RECENZE: Czech made man - s poctivostí leda pojdeš! Aneb jak vydělat milion denně

Celým filmem se prolíná vyprávění Jakuba Vrány, který vzpomíná na svůj život a na to, jak se rozhodl, že bude bohatý. Bez zábran a zbytečných vytáček mluví o sobě i lidech, které na své cestě potkal, a svou řeč často prokládá výrazy jako „ty vole“. Při tom neustále popotahuje a dívá se divákovi přímo do očí. Z jeho slov je jasné, že motto "S poctivostí leda pojdeš" je to, čím se bez rozmýšlení řídí.Příběh začíná okamžikem, kdy byl Jakub ještě chlapec a šel prodat do sběru staré noviny. Cestou uviděl cihly, proložil jimi balíky novin a vydělal tak víc. To je jeho první zásada – využít příležitosti a být „vyčůraný“. Dalším jeho heslem je, že poté se musí rychle zmizet. Do cesty se mu ovšem postavili tři mladíci, kteří po něm chtěli získané peníze. Aby jim je nemusel dát, předstíral, že je mu zle a zvrací. Kluci se lekli a odešli. „Nesmíš podcenit lidský faktor,“ nabádá Vrána alias Jan Budař.Sledujeme jeho cestu za bohatstvím, kdy se rozhodne, že musí vydělat nejvíc ze všech. Nejdřív si si vydělává na pivo hraním na harmoniku, sází na dostizích, hraje hazard. Dostane se do vězení i do psychiatrické léčebny, kde se seznámí Nohou (Pedja Bjelac), s nímž začne „podnikat“. Na cestě za bohatstvím ho čekají vzlety i pády na samé dno, kdy přijde o všechno.Díky Nohovi se dostane až do Šanghaje, kde dělá „bílýho blbýho koně“, jak to sám nazve, ve firmě, která tam obchoduje s údajně českým sklem, ovšem vyrobeným v Číně. Tam potká dívku Sharon (Veronika Hong), o kterou usiluje, ale vztah neskončí tak, jak by si představoval. Nakonec musí z Číny utéct, aby si zachránil život. Přesto dál stoupá a plní si „americký sen“ o neskonalém a čím dál větším bohatství. Budař září, ostatní pozvolna mizí. I HavelBudař v tomto filmu, který má být černou komedií, dostal velkou příležitost. V podstatě nezmizí ze scény, a když na ní není, alespoň poutavě vypráví svůj příběh. Napodobuje rozevlátého, ambiciozního byznysmana tak dokonale, že mu divák snadno uvěří. Pije desítky, stovky litrů alkoholu, šňupe koks, rozhazuje peníze, užívá si s prostitutkami a svým přátelům pro radost kupuje auta.Divák sleduje jeho příběh s mrazivou předtuchou, jak to asi skončí. O hlavním hrdinovi se ale nedozví příliš mnoho. Ačkoliv pozná jeho život, neví, co si Vrána myslí, jak se cítí. Jediné hlubší vyznání zazní až na konci filmu, ale i to je ve stylu nespoutaného života Vrány. Nejvíc se tak o něm dozvídáme právě z hesla "S poctivostí leda pojdeš."Dějem se prolíná mnoho postav – bordelmamá představovaná Kateřinou Brožovou, policista Milan Štaindler, tělocvikář Zdeněk Srstka a další. Hodně postav je pouze epizodních, mezi nimi i Václav Havel, který se mihne na konci snímku. Mají v sobě velký potenciál přitáhnout divákovu pozornost, ale tvůrci jej nevyužili. Poznáváme hrdiny pouze z Vránova pohledu, dozvíme se o nich jen to, co o nich ví on. A tak jsou spíš ploché, a neznáme jejich skutečné motivace.Mnohé z nich také v některé chvíli nenávratně zmizí z příběhu a už se neobjeví. Mezi nimi je například Vránův parťák z blázince Noha, o němž Vrána prohlásí, že je asi někde v Rusku, nebo lesbická dvojčata, s nimiž Vrána žije. O nich řekne, že nikdy nezjistil, co se s nimi stalo a kde jsou. On se s tím spokojí, ale divák se rozhořčeně ptá, kam zmizeli.Víc otázek než odpovědíAčkoliv tvůrci hlásají, že jde o černou komedii, diváci se celou dobu neválejí smíchy. Ve filmu je pár vtipných momentů, které svou absurdností skutečně rozesmějí, jinak to komedii moc nepřipomíná. Je to spíš jinak, zajímavě natočený film o životních osudech jednoho českého muže, ale bez hlubšího podtextu. Diváka občas napadá, jestli si Vrána vůbec uvědomuje, jak žije, kam až se dostal a jestli se nechce z kolotoče alkoholu, drog a peněz dostat. A on zřejmě nechce.Příběh odsýpá a s nadhledem se dívá na uplynulých dvacet let, ale chybí mu určitá hloubka. Kdyby se tvůrci pokusili zachytit, jak se na Vránu skutečně dívají jeho přátelé, jací ti lidé jsou, jaké jsou jejich motivace a proč dělají, co dělají, zaujali by víc. Prostor na to měli, ale oni se zaměřili na jednostranný pohled Jakuba  Vrány.Na filmu je nejzajímavější fakt, že je podle skutečného příběhu. Nevyužívá však potenciál a možnosti, které film má, a tak v divákovi zanechá víc otázek než odpovědí. Proč, jak, na co, kdo? Když pak člověk jde z kina, uvažuje, co mu snímek vlastně dal. Nejvíc asi přemýšlí o Jakubu Vránovi, s nímž strávil hodinu a půl, ale který pro něj zůstává stejně neznámý jako na začátku.Hodnocení redakce EuroZprávy.cz: 60 %