Miloš Forman překonal osud a ukázal světu svého filmového génia

Režisér Miloš Forman, který v pátek zemřel v USA ve věku 86 let, byl jednou z největších osobností československé nové filmové vlny 60. let a zdaleka nejúspěšnějším českým filmařem, který se prosadil i v zahraničí. Za své snímky získal dva Oscary, na kontě má i tři Zlaté glóby či francouzského Césara. 

Naposledy stál za kamerou před více než deseti lety, když ve Španělsku natáčel Goyovy přízraky (2006). Za historický film, ve kterém se svým způsobem vypořádal i s tragickým osudem svých rodičů za druhé světové války, ovšem příliš uznání od kritiky ani diváků nezaznamenal. Mnohem lépe ale dopadla Formanova úplně poslední režie, inscenace jazzové opery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka, kterou v roce 2007 připravil pro pražské Národní divadlo a na které spolupracoval se syny Petrem a Matějem.

Do Ameriky přišel Forman už jako uznávaný filmový režisér na samém konci 60. let. Absolvent pražské FAMU měl v tu dobu za sebou úspěchy s Černým Petrem (1963), který získal cenu mimo jiné na festivalu v Locarnu, nebo Láskami jedné plavovlásky (1965), které si přivezly cenu z Benátek. Hasičská tragikomedie Hoří, má panenko (1969), která stejně jako Lásky jedné plavovlásky Miloši Formanovi vynesla nominaci na Oscara, je zářným dokladem Formanova talentu přivést k uměleckým výkonům neherce.

Formanův první americký film Taking Off (1971) byl přijat jen vlažně. "Musel jsem začít dělat film jinak. Ukončit film bez ukončení příběhu, to americké publikum nechtělo," uvědomil si Forman. "Rozhodl jsem se zkusit to ještě jednou. Věděl jsem, že dokážu udělat v Americe úspěšný film," vzpomínal na dobu, kdy mu Michael Douglas nabídl režii knihy Vyhoďte ho z kola ven. Přes počáteční nedůvěru i problémy s obsazením se zrodila filmová legenda Přelet nad kukaččím hnízdem (1975).

Snímek s rozpočtem tří milionů dolarů utržil jen v pokladnách kin přes sto milionů dolarů - hlavně ale uspěl u americké filmové akademie, která film ocenila pěti Oscary v hlavních kategoriích včetně režie. To už byl Forman oficiálně v emigraci, když po Taking Off nedostal od československých úřadů svolení k další práci za hranicemi. Úspěch "Přeletu", příběhu o vůli po svobodě a snaze o uchování důstojnosti, mu nakonec otevřel cestu k dalším projektům, kterými dokázal nevšední nadání.

Od muzikálu Vlasy (1979), přes osmioscarového Amadea (1984), natáčeného v Československu, po Lid versus Larry Flynt (1996), nejkontroverznější snímek Formanovy kariéry, jenž získal Zlatý glóbus i Zlatého medvěda na Berlinale. Zde o tři roky později ocenili i Muže na Měsíci. Blízko k Oscarům, osm neproměněných nominací, mělo i Formanovo drama o rasové nesnášenlivosti Ragtime (1981), které natočil dle románu Edgara Lawrence Doctorowa.

Když zůstal v Americe, nechal Forman doma svou druhou ženu Věru Křesadlovou, která chtěla zůstat v Praze, i syny-dvojčata Petra a Matěje. "Kluky jsem s sebou do Ameriky vzít nemohl a kvůli tomu, co jsem sám zažil, bych je nikdy o mámu ani nepřipravil," vzpomínal Forman, který o rodiče přišel za války (a až dlouho po ní se dozvěděl, že jeho biologickým otcem byl židovský architekt Otto Kohn, se kterým se ale nikdy neviděl; za otce považoval čáslavského učitele Rudolfa Formana).

Svůj osud přitom nevnímal malý Forman nijak tragicky, ve vzpomínkách popisuje, jak se těšil z pozornosti okolí a užíval si nezávislosti. Po válce se jako válečný sirotek stal studentem prestižní internátní školy v Poděbradech, kde se potkal třeba s budoucím prezidentem Václavem Havlem, s kterým se pak celý život přátelil. "Nebylo v mém životě mnoho lidí, s nimiž by mě pojil 60 let trvající vztah," řekl Forman po Havlově úmrtí v roce 2011. Jeho spolužáky byli i bratří Mašínové a Ivan Passer, který mu psal scénáře k prvním filmům.