RETRORECENZE: Skleněné peklo je stále živé a poučné

Požár bytového centra Grenfell Tower sice má daleko do katastrof, které se odehrály v mnohem vyšších budovách – jen namátkou můžeme jmenovat katastrofu v São Paulo, kde došlo 1. února 1974 k požáru administrativní budovy Joelma Building, na což životy doplatilo 185-230 osob (dodnes se přesně neví, kolik lidí zde pobývalo). Ale to není nic proti obrům tyčícím se do nebes, jejichž požární ochrana je nesmírně obtížná.

Obecně se tvrdí, že snímek Skleněné peklo vznikl právě na podkladech brazilského neštěstí. Je to nesmysl hned ze dvou důvodů – předlohy jsou dostatečně známé, navíc ve zmíněné době, kdy Joelma Building lehl popelem, už byly práce na filmu v plném proudu. Vznik snímku doprovázela velká náhoda, protože dvě konkurenční studia sáhla po knihách, které si byly svým námětem hodně podobné. Warner Brothers si vybrali The Tower tehdy osmačtyřicetiletého Richarda Martina Sterna, jehož inspirací a předtuchou byla stavba smutně proslulých „dvojčat“ World Trade Center. Za postoupení látky k filmovému zpracování (prakticky bezprostředně po vydání) zaplatili Warneři Sternovi 390 000 dolarů. Soupeřící 20th Century Fox měli osmitýdenní prodlevu a poněkud vyšší náklady – dvojici Thomas Nicholas Scortia a Frank R. Robinson (jen o rok mladší než Stern), která vytvořila svou prvotinu v úžasné sérii pěti knih, která vytvořila svou prvotinu v úžasné sérii pěti knih, dali kulatých 400 000 $. Jejich dílo se jmenovalo The Glass Inferno a od Sternova lišilo pouze vznikem ohně a několika dalšími epizodami. Nikdy se neprokázalo, že by jedna strana opisovala od druhé.

Zdroj: youtube.com

Zakrátko jak „Warneři“, tak „Foxové“ dospěli k názoru, že by byl nesmysl vyházet miliony na stejný příběh. Došlo k neobvyklému kroku – oba giganti spojili své síly a rozhodli se stvořit filmový monument a apel na nekontrolovatelný rozvoj staveb. I když se jim jejich záměr v mnoha případech podařil, zdaleka nepostihl veškerá rizika spojená s výstavbou stále větších a ambicióznějších mrakodrapů.

Magnát James "Jim" Duncan v San Franciscu otevírá nejvyšší budovu na světě. Těsně po začátku slavnosti v restauraci situované pod střechu ve 135. patře, které se účastní 294 prominentních hostů, se Duncan od hlavního inženýra Douga Robertse dozví, že jeho zeť Simmons, zodpovědný přes elektrické vybavní, dodával na stavbu nekvalitní materiál za účelem vlastního obohacení. Už tak napjatá atmosféra je vzápětí nahrazena obrovskými obavami, protože v 87. patře vypukl prozatím malý požár. Povolaná ochranka ho nedokáže zlikvidovat a plameny postupně zachvacují větší plochu. Zahynou první lidé v 65. patře – šéf propagace Bigelow a jeho sekretářka Lorrie. Zakrátko zkolabuje výtah do restaurace, který inkriminovaným místem nedokáže projet. Na místo přijíždí šéf hasičů O’Halloran a organizuje záchranné práce, které jsou však ztížené faktem, že kvůli vzdušným proudům a teplu stoupajícímu z požáru není možné přistát na střeše vrtulníkem. I hašení kvůli velké výšce je obtížné. Určitou naději na záchranu skýtá provizorní lanovka, která je natažena k sousední budově, ale i o tu záchranáři postupem času přijdou. Nakonec zůstává poslední, krajně riskantní volba, která vůbec neznamená záchranu – vyhodit do vzduchu vodní nádrže na střeše, aby padající voda uhasila oheň. Jenže v cestě je restaurace a v ní stále ještě dobrá stovka hostů.

Prvním těžkým úkolem pro scénáristu Stirlinga Silliphanta bylo vybrat z obou knih takové pasáže, aby do sebe vzájemně zapadly. Jako původ požáru si vybral variantu dvojice Scortia/Robinson, podstatně rozšířil pouze epizodní postavu šéfa hasičů, naproti tomu některé postavy (hispánský drogově závislý mladík s matkou-uklízečkou a další) zase vynechal. Dle jeho vlastních slov mu nejvíc potíží dělal finální titulek, protože nemohl upřednostnit jednu či druhou knihu. Nakonec zvolil šalamounské řešení, třebaže československá distribuce sáhla po Skleněném peklu (překlad tomu rozhodně neodpovídá).

