RECENZE: Nenápadná Lady Macbeth jako psychopatická (a mnohem sympatičtější) verze Anny Kareniny

V polovině 19. století jsou dcery nižších anglických šlechticů stále považovány pouze za obchodní artikl. Jednou takovou dívkou provdanou proti své vůli je také Katheryne (Florence Pughová), s níž se seznámíme právě v její svatební den. Přiměřeně inteligentní svobodomyslná dívka brzy zjišťuje, že o ni její muž Alexander (Paul Hilton) má nulový zájem. Když ovšem jak on, tak její despotický tchán toužící po dědici (veterán vedlejších rolí Christopher Fairbank) odjedou na několik týdnů pryč za svými povinnostmi, otiskovaná panička se seznámí s nádeníkem Sebastianem (Cosmo Jarvis). Touha přeroste ve vzájemnou lásku a žádný z utiskovatelů, co by se dvojici milencům rozhodl postavit do cesty, si nemůže být jistý svým životem.

Lady Macbeth pracuje s prověřeným tématem citové i fyzické osamělosti a touhou získat zpět vlastní život. Více než romantickým filmem je dramatem, osobním příběhem ženy, která se ziskem spřízněné duše nabývá většího a většího sebevědomí. Katheryne si na začátku získá divácké sympatie jak neperspektivním osudem, tak svou povahou – mírnou, avšak již od počátku se snažící o malé rebelie.

Šlechtična zapůsobí také díky neznámé Florence Pughové. Talentovaná Britka má svoji kariéru teprve před sebou, její decentní, ale jímavé ztvárnění Katheryne ovšem dokazuje, že má, na čem stavět. Ona své postavě rozumí – a obnažuje ji tak i před divákem.

Obecně všichni herečtí představitelé (a že jich ve filmu moc není, alespoň jedné výraznější scény se dočká jen sedm postav) předvedli solidní výkony. Komorní až minimalistické, to ano, žádné excentrické výbuchy, ale právě proto dokonale padnoucí do předšitého kabátu filmu. Snad jen Cosmo Jarvis v jedné či dvou emotivnějších scénách působil, že by nic patetičtějšího ani nebyl schopen prodat.

Ona tedy celá Oldroydova režie zůstávala decentní. Ať už budeme hovořit o skromné scénografii (vystačíme si prakticky jen s několika místnostmi spoře vybaveného venkovského panství, přilehlým lesíkem a slatinami), množství informací, které se o jednotlivých postavách dozvíme (ve své první polovině se s námi snímek dokonce nepodělí téměř o nic, kolikrát dokonce ani nenaznačuje) nebo o tiché hudbě. Ta často mlčí úplně a na diváka tak může plnou silou dolehnout emocionální tíha konkrétní situace – ať už mluvíme o smutku, trapnosti, studu, nebo pocitu triumfu.

Přestože bych výpravu Lady Macbeth označil za skromnou, neznamená to, že by nebyla působivá. Naopak. Strohé kostýmy vypadají perfektně a nedostatek nábytku, honosných jídel i služebnictva vizuálně podporuje ponurou odloučenost panství od civilizace. Navíc je vše zarámováno dokonalou kamerou Ariho Wegnera, která svými širokými vzdušnými záběry kolikrát spíš maluje – krajinky, portréty, momentky, … Snímek zkrátka vypadá přesně tak, jak by správná „dobovka“ vypadat měla.

O dokonalosti bohužel nemůžeme mluvit u logiky chování hlavních hrdinů. Katherine se Sebastianem se chovají, jako by byli pány světa a nemuseli se skrývat – a pak jsou překvapeni, že tomu tak není. Spolu s poněkud přemrštěnou stopáží (ano, některé lyrické scény jsou natahované právě proto, abychom pocítili nudu, kterou prožívá i mladá ženuška, ale to neznamená, že jich musí být tolik i v druhé polovině filmu) se jedná ale o jediné faktické výtky, které bych k filmu měl.

Na Lady Macbeth je nejlepší fakt, že nám předkládá hlavní hrdinku jako komplexní a samostatnou osobnost. Zároveň se ale neobtěžuje přilévat divákovi do černého earl greye přílišné množství kravského vysvětlování a sladké doslovnosti. Je tak na každém, aby snímek vstřebal a interpretoval motivace jednotlivých postav. Pravděpodobně se ale nejedná o film, který budete chtít vidět víckrát než jednou – ne snad pro přílišnou depresivnost, ale prostě proto, že nehledě na to, jaký dojem udělá, tolik neutkví. Máte-li ale slabost pro kostýmní dramata, ženský uděl nebo přírodní krásy staré Anglie, návštěvy kina nebudete litovat.

Poznámka pro literární fanoušky na závěr: Stejně jako původní črta, také film (pro potřeby filmařů přesunutý z Ruska do Anglie) silně připomíná dva klasické romány. Zatímco o dekádu mladší Flaubertovou Paní Bovaryovou se Leskov dost možná inspiroval, Tolstého Annu Kareninu svým dílem Lady Macbeth Mcenského újezdu o pár let předstihl. Název samozřejmě odkazuje na shakespearovskou královnu, která svého muže přiměje ke spáchání královraždy a uzmutí skotského trůnu.

Celkové hodnocení: 75 %.

Lady Macbeth (2016)

Hrají: Florence Pugh, Cosmo Jarvis, Paul Hilton, Naomi Ackie, Christopher Fairbank a další

Režie: William Oldroyd

Scénář: Alice Birch

Kamera: Ari Wegner

Hudba: Dan Jones

Velká Británie / 89 minut / drama