RECENZE: Blade Runner 2049 zdařile sekunduje původnímu snímku, nicméně je jen druhý

Pro někoho může být pár následujících řádek zbytečných, ale ne nadarmo se říká, že opakování je matkou moudrosti. Proto vzpomeňme autora jménem Philip Kindred Dick, jehož mnozí znají pod pseudonymy Jack Dowland, Horselover Fat, Richard Phillips či PKD. V roce 1968 vydal knihu s poněkud zvláštním názvem Sní androidi o elektrických ovcích? (Do Androids Dream of Electric Sheeps?) mající základ ve čtyři roky staré povídce The Little Black Box. 

Když se režisér Ridley Scott rozhodl tuto látku zfilmovat pod názvem Blade Runner, dohlížel Dick na zpracování a ještě na sklonku roku 1981 mohl shlédnout pracovní verzi díla, do něhož nemálo zasahoval. Bohužel, čas pracoval proti němu, neboť krátce po svých třiapadesátiletých narozeninách (2. března 1982) podlehl infarktu myokardu komplikovaného ještě mozkovou mrtvicí.

Scottův snímek, navzdory původnímu totálnímu neúspěchu, kvůli kterému se musel film radikálně zkrátit, je dnes považován za jedno z největších kultovních děl. Režisér sám hodlal několikrát vytvořit sequell, podle Blade Runnera,byla vytvořena i počítačová hra, Harrison Ford a Rutger Hauer sklízeli za své výkony příznivou kritiku. Dalo se čekat, že příběh "zapomenutých" androidů a jejich lovců se dříve nebo později stane opět zájmem filmových tvůrců.

Detektiv mající kódové označení KD6-3.7. má v popisu práce jako další Blade Runner (tedy lovec androidů) vyhledávat doposud nenalezené původní roboty vyrobené nyní již zkrachovalou firmou Tyrell, a poté je eliminovat. Po akci u zdánlivého farmáře Sappera Nortona nachází odkaz na truhlu zakopanou pod kořeny stromu. V ní se nalézají kosti a z nich získává laboratoř pro současnou populační společnost, zejména jejího vládce Wallace krajně nepříjemnou zprávu. Náš člověk se nijak zvlášť novou situací nezabývá, tráví večery v přítomnosti své virtuální přítelkyně Joi a pouze reaguje na rozkazy. Zakrátko se ale situace začíná dostávat do sfér, které vyžadují zvláštní řešení. Detektiv, jemuž Joi dává jméno Joe, se po sérii zvláštních příhod dostává až k pravé ruce magnáta Wallace, ztělesněnou ženou Luv. Netuší, že má být využit jako pouhý nástroj k nalezení někdejšího Blade Runnera Ricka Deckarda, po němž Wallace neúspěšně třicet let pátrá. Ale i Joe musí řešit vlastní problémy v podobě opakujících se vzpomínek, v nichž hraje prim malý vyřezávaný koníček opatřený číslicemi 6.10.21...

Na úvod je třeba říci, že na premiérovém Blade Runnerovi 2049 je zřejmé, že od původního snímku uteklo 35 let. Zároveň je ale třeba dodat, že ne vždy obří nárůst technických možností dokáže přebít atmosféru a ono zvláštní napětí, které lze jen těžko definovat. Premiérový titul využívá efektní záběry charakterizující úpadek společnosti, ale přes všechnu snahu pořád působí nevěrohodně, příliš uměle. Nedaří se mu vyvolat onen pocit vlezlé tísně a beznaděje jako v původním snímku. Podobnou atmosféru má dobrá polovina postkatastrofických sci-fi počinů, samozřejmě že ne vytvořenou jako přes druhdy populární kopírovací papír, ale přinejmenším blízkou. Technika počítačových triků má své zákonitosti a ty i přes soustavné zdokonalování nemohou nahradit onu dřívější rozmanitost. Samostatným bodem je pak celé Vintage Casino, které by mělo v zapomenutém prostředí asi vypadat trochu jinak, chybí mu jakákoli patina dlouhého věku a těžko budeme předpokládat, že po dlouhou dobu jeho jediný obyvatel pravidelně provází generální úklid. Maličkost, řekne si někdo, ale i takové okolnosti mohou z celkového dojmu dost vyčnívat.

Další otázkou do pranice je určitá rozvleklost - někdo ji nadšeně vítá, jinému bude na obtíž. Dalo by se říci, že do jisté míry jde o inspiraci slavným opusem Sergia Leoneho Tenkrát na západě (C'era una volta il West, 1968), také Denis Villeneuve si libuje v delších plochách, v nichž se zdánlivě nic neděje. V jeho případě jde ale jen o minimum případů, kdy podobný prostor slouží jako příprava pro zásadní akci. U nového Blade Runnera děj plyne jaksi mimochodem a má místy tendenci uspávat. Je jisté, že obecenstvo milující tématiku sci-fi neočekává zběsilý úprk v duchu akčních filmů, i tady se chvílemi tep zrychlí, aby se ale velice rychle vrátil do setrvalých kolejí. Až příliš tu chybí ona nejistota, větší touha po poznání a přizpůsobení této nutnosti vlastní chování. 

Navíc snímek provází několik méně logických věcí. Kdo si jich bude všímat, nejspíš se díky toužebně očekávané premiéře dočká nálepky hnidopicha. Pokud byl první Blade Runner částečně zmatený díky již zmíněnému zkracování, tady jde skutečně o zásahy do koncepce. Někdo si položí otázku, co se vlastně skrývá za jednáním veřejně nabízené Joi coby aplikace. Zároveň s nepřebernými možnostmi a technickým vybavením na špičkové úrovni můžeme jen pokrčit rameny nad faktem, že by příslušní lidé nebyli schopni někoho po dobu několika let nalézt, zvláště když není zakopán kilometry pod zemským povrchem nebo se nenalézá v sousední galaxii. Sázka na atmosféru je pochopitelně dobrá a bude fungovat, ale bez dotažení i v této oblasti se Blade Runner 2049 zbytečně připravuje o cenné body.

Jednoznačně lze schválit volbu Ryana Goslinga, jehož minimalistický projev dokáže dojem z jeho postavy umocnit. Ač to bude znít až svatokrádežně, Harrison Ford ve filmu být musí, bohužel jeho role je díky nedávným Hvězdným válkám příliš věcná, ztratila ze svého nadčasového a neopakovatelného puncu původní verze. Ford by potřeboval pro tuto roli odlišný projev, ten, který nabízí, je až příliš okoukaný a důvěrně známý. Z dalších protagonistů stojí nejvýše Sylvia Hoeks, jejíž Luv splňuje dokonale prvky brutální a nelítostné postavy, čímž masivně odsouvá do pozadí zamýšlenou protihráčku, virtuiální Joi. A to je, bohužel, vše. I Jared Leto v roli všemocného Wallaceho si příliš nezadá například s postavou kybernetického experta ze snímku Dredd (především kvůli řešení očí).

Rozhodně to neznamená, že Blade Runner 2049 se nepovedl. Je to film rozmáchlý, ambiciózní, technický na vysoké úrovni, ale jak už bylo řečeno na začátku, pořád až příliš stojí na základech svého předchůdce. Takže po shlédnutí si nejspíš početná skupina diváků vyhledá film z roku 1982 a chtě nechtě bude srovnávat. A v tomto duelu navzdory času a technické podpoře moderní doba nejspíš nezvítězí. Přes tyto výhrady stojí za to na novinku jít, už jenom proto, abychom dodatečně vzdali hold poctivému a pro mnohé archaickému filmovému řemeslu.

Celkové hodnocení: 70 %

BLADE RUNNER 2049

Hrají: Ryan Gosling (KD6-3.7.), Ana de Armas (Joi), Sylvia Hoeks (Luv), Harrison Ford (Rick Deckard), Robin Wright (poručice Joshi), Jared Leto (Niander Wallace), David Dastmalchian (Coco), Dave Bautista (Sapper Norton), Carla Juri (dr. Ana Stelline), Mackenzie Davis (Mariette), Hiam Abbas (Freysa).

Scénář: Hampton Fancher, Michael GreenKamera: Roger DeakinsHudba: Hans Zimmer, Benjamin WallfischRežie: Denis Villeneuve

USA, 2017, 162 min., do 15 let nevhodnýPremiéra: 5. října 2017 (ČR)