Film T-34 přináší nejrealističtější tankové bitvy

Film je inspirován legendou o útěku sovětských tankistů z polygonu, kde nacisté na nepřátelských tancích testovali účinnost svých zbraní. Jeho děj začíná v roce 1941, kdy do nacistického zajetí padne tankista Nikolaj Ivuškin. V koncentračním táboře dostane možnost usednout opět do tanku, ale jen proto, aby si na něm a dalších zajatcích němečtí vojáci trénovali bojovou taktiku. Ivuškin této nabídky využije, ale jeho cílem není posloužit svým nepřátelům jako živý terč, ale s ukořistěnou T-34 utéci ze zajetí.

Pro českého diváka jsou zajímavé reálie filmu. Ruští filmaři využili v Česku četné lokality k natáčení scén, které se měly odehrávat v Německu. Česko si vybrali díky tomu, že zdejší architektura, krajina i rostliny odpovídají německým, navíc naši lidé mají velké zkušenosti s filmovou produkcí a je zde zaveden systém finančních pobídek, díky nimž se zahraničním producentům vrátí část u nás utracených peněz. Například koncentrační tábor, kde byli umístěni zajatí tankisté, se natáčel v Terezíně a jako německé město, kterým projížděl tank T-34 na útěku, posloužil Loket. Natáčení se zúčastnilo také množství českých komparsistů.

Celý film a především tankové bitvy se vyznačují mimořádnou detailností. Unikátní jsou záběry střel, jak se probíjejí pancířem, a žhavých úlomků kovů, které létají uvnitř tanku. Takto propracované záběry dosud nebyly ve filmovém průmyslu použity, takže filmaři na nich museli pracovat od samého začátku. Vysokorychlostní kamerou snímali dopady střel na pancíř, aby viděli, jak se materiály chovají, a studovali balistiku, aby věděli, při jakém úhlu se střela odrazí a při jakém do něj pronikne. Šlo o technicky velmi náročné záběry a vznik těch nejsložitějších trval celkem dva roky.

Všechny scény odehrávající se uvnitř tanků byly natáčeny ve skutečných bojových vozidlech, kam se kameramanům podařilo dostat až pět kamer. Pro skutečné stroje se filmaři rozhodli, protože sebepřesnější kulisy nevyvolávaly nezbytný dojem, že se herci nachází uvnitř třiceti tun oceli. "Takový počet kamer uvnitř tanku jsem dosud nikde jinde neviděl. Je to takovým naším malým vítězstvím. Byl jsem nervózní kvůli kompozici, protože za kamerami nemohli sedět kameramani. Hercům jsme však dali jasné hranice, kdy se ještě nacházejí v záběru, a musím říci, že to zvládli perfektně," uvádí hlavní kameraman Michail Milašin.

Věrnosti tankových bitev přidává to, že štáb studoval tehdejší bojovou taktiku a v maximální možné míře použil reálná vozidla. Problém však nastal s německými tanky, kterých se dochovalo málo a které jsou často v nepojízdném stavu.

Výkonný producent Michail Kitajev vzpomíná: "Měli jsme natáčet scénu se skutečným německým tankem PzKpfw. III, který se jako zázrakem dochoval do dnešních dní. Ale týden před natáčením se mu rozbil motor. Tehdy jsme se rozhodli, že opustíme původní vozidla a budeme hledat i mezi kvalitně postavenými replikami. Naštěstí mezi sběrateli a v soukromých muzeích je dost skutečných nadšenců, kteří vlastní velmi dobré repliky. Všechny jsou pojízdné a jejich mechanika je nová. Vzhledově se od původních německých tanků liší jen v nepatrných detailech a tyto rozdíly jsme na výsledných záběrech odstranili pomocí počítačů."

I další problém s tanky vyřešily speciální efekty. Filmaři by jich nesehnali dostatečný počet, protože se jich tolik prostě nedochovalo, takže zbývající dotvořili pomocí počítačů. Do tvorby speciálních efektů bylo zapojeno přes 200 lidí a film obsahuje více jak 800 scén s vizuálními efekty. Jsou to ty nejjednodušší, například odstranění moderních prvků z krajiny, ale i záběry zcela vytvořené pomocí počítače, jako je například nahánění unikající T-34 pomocí letadla.