáře. Navíc je snímek i zajímavou ukázkou toho, co musí adept na práci v pětihvězdičkovém hotelu absolvovat a možná i trochu zmírní některé názory na personál. Byť jsou tu i borci v postavě Maxe, kteří umí onu situaci náležitě odlehčit. Jde o rovnoměrně sladěný nápoj, který nebude mít opojnou chuť špičkového vína, ale chutnat bude.

V podobných případech je celkem předpokládané, že představitel hlavní role bude excelovat, což v tomto případě Kostja Ulmann předvádí, ale i tady se tvůrcům podařilo vypíchnout kvality většiny rolí natolik, že se v jeho stínu neztrácí. Protipólem je Jacob Matschenz coby onen rozevlátý a život milující Max, ale ani v jeho případě nejde o ryze černobílou postavu. Rozhodně zajímavou postavou je uhlazený a logicky přísný Kleinschmidt v podání Johanna von Bülowa, zvládnutý jako výborný minipart. Snad jedinou výjimkou je Anna Maria Mühe, jejíž Laura vypadá poněkud schématicky, zasloužila by více rozehrát svůj part zejména v oblasti soukromí. Není to ale žádný nedostatek, pouze názor a konstatování. 

(zdroj: CinemArt)

Režisér Marc Rothemund, který se do povědomí diváků zapsal před dvanácti lety dramatem Poslední dny Sophie Schollové (Sophie Scholl - Die letzten Tage) z doby nacistické krutovlády, názorně předvedl, že si tyká i s lehčím žánrem, ale obohacuje jej způsobem, který bude divákovi zcela určitě příjemný. Nelze mu vyčíst, že ho tu více, tu méně nápadně vede k závěrečnému happy endu, aby také ne, vždyť v životě skutečného pana Kahawattea nastal a on sám se na filmu podílel (proto doporučuji neodcházet z kina s prvním titulkem, jinak ho propásnete). Snímek, jehož originální název je o něco hlubší a více vypovídá o hlavním hrdinovi - Moje schůzka naslepo s životem. Rozhodně je to jedna z nejlépe vybudovaných rodinných podívaných, v níž nebudete chtít hledat chyby nebo vypočítávat situace, které jsou nepravděpodobné. Když k tomu přidáme i pár úsměvných hlášek a svérázných "taháků" (asi nejznámějším se stane ten o klukovi a holce v souvislosti se lžící), měl by se film stát skutečně vítaným a příjemným oddechovým počinem, u něhož si můžete připomenout, že sny se vyplatí měnit ve skutečnost.

Celkové hodnocení: 75 %

MEIN BLIND DATE MIT DEM LEBEN

Hrají: Kostja Ulmann (Saliya Kahawatte), Jacob Matschenz (Max Schröder), Nilam Farooq (Sheela Kahawatte), Anna Maria Mühe (Laura), Alexander Held (vedoucí personálního oddělení Fried), Johann von Bülow (Kleinschmidt), Michael A. Grimm (šéfkuchař Krohn), Kida Khodr Ramadan (Hamid), Johanna Bittenbilder (vedoucí směny)

Scénář: Ruth Toma, Oliver ZiegenbalgPředloha: Saliya KahawatteKamera: Bernhard JasperHudba: Michael Geldreich, Jean-Christoph RitterRežie: Marc Rothemund

Německo, 2017, 111 min., rodinný, přístupnýPremiéra: 23. března 2017 (ČR)