Stál někdy filmový mrakodrap? Ano, ale pouze zčásti. Kdo v té době dlel v San Franciscu, mohl si řádně prohlédnout budovu Hyatt Regency, jejíž část, včetně venkovního výtahu opředeného samostatnou akcí, filmaři využili. Pro akční okamžiky v restauraci bylo na pozemcích 20th Century Fox vybudováno třicetimetrové torzo představující horních 15 pater. Malá perlička – když natáčení skončilo, obří model na ranči Malibu zůstal stát a po dlouhá léta byl lákadlem pro filmové fanoušky. Ke slovu také přišly rovněž miniatury o dekorativní kresby – ty byly hojně využívány pro celkové záběry.

Mít dvě hvězdy ve filmu může znamenat potíže – což byl případ Steve McQueena a Paula Newmana. Zajímavé to bylo od samého počátku – jeden ze sedmi statečných bylo osloven pro roli architekta Robertse, jenže ta mu přišla málo akční. Proto musel ze scény Ernest Borgnine a McQueen sáhl po roli šéfa hasičů. Vymínil si, že obě hlavní postavy, tedy on a Newman, musí mít zhruba stejný počet dialogů, aby ani jeden nebyl upřednostněn. Řešily se i takové detaily, kdo bude na titulcích na místě hlavní hvězdy – tady nakonec přišla ke slovu abeceda. V oblasti honoráře na tom byli stejně – milión ihned a 7,5 % ze zisku. Newman to později zlehčoval, protože pokud budete film sledovat se stopkami v rukou, McQueen se poprvé v akci objeví až po 43 minutách.

Herecká hvězdná plejáda je skutečně reprezentativní, a to ještě pár jmen ze hry vypadlo. O Borgninovi už byla řeč, Duncanovu dceru Susan si mohly zahrát Natalie Woods nebo Katharine Ross, na roli senátora Parkera zase aspirovali John Franciscus a John Forsythe. Důvod byl poněkud specifický – oba se příliš podobali existujícím politikům a to by opravdu nešlo. Nezájem Olivie de Havilland umožnil Jennifer Jones ztvárnit poslední roli před filmovou kamerou. Fred Astaire coby podvodníček Claiborne si zase vymohl, že nechce být u finální scény, což mu bylo povoleno. A protože šlo o skutečně obří podnik, najdeme tu i téměř povinnou kuriozitku – dobře se dívejte na scénu, kdy Steve McQueen při snášení venkovního výtahu s vypětím všech sil drží mladého hasiče. Nebyl to nikdo jiný než jeho syn Scott – tihle dva se setkali v tomto filmu poprvé a naposled před kamerou.

Řešila se i otázka režisérů. „Foxové“ odmítli jediného režiséra a navrhli práce rozdělit. Původně nominovaný Irvin Allen tak dostal na starosti akční scény, John Guillermin se zabýval natáčením v interiérech. Musel si dokonce ostře dupnout, když Jennifer Jones a Williama Holena trápila soustavná nedochvilnost ze strany Faye Dunaway. Následovalo něco jako podmínečný vyhazov a Faye od té doby sekala latinu.

S ohledem na skutečně monstrózní, ale nikoli přeexponované dílo je téměř neuvěřitelné, že celá tahle akce stála „jen“ 40 milionů dolarů. Rozhodně se ale očekávalo více po stránce ocenění – z osmi nominací na Oscara (zvuk, výprava, hudba, herec ve vedlejší roli, film, píseň, střih a kamera) v pěti případech Skleněné peklo neuspělo, ačkoliv v kolonce původní hudba se skvěl velice zkušený John Williams. Sošku si tak odnesli střihači, Al Kasha a Joel Hirschhorn za píseň We May Never Love Like This Again a kameramani Fred J. Koenenkamp s Joshepem F. Birocem. Neúspěšný Fred Astaire nominovaný ve vedlejší roli si zpravil chuť ve Zlatých Glóbech a ceně BAFTA, kterou dostal i John Williams.

Ani čtyři destíky let po svém vzniku neztrácí Skleněné peklo svou přitažlivost, absence náročných triků vůbec nevadí, naopak je důkazem, že poctivým přístupem a precizní prací lze dosáhnout vynikajícího výsledku i bez záplavy digitálních hračiček. Snímek je dodnes považován za jeden z nejlepších v kategorii katastrofických filmů, dokonce lze mluvit, že to byl on, kdo tuto tématiku v 70. letech nastartoval.

Hodnocení EuroZprávy.cz: 100 %

THE TOWERING INFERNO

Hrají: Paul Newman (Doug Roberts), Steve McQueen (Michael O’Halloran), William Holden (James „Jim“ Duncan), Richard Chamberlain (Roger Simmons), Robert Waughn (senátor Gary Parker), Faye Dunaway (Susan Franklin), Fred Astaire (Harlee Claiborne), Jennifer Jones (Lisolette Mueller), Susan Blakely (Patty Simmons), Norman Burton (Will Giddings), O. J. Simpson (Harry Jernigan), Robert Wagner (Dan Bigelow), Jack Collins (starosta Robert Ramsey), Don Gordon (Kappy), Susan Flannery (Lorrie).

Scénář: Stirling SilliphantKamera: Fred J. Koenkamp, Joshep F. BirocHudba: John WilliamsRežie: John Guillermin, Irwin Allen

USA, 1974, 158, katastrofický