RECENZE: Špunti na vodě plují ve vlnách dobré zábavy a vděčného humoru

Komedii století režisérky Marie Poledňákové S tebou mě baví svět (1982) asi má v dobré paměti mnoho z nás a onen kouzelný příběh tří rodin a jejich dětí i po pětatřiceti letech dýchá příjemným nadhledem a originalitou. Podobnou formu příběhu si možná právě pro onu neopakovatelnost nikdo netroufl v širším záběru zopakovat. Špunti na vodě ještě zdaleka nemířili do kin a už se objevily první ohlasy, že se oné legendě svým pojetím hodně přibližují. Nuže, jaká je pravda?

(zdroj: Bioscop)

Václav a Lada Veselí chystají zlatou svatbu a jejími hosty mají být i synové David a Igor s manželkami Alicí a Nelou. Navíc se má po letech vrátit z Kanady do vlasti i synovec Ondřej. Muži si už plánují svou tradiční "vodu", ovšem dámy jim chtějí Sázavu zatrhnout. Jak David (oprava komínu), tak Igor (slib zahraniční dovolené) nesplní, co svým ženám odkývali, ani Ondra doprovázený přítelkyní Zlaticou, nemá nejlepší návrat a jeho setkání s dcerou Eliškou vede k dalšímu ochlazení vztahů. Nakonec se ženské trio rozhodne - ony si udělají výlet na kolech a muži s dětmi po týdnu přijedou vlakem k rodičům za nimi. Sotva vůz naložený dámami a koly zmizí, trojice pánů se sedmi dětmi vyráží - jak jinak než na vodu. Pobyt na Sázavě přináší pochopitelně plno zajímavých zážitků, malérů, lokálních bitek s dvojicí mladíků, sjíždění jezů, do toho se prolíná křižující cesta, na níž Alice, Nela a Zlatica často brázdí cesty v blízkosti svých partnerů, aniž by o tom jedna nebo druhá strana tušila. Je vcelku logické, že dojde k dramatickému vyústění, ale protože se jedná o komedii, nakonec se všichni s tušeným vyznáním sejdou na rodinném statku k původní oslavě.

Tvůrci filmu zcela určitě nechtěli přejímat větší či menší pasáže ze zmíněného filmu S tebou mě baví svět, ostatně je tu zásadní rozdíl v prostředí a čase (hory a voda, zima a léto), ale některé spojovací prvky stejně najdeme, především ten, že děti jsou v péči otců, tedy podle zažitého povědomí té méně zodpovědné veličiny. Je to ale součást příběhu, nejde v žádném případě o zapracované oslí můstky, jen ti, kteří mají onu 35 let starou komedii v malíčku, najdou scény dost podobné. Důležité ale je, že použitý humor působí a jsem si téměř stoprocentně jist, že hláška "Holky, zatáčíme doleva" bude jedním ze signifikantních momentů filmu. Oněch špílců a slovních přestřelek najdeme mnohem více, přitom nepůsobí vyumělkovaně a samoúčelně. Nemá cenu si namlouvat, že je vše brilantně křišťálové, ale nálada celého snímku je taková, že některé nedostatky můžeme s klidným svědomím přehlédnout. 

Natáčení vůbec nebylo jednoduchou věcí a realizaci mnohokrát zkomplikovaly potíže, na první pohled absurdní. Jedním z nich byl nedostatek vody. Proto museli kaskadéři v neoprénech do vody a pečlivě krytí před kamerou posouvat lodě po stojatých vodách (pro tuto situaci mají vodáci termín "volej"), stejně jako při sjíždění šlajsen byli po ruce, kdyby náhodou došlo k dramatické situaci mimo plán. Natáčelo se na skutečné Sázavě, pozorní diváci bez problémů dešifrují zámek Český Šternberk a nedaleký Masarykův tábor YMCA v Soběšíně. Zdaleka to nejsou jediné, ale jedny z hlavních lokalit. Málokdo asi ví, že pro herce nebyla vodácká "latina" ničím neznámým, protože na DAMU se dokonce povinně absolvuje dvoutýdenní letní kurs a dokonce se z něj skládá zápočet.

Posuzovat herecké výkony je krajně strastiplné - opravdu není možné s čistým svědomím říci, zda jsou lepší pánové nebo dámy. Vlastně to ani není zapotřebí. Není třeba herce nijak zvlášť zpovídat, z výsledku je vidět, že je natáčení bavilo a jejich výkon, navzdory poměrně značné fyzické námaze, byl uvolněný a plný zaujetí. Přitom ani jeden z otcovských protagonistů nemusel nijak zvlášť přehrávat, přetvářet se do tatínkovské role. Podle svědectví Hynka Čermáka k tomu hodně napomohly i představitelé dětských rolí, dokonce jim vysekl poklonu v tom duchu, že mnohokrát měli dospělí co dělat, aby dětem stačily. Byli mezi nimi už někteří ostřílení borci, za všechny můžeme jmenovat Filipa Antonia, který si renomé vybudoval už loni ve snímku Jak básníci čekají na zázrak. Další z jeho zkušených malých kolegyň, Nelly Řehořová (Pohádky pro Emu, Strašidla), se prezentovala i jako zpěvačka. Společně s Michalem Hrůzou nahráli píseň Sázava, jejímž je Michal autorem - skladba zazní pod závěrečnými titulky.

Pokud zvolíte Špunty na vodě jako způsob příjemně stráveného času v kině, určitě nebudete litovat, možná v některých místech poznáte sebe sama a rozhodně najdete hodně míst, ve kterých se upřímně zasmějete. Ne každé komedii se to podaří, v tomto případě nelze hovořit o salvách smíchu, ale o dobré, příjemné, jednoduše vystavěné zábavě. Tenhle film si na nic nehraje, proto se dá - a poprávu - očekávat jeho úspěch. Rozhodně by nebyl nezasloužený.

Celkové hodnocení: 75 %

ŠPUNTI NA VODĚ

Hrají: Hynek Čermák (David Veselý), Jiří Langmajer (Igor Veselý), Pavel Liška (Ondřej Veselý), Anna Polívková (Alice Veselá), Tatiana Vilhelmová (Nely Veselá), Jana Kvantiková (Zlatica), Arnošt Goldflam (Václav Veselý), Dana Syslová (Lada Veselá), Kateřina Coufalová (Eliška Veselá), Ján Jackuliak (Laco).

V dětských rolích: Karolína Kočí, Nelly Řehořová, Filip Antonio, Viktor Antonio, Karolína Morschlová, Antonín Holoubek

Scénář: Marcel BystroňKamera: Pavel BerkovičHudba: Ondřej BrousekRežie: Jiří Chlumský

ČR, 2017, 83 min., rodinná komedie, přístupnáPremiéra: 13. dubna 2017