Některý herec nemusí absolvovat martyrium mnohadílních seriálů, aby si ho lidé s určitou postavou spojili. Tak je tomu i v případě Jiřího Kodeta, jehož má spousta diváků zafixovaného v roli bývalého důstojníka Krause z filmu Pelíšky. Charakterní herec by letos oslavil 80. narozeniny.
K působení v uměleckém světě byl vlastně předurčen - jeho matkou byla herečka Národního divadla Jiřina Steimarová, pradědem pak známý a opěvovaný Vendelín Budil, Thálii podlehla i jeho nevlastní sestra Evelyna, mající příjmení po matce, jejímž otcem byl automobilový závodník Jaroslav Juhan. Právě jeho odchod z republiky a k tomu nikoli legální cestou znamenal pro Jiřího značné kariérní potíže.
Jiří byl rodilý Pražák, kde se také 6. prosince 1937 narodil. První kroky ale absolvoval na poli zcela jiném - mohli jsme ho vídat o nedělích na chuchelském závodišti, ovšem nikoli v roli bookmakerů, nýbrž v sedle koní. Jenže cesta z kladrubského učiliště měla vést do škamen DAMU, kam se ovšem Jiří dostal až na třetí pokus. První herecké štace si odbyl ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961), pak ho osud zavál do ostravského divadla Petra Bezruče (1963), kde se setkal mimo jiné s Janem Kačerem. Poté je u zrodu Činoherního klubu - děje se tak v době, kdy už má renomé na stříbrném plátně. Stačí vzpomenout filmy Vyšší princip, Atentát, Ostře sledované vlaky či Všichni dobří rodáci.
O Kodetovi se mluvilo jako o herci, který dokáže působit velmi uhlazeně až noblesně, aby vzápětí explodoval do polohy cholerika. Není ale rozhodně pravdou, že by byl využíván jen pro role záporných či nedokonalých postav. V jeho podání měly svůj "půvab" - ale třeba jeho představitel zlaté mládeže ze seriálu Hříšní lidé města pražského (Případ lichého střevíce), povrchní Olin coby nápadník dcery dr. Štrosmajera (Nemocnice na kraji města) nebo role značně arogantního, ale zároveň slabošského Podroužka v dramatu Dům na Poříčí naznačují to, co o něm říkali i rodinní příslušníci: Jiří byl herec, který vše dotahoval do konce. A proti tomu stojí třeba role kapitána Exnera (Vražda talentovaného ševce) nebo nadporučík Sauer ve válečném snímku Zbraně pro Prahu, tedy postavy obdařené zvláštní, dalo by se říci kodetovskou aurou.
Abychom docenili herecké umění páně Kodeta, je vhodné si pustit pasáž ze snímku Srdečné pozdravy ze zeměkoule. Jiří tam má kratičký výstup na kongresu a v doslova minimalistickém provedení dokáže takzvaně rozetnout atmosféru. Takže i použité neslušné slovo do toho opravdu se vší parádou zapadá.
Po revoluci se dopracoval ke své nejspíš nejslavnější roli v Hřebejkových Pelíšcích, výrazy "dávám bolševikovi rok, maximálně dva" nebo "Proletáři všech zemí, táhněte do pr..le" byly dokonce využívány jako hlasová schránka v mobilních aplikacích, tak si je diváci oblíbili. Nešlo ale o jeho poslední filmovou roli, jak se někde uvádí, po Pelíšcích se ještě objevil ve filmech Musíme si pomáhat a Sentiment. Nebyl spokojen s děním v naší vlasti, navíc přímo na jevišti při představení Divoká kachna prodělal mozkovou příhodu. Sice se zotavil natolik, že zvládl natáčení Pelíšků, ale další rána přišla v roce 2003, kdy si při nešťastném pádu na schodech zlomil krček. Měl potíže s endoprotézou, měl problémy s chůzí a bolestí, jeho životní elán postupně vyhasínal. Velký herec bez dalších rolí, jak uvedla jeho druhá manželka Soňa, jakoby neměl pro co žít.
Kodeta do jisté míry hojně zpopularizoval jeho kolega Miroslav Donutil, který ho při svých vystoupeních představil v různých životních eskapádách, například nezapomenutelná je příhoda, kdy si angličtiny nepříliš znalý Jiří objednal v londýnské restauraci svatební dort a jak s šarmem dokázal využít třešničky na jeho vrcholku. Byl to elegán se smyslem pro humor, o čemž svědčí i další historka. Když v době listopadových událostí 1989 skandovali lidé slogan "Konec vlády jedné strany", Kodet si počkal, až dav utichne a pak sám zvolal stejné heslo. Na otázku, proč tak učinil, skromně uvedl: "Já jsem zvyklý vystupovat sólově..."
S Jiřím Kodetem jsme se rozloučili 25. června 2005, ale jeho odkaz, především ten filmový, bude přetrvávat stejně dlouho jako existence kinematografie.
Související
Švandovo divadlo vzpomíná na Sametovou revoluci uvedením Kroba a Kryla
Aktuálně se děje
včera
Karel III. o Vánocích neuvidí dva prince. Do Sandringhamu nepřijedou
včera
Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera
včera
Útočník z Magdeburgu míří do vazby. Bilance páteční tragédie se změnila
včera
Počasí se ochladilo a déšť se mění ve sníh. Meteorologové poskytli předpověď
včera
RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok
včera
Robert Fico je u Putina v Kremlu
včera
Ukrajinci zaútočili na Kazaň. Putin teď slibuje mnohem větší destrukci na Ukrajině
včera
Poslední šance si vyřídit všechno potřebné. Pošta sdělila, jak bude mít otevřeno
včera
Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá
včera
Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové
včera
Prosincové projevy politiků: Pavel bude poslední v řadě. Promluví i Zeman
včera
Důchody dostanou lidé do Štědrého dne. Příští rok už to bude o Vánocích jinak
včera
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
včera
Otevírací doba o Vánocích. Pořádky se nemění, zákon mluví jasně
včera
Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii
Aktualizováno včera
OBRAZEM: Česko si připomnělo oběti tragédie na FF UK. Naší společností otřásla, říká Fiala
21. prosince 2024 21:56
Kate a William dojali Brity vánoční pohlednicí. Zachycuje klíčový moment tohoto roku
21. prosince 2024 20:30
Česká hymna poprvé zazněla před 190 lety. V Tylově Fidlovačce
21. prosince 2024 19:33
Policii znepokojuje, co se děje na D1 před Brnem. Ukázala záběry nebezpečných nehod
21. prosince 2024 18:50
Nobelova cena pro Trumpa? Při splnění jednoho předpokladu může být kandidátem
Pokud budoucí americký prezident Donald Trump dokáže docílit vyřešení konfliktu na Ukrajině, mohl by dostat Nobelovu cenu míru. V komentáři pro server Foreign Affairs napsal americký politolog Michael McFaul.
Zdroj: Jakub Jurek