RECENZE: Přijetí trans osoby rodinou nestačí. Důležité je přijmout sebe sama

Lara je trans žena, která se narodila s tělem a jménem chlapce. Sedmnáctiletá holka dnes podstupuje hormonální a chirurgické procedury, které z jejího těla udělají ženské. Jejím celoživotním snem je balet, který po ni vyžaduje nejen snahu, ale i vrozený talent. Lařin otec se kvůli ní přestěhuje do nového města, kde holka začne chodit na prestižní baletní školu.

Jeden z nejsilnějších motivů Dívky, od kterého režisér Lukas Dhont po celou dobu neuhýbá, je ten, že všichni z Lařina okolí, ať už doma či ve škole, plně podporují její touhy a snahy. Filmové dění probíhá v několika rovinách, kde Laru vidíme jako silnou talentovanou tanečnici a na druhé stráně pozorujeme její vnitřní boj o přijetí sebe sama. V tom ji pomáhá její otec, který pečlivě sleduje její hormonální léčbu, doprovází ji na schůzky s lékaři a pokládá konstruktivní otázky.

Laře v nové škole nic nechybí, její učitelé k ní přistupují úplně stejně jako ke všem ostatním studentům a studentkám. Nová žákyně se kromě toho touží stát součástí školního kolektivu, do kterého ji její nové kamarádky ochotně přijímají. Zdálo by se, že je všechno v pořádku a zbývá jen jeden jediný krok v podobě operační změny pohlaví. 

Pro ni to představuje obrovský boj, který s každým dnem stojí víc a více sil. Režisér soustřeďuje diváckou pozornost na každodenní holčičí rutiny, jichž je bohužel hlavní hrdinka zbavena. V prostředí baletu, v němž jsou všechny ženy jakýmsi ztělesněním femininní křehkosti, se cítí poněkud cizí, čehož rády využívají i její rivalky. S každodenní baletní dřinou, již si zpočátku užívala, přichází nejistota a strach.

Psychologický portrét protagonistky vyniká v průběhu filmu, neboť vystupuje v roli vyprávěčky svého vlastního příběhu. Divák tak poznává svět, jaký ho vidí sama dívka. Komorní prostředí filmu vytváří dojem koloběhu měnících se události odehrávajících se mezi domovem, nemocnicí a školou. Těžištěm Lařina života je její tělo, na které je nucena klást největší důraz, je to totiž její vlastní tělo, které ji brání být zcela šťastnou.

Příčinou úspěchu celého filmu je nejspíš Victor Polster, jenž v roli Lary vystupuje naprosto přirozeně. Po shlédnutí filmu vzniká klamný dojem, že i sám Polster se ocitl ve stejné životní situaci. Lukas Dhont představuje přesvědčivý obraz života mladé trans ženy, jež se v průběhu svého dospívání musí vyrovnávat s následky vlastního osudového řešení. Na rozdíl od většiny lidí je Lara nucena své rozhodnutí plně obhájit před společnosti, která ji mnohdy podceňuje, vysmívá se jí nebo nebere vážně. 

S Dívkou Lukas Dhont jde mnohem dál, nezaměřuje se pouze na zastaralé společenské kategorie, nýbrž na samotný vnitřní vývoj postavy. Společnost Laru přijímá překvapivě mnohem snadněji než ona sebe. Režisér nenasazuje masky a neaplikuje žádné komplikované zápletky na filmový děj, Lara v jeho podání působí rafinovaně a zcela realisticky bez umělého patosu. Svoji upřímnosti Dívka vzbuzuje nejen soucit, ale především respekt k lidem, jejichž jediným snem je být sami sebou.

Celkové hodnocení: 80%

Girl (2018)

Režie: Lukas DhontScénář: Lukas Dhont, Angelo TijssensKamera: Frank van den EedenHudba: Valentin HadjadjHrají: Victor Polster, Arieh Worthalter, Valentijn Dhaenens, Katelijne Damen, Pieter Piron

Belgie / Drama / 105 